Sedm statečných

Sedm statečných. To je ve světě filmu zažitý pojem. Nesmrtelné dílo, které je ve svém žánru měřítkem kvality. Udělat remake této legendy postavilo tvůrce automaticky před problém, jehož nevyřešení jsem pociťoval takřka soustavně během celého průběhu filmu. Tím problémem bylo natočit western natolik dynamický a komplexní, aby uspokojil současné publikum, rozmazlené zlatým věkem filmové techniky, a zároveň i krapku staromilný a ne příliš autorsky iniciativní, aby vyhověl také zarytým fanouškům originálu a klasického westernu jako takovému. Že se to nakonec nepovedlo, by se dalo za určitých okolností i v pohodě tolerovat, obzvlášť přihlédnu-li k mým osobním sympatiím k hereckému štábu, některým starším dílům režiséra Fuqui nebo tragicky zesnulému skladateli Hornerovi, který dokázal rozvinout původní legendární melodii do vcelku působivého atmosférického slepence jeho osvědčených motivů z Nepřítele před branami či Avatara. Ale co mi hodně vadilo, bylo strašlivě předvídatelné schéma scénáře, který, ačkoli se snažil převléct původní příběh do neokoukaného moderního hávu a dodat postavám odlišné motivace k jejich nemožnému hrdinskému činu, aplikuje v průběhu opakovaně ta nejlacinější klišé dobrodružných filmů a užívá naprosto primitivní vývojový vzorec, který by mohl vypadat nějak takto: A – Zažehnutí konfliktu a motivace pohledné hrdinky k pomstě; B – Přesvědčování; nejprve hrdinka přemluví k ochraně místních hlavní postavu, jež následně putuje po státech a hledá pomoc; C – Shledání a výcvik vesničanů; D – Závěrečná bitva. Čtyři etapy příběhu a mezi nimi již bohužel nic, co by je jakkoli zvýraznilo v rovině emocionální, psychologické či narativní. Hlavní záporný charakter jen účelně jedná, aby dal „dobru“ co největší motivaci, a parta neohrožených pistolníků přistoupí bez jakýchkoli vytáček a pochybností na účast v akci, která přitom znamená takřka jistou smrt. Navíc i titulní sedmička, v původním snímku složená z charakterově odlišných a vzájemně se doplňujících postav, nyní až podezřele splývá v jeden povahově jednosměrný, zato však etnicky řádně promíchaný kulturní guláš, z něhož si zapamatujeme s odstupem času snad jen bezstarostný úšklebek Chrise Pratta či nervózní grimasy jediného potenciálně rozporuplného Ethana Hawka..... Jediné, kvůli čemu opravdu stojí za to film vidět, je dle očekávání fantastická audiovizuální stránka, která dělá ze dvou ústředních přestřelek skutečně opojný westernový zážitek, přičemž pastvou pro oči jsou zásluhou krásného rámování záběrů i triviální jezdecké scény napříč typickou krajinou Divokého západu, nebo konkrétně závěrečný polocelek Denzela Washingtona v momentě, kdy se vynoří z domu vstříc hlavnímu sokovi, snímán z majestátního podhledu a s prachem vířícím na sluncem prozářeném pozadí – určitě jeden z nejsvěžejších záběrů letošního roku. (27.09.2016)

Nemá význam porovnávať s klasikou, tento remake si ide svojou vlastnou cestičkou a musím poznamenať, že viac ako dôstojne. Námet ochrany bezbranných ma nikdy neprestane baviť a už vonkoncom nie vo westernoch. Je tu výborná atmosféra, slušná hudba a dejovo je to vťahujúce, takže tých 130 minút ubehlo ako voda. Jediné čo mi tam trocha vadilo bola hlavná postava - Denzel Washington, ten sa mi sem moc nehodil. V tomto smere to bolo nedôveryhodné. Celkovo mám však veľmi pozitívny dojem. 75/100 (12.12.2016)

Odsuzovat to z hlediska nostalgie nebo odporu ke korektnosti je samozřejmě hloupost, ten film má problém úplně jinde. Cast je silný, ale Fuqua z něj hlavně v první polovině moc nevytěží, jenom předváděčku fotogenických ksichtů a póz. Řetěz nahodí až závěrečná bitva, do té doby se občas zajiskří nějaká ta hláška na půl huby, kterou Nic Pizzolatto umí napsat. Poslední třetina je příjemná old school rubačka s dobrým tempem a celkem příjemně zvolenými úmrtími v družině. Problém Sedmi statečných je právě to, že jsou tak nějak nerozhodně rozkročení mezi klasickým westernem a buddy akčňákem modernějšího střihu. Když pak na závěr vytasí "Technicolor" paletu s hrobečky a notoricky známou melodii Elmera Bernsteina, působí to úplně falešně. Zlaté období westernu je pryč a tahle parta spíš svižně procválá kolem. Což je s ohledem na její složení vlastně málo. Sympatické *** (01.01.2017)

Skvělé obsazení, zřejmě to nejlepší možné pojetí jednoho jinak dvorního béčkaře Antonína Fuky (jak vtipně poznamenal jeho jmenovec František), ovšem zkrátka to nestrhne, nebaví či nepohltí a ačkoliv se najde několik líbivých kamerových záběrů, bohužel často nudí. Zčásti fakt ospravedlňuje závěrečná přestřelka, záleží však, jestli člověka strhne střílení do nesmyslného počtu minionů na porážku, přičemž sice pár Statečných aby se neřeklo zařve, ale obecně to působí divně...6/10 (01.10.2016)

Pokud se dělá remake, tak aby měl opravdový smysl, měl by přinést do příběhu něco originálního. A u nových Sedmi statečných si nemyslím, že se tak stalo. Když největší emoce u filmu cítím, když zazní melodie z původního filmu (ano, ve filmu se objeví a je stále naprosto boží!), tak nevím, nevím, jestli je to úplně dobře... A neubráním se ještě jednomu srovnání. V původním filmu jsou postavy všech "statečných" velice dobře emocionálně vykresleny: Steve McQueen pochybuje, že by parta vůbec v městečku měla být; Charles Bronson jen chce mít svůj klid, Brad Dexter bojuje s vlastním strachem atd. A všichni postupně mění své postoje díku rozvíjejícímu se vztahu s vesničany. Při závěrečném boji pak více prožíváte, když někdo zemře. No, a v nové verzi Sedmi statečných se toto prakticky nevyskytuje (čestnou výjimkou je Goodnight hraný Ethanem Hawkem) - film se "statečné" snažil nejvíce odlišit jejich etnickou rozdílností, která ale paradoxně v příběhu nehraje roli. A to je škoda, protože finální bitku Fuqua servíruje naprosto výtečnou - v každé chvíli víte, kde se co děje, děj je napínavý, přestřelky dobře udělané a dokonce se dočkáme i klasického westernového stare-downu. Všichni herci jsou navíc velice charismatičtí, takže je radost na ně na plátně koukat. Jejich talent mnohdy zachraňuje vlastně docela průměrný scénář. Antoine Fuqua ale dovedl filmu vdýchnout sympatickou jiskru, takže se opravdu ani na chvíli nenudíte. Přelomový western? V žádném případě. Ale důstojný zástupce žánru to je určitě. (22.09.2016)