Steve Jobs

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

Líbí se mi na filmu fakt, že Jobse moc nepřikrášluje. Fassbender podal skvělý výkon. To je asi tak vše. Dvě hvězdy jsou asi přísné, ale asi tím i trochu vyjadřuji svůj laicky opovrhlivý vztah k Applu. Ve filmu jsou tři výseky ze života, plus sem tam nějaký flashback. Většinou se kecá o vztazích, ať už rodinných nebo pracovních. Fakta jsem si musel dohledávat na internetu. Potenciálně nejzajímavější a nejfilmovější věci tu záměrně nejsou. Ale aspoň mi film potvrdil, jak absurdní je úspěch téhle firmy a že je to z velké části bublina, marketing, podprahovka a útok na iracionalitu. (31.01.2016)

Celkem překvapivý film v kontextu kinematografie Dannyho Boylea, jakoby Danny Boyle naruby, režisér, který vždy kladl důraz na vizuální stránku svého díla a který doposud točil své filmy na fundamentu detailu a postav co nejblíže před kamerou, najednou obrátil formální stránku vzhůru nohama a odzoomoval na level celků, Steve Jobs je rámován nedetailně, z odstupu, což vytváří zajímavé kontexty, paralelně s tím se vlivem scénáře Aarona Sorkina postaveného ortodoxně na dialozích drží nefilmové podstaty, neboť celý film vypadá jako klasická filmová adaptace divadelní hry, žánr hojně rozvíjený (nejen klasickou) hollywoodskou kinematografií, v němž se jakoby rezignuje na princip filmového vyprávění a film slouží pouze coby nápodoba dramatického činoherního kusu (vzpomeňme Kočku na rozpálené plechové střeše či namátkou novodobého Polanského Boha masakru). Členění na tři akty, jednota místa, času a děje, prakticky vše postavené na třech hercích, filmové divadlo 21. století... (01.02.2016)

Sorkina bezvýhradně žeru, Boyle mi udělá radost jen tu a tam (28 DNÍ POTÉ, SUNSHINE) a tohle je každopádně solidní věc, která mi ale jednak přijde dosti (a až komicky) vykonstruovaná, druhak mě podobně jako MONEYBALL nestrhla tolik jako Sorkinovy pecky SOCIAL NETWORK nebo NEWSROOM, které měly zajímavější a sympatičtější postavy. (30.01.2016)

Stejně jako si Tarantino dialogově zaonanoval v Osmi hrozných, udělal si podobně radost u Jobse i Sorkin. A jeho neustálá dialogová smršť je zde tak enormní, že to bohužel v některých částech upozadilo i samotného Boyla a ubírá to bohužel i některým emotivním scénám. Někdy by zkrátka neuškodilo dialogově malinko přibrzdit a nechat vyniknout i obraz a samotnou režii. Možná by to pak celkově nepůsobilo tak chladně a odměřeně. Jenže i onanující Sorkin je pořád výborný Sorkin a i Boyle v pozadí má své řemeslo plně v rukou, takže jde pořád o velmi solidní nadprůměr. A po herecké stránce už je to úplná extra třída. Jen se nemohu ubránit dojmu, že kdyby se milovaný scenárista držel trochu na uzdě, mohlo to být ještě o něco lepší a hlavně emotivnější. (13.03.2016)