Pirko

Nechcem sa púšťať do vyjadrenia pochybností ohľadom zberu materiálu, nepochybne sa podobné príbehy odohrávajú. Len Pirko pôsobí dojmom, že sa snaží osloviť v celosvetovom meradle filmové festivaly a to prostredníctvom pohľadu na naše dva štáty ako na tretí svet, ktorému niet pomoci a kde mladý človek na prahu dospelosti nemá žiadne príležitosti. Ide o našu béčkovejšiu verziu Lilja forever, kde som mal podobné problémy, ale film vyzeral naopak skutočne filmovo a nie podfinancovane, za čo zase tvorcovia až tak určite nemôžu. No hlavná hrdinka nemá kde spať a namiesto toho, aby sa opýtala nejakého policajta, kde sa môže človek bez domova na noc uchýliť, nechá sa naivne oblbnúť. Takže napríklad aj z takýchto logických nedostatkov scenára Pirko neberiem ako oprávnenú kritiku sociálneho systému. (11.11.2017)

Aneb když jeden odchod z dětského domova a několik naivních rozhodnutí rozjedou koloběh fatálních událostí. Brzy plnoletá Martina nejprve tančí svým „kamarádům“ z domova kdesi na východním Slovensku, aby brzy vyrazila vstříc životu za svým chalanem do Prahy, protože „otec neznámy, matka nikdy neprejavila záujem.“ Jenže chalan má momentálně úplně jiné starosti, s pouličními živly by to zrovna tak vyhrála. A naneštěstí feťácký přítel potřebuje prachy, takže láska neláska, dívka se ocitá v bytě hrůzy plném násilí a zneužívání. Ano, možná mícháme žánry, mícháme pocity, jenže asi něco bude na tom, že veliké procento dětí z domovů končí na drogách nebo coby prostitutky. A tomu, že děvčata vycházejí z domovů s obálkami nepřipravené na život, věřím. Názory „nejpovolanějších“, že je to nesourodé, neberu. Je to autentické, je to depresivní, je to pestré, je to výborně zahrané. Prakticky od všech!! Což je v domácí tvorbě jedno velké umění. Ano, lze mít problém s tím, že k dívce si kvůli jejímu chování hůř budujeme vztah, lze komplikovaněji přijmout, že z lokací zase vyskakuje socialistická šeď, špína a všudypřítomná beznaděj, jenže Praha není jen Karlův most a nákupní domy. Pokud něco dokáže naštvat, tak závěr, který mi také úplně nesedl. Jinak ale tvůrci předkládají několik momentů, které vizuálně přenášejí bolest hlavní hrdinky na diváka, volí netypické sekvence, dlouhé kamerové jízdy, statické záběry, jsou pestří, zajímaví. Pokud někdo hovoří, že leccos je samoúčelné, ukázali by vševypovídající scénu ve sprše. Odvážná Dominika Morávková-Zeleníková hraje na jedničku. Chyby byly, ale za mě hodně depresivní vstupenka do života. Pouštěl bych ji tabletářům a fejsbukářům v devítce na základní škole. I proto, že jde o debut, tak ty čtyři hvězdy střelím. PS: Skladba zesnulého otce-skladatele puštěná v autě je milým pomrknutím. (12.11.2017)

Zvláštny experiment, štúdia jednej nešťastnej existencie, od pekného decáku do nepeknej dospelosti. Neznalý pomerov môže získať dojem, že Praha je mesto slizkých predavačov hotdogov a taxikárov, čo za pekný úsmev vybavia v Prahe „pekný“ byt. Prvá polovica filmu je obyčajná, tá druhá rozhodne nie. Rozmýšľal som, kto si má vychutnať tie hororové scény a neprišiel som na to, skôr ich beriem ako výstrahu pre mladé dievčatá. O to viac som bol zmätený zo záverečného vyznenia happy-endu, a či to vlastne bol happy-end. Film rozhodne nenudí a napriek výhradám vďaka nejednoznačnosti a naliehavosti odkazu nemôžem ísť pod tri hviezdy. –––– A ty čo sa na mňa lepíš? Vypadni! (10.11.2017)

Naivita hlavní postavy byla až bolestná.To mě dostávalo. Děti z dětských domovů jsou na reálný život nepřipravené. Nemají se od čeho odrazit, nemají zázemí, nemají nic. Jen ty představy a sny, o které během jednoho okamžiku příjdou. Kdyby tam nebyly ty artové a snové pasáže, tak bych to bralo jako hraný dokument. Chvilkami to jako hraný dokument vypadá. Bylo to totiž naprosto civilní a přirozené. Podobný happy end jsem po tom všem marastu očekávala. Jen nemusel být až tak doslovný. Stačil by náznak a bylo by tím řečeno všechno. (26.02.2018)

Pro me prijemne prekvapeni, at uz nametem, zajimavou rezii, vyberem lokaci, kde se pribeh odehrava, pestrym zastupem postav, tak celkovym vyznenim, ze osmnactileta mladez, ktera opousti ruzne detske domovy, diagnosticke ustavy to maji v realnem zivote slozitejsi, jak trestanci opoustejici vezeni. Neznami herci nebyli uplne nejhorsi a i kdyz by se dalo filmu dost veci vytknout, tak pozitiva jasne prevladaji. (23.12.2017)