Naše malá sestra

Půvabné nahlédnutí do jedné japonské rodiny, ve které žijí tři sestry pod společnou střechou.. Na pohřbu otce se seznamují se svou osiřelou nevlastní sestrou a nejstarší jí nabídne, aby žila s nimi.. Krásný film v poklidném tempu, je to takové vlídné pohlazení, bylo mi potěšením.. Hodnotím za čtyři s pomyšlením na pět.. (10.10.2021)

Vítejte v domě, jehož dřevěnou existenci by snadno mohla vyřešit jedna škrtnutá zápalka. Máme tu čtyři sestry, které zrovna neměly moc štěstí na rodiče. Jejich otec byl chlívák obecný a matka tuto skutečnost jaksi neunesla, proto je ponechala svému osudu. Nejstarší sestra je asi tak vřelá jako sestra Ratchedová, přičemž se peleší s ženatým doktorem, druhá je k zulíbání s příchylností na zkrachovalé chlápky, kteří ji využívají jako živou peněženku, a navíc se ráda napije, a třetí si stále sveřepě zachovává svou dětskou duši. A tyhle z té čtvrté udělají ožralého Messiho. Kdo čeká snímek plný děje, bude zklamán. Zde se střetávají různé názory na to, jak žít svůj život a jak vycházet s těmi okolo. Myslím si, že na tenhle film by měl být divák trochu melancholicky naladěn. Je to vlastně neskutečně příjemný film plný pozitivní nálady a rozzářených úsměvů, ale také film, ve kterém se možná až příliš moc umírá. 100 % (18.07.2019)

Příjemný poetický filmeček. Přesně takové japonské filmy mám rád a o to víc jsem radši, že Naše malá sestra není výjimkou. Ačkoli je snímek hlavně lyrický, i tak má dobře vymyšlené postavy a vztahy mezi nimi, což je pro mě velké plus a dává to filmu další, větší přidanou hodnotu, navíc díky tomu ten film nevypadá jak z nějakého hodně mírumilovného paralelního světa (čehož jsem se zpočátku docela bál), ale jak z reálného života . Má to hezkou kameru, dobře vybranou hudbu, dobré hlavní herečky a sice mi to místy připadalo vleklé, ale to je způsobené tím, že Kore'edova poetika každodennosti mě až tolik neokouzlila. Ale rozhodně se na to hezky kouká a to příjemné vyznění v člověku zůstane a možná i zvedne náladu. Rozhodně to není "neskutečná prázdnota", jak zde píše uživatel J*A*S*M, který asi nechápe poetiku každodennosti. Ale kritizovat ho za to nechci, ne každému to sedne. Mě ale jo, i když Chuť čaje mám pořád radši. Btw, teď koukám, že je to podle komiksu, tak o to víc jsem radši, že je to hrané a že to není anime. Pak by to podle mě moc nefungovalo. 4* (24.10.2020)

Asijské filmy jsou často buď o naprosté lidské brutalitě, anebo naopak o úctě a kráse lidskosti. Oba tyhle extrémy jsou podle mě dost jinde v porovnání s běžnou evropskou a americkou produkcí. Naše malá sestra je přesný prototyp druhé varianty. Drama o běžných lidských situacích, o příležitostech jak být lepším člověkem, film o bohatství, jakým může rodina být. 8/10 (15.07.2016)

Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost. (24.05.2016)