Green Room

Za svého dosti bujarého mládí jsem měl pár známých jak mezi příznivci punku, tak i „anarchisty“ či skinheady. Já se nikdy do žádné sorty neškatulkoval, ale poslouchal jsem jak Sex Pistols, tak rockovou i metalovou hudbu, nebo třeba i Orlík. Ale raději se půjdu věnovat samotnému filmu. Green Room má dosti vlažný začátek, u kterého jsem si málem ohryzal všechny nehty na rukou. Postavy mi moc sympatické nebyly a ani ty kecy kolem. Ovšem jen do chvíle, kdy se přichomýtnuly k vraždě neznámé dívky, no a bylo jasné, že se z náckovského baru se zdravou kůží nedostanou. Z nudných žvástů se přešlo k násilné akci, no a bylo ve vzduchu cítit i příchod houstnoucí atmosféry. Špinavost a brutalita na sebe nenechaly dlouho čekat a na řadu přišlo i několik oku lahodících „gore“ scén. Prokousnutí hrdla bojovým psem – to byla třešnička na dortu. Krev stříkala ovšem i následkem střelných, sečných a bodných zbraní a divák nemůže říci, že by se tu na mrtvolách šetřilo. Ztráty byly na obou stranách, ale jedinou větší kaňkou na kráse bylo několik do očí bijících debilních rozhodnutí některých postav. Jasně tvůrci se snažili ke všemu přistupovat reálně, ale někteří z nácků se vážně chovali jak totálně vypatlaní retardi (možná i díky účinkům těch drog…za mého mládí by se holé lebky drog nedotkly, ale je už jiná doba…). Nešlo si ovšem nevšimnout, že v určitých chvílích se dobře rozjetá akce jaksi zaskřípla a byla vystřídána opět nudnější pětiminutovkou a to se několikrát opakovalo. Což dost škodilo rozjetému tempu. Tento thriller si tak ode mě vyslouží slušný lepší průměr. Bavil jsem se u něj, ale ten začátek byl útrpný. 60% (22.07.2019)

Nejpřekvapivějším aspektem "Green Room" je mimofilmová rovina, že vůbec polarizuje publikum. Člověk by čekal, že biják, který výměnou za kapku suspension of disbelief servíruje pohlcující survival, si prostě lidi užijí. "Green Room" není realistické drama či ambiciózní revize žánrových pravidel, ale důmyslně a ne zcela tradičně vystavěná žánrovka. Podobně jako třeba "Wolf Creek" si dává na čas s rozehráním konfrontace. Když ta přijde, nenastupuje tentokrát žánrový exces, ale v rámci žánrových mantinelů je nadále aplikován realismus. Z toho plyne, že film nehraje úplně podle schémat, přesněji řečeno, že situaci rozvíjí nikoli předvídatelně přes klišé, ale živelně skrze postavy a rozehrávání klaustrofobní situace. Díky tomu dostává zastřešující survival stand-off vyprávění svěží krev do žil. Postupné střídání pokusů o přežití a odhalování skutečností neznámých divákům i postavám roztáčí kolovrátek pohlcujícího napětí. Díky tomu, že se tvůrci drží při zemi co do okatých žánrových prvků (od přepáleného heroismu či okázalého záporáctví po prvoplánové atrakce) ani nepřichází tradiční zcizení se filmu otázkami, co bude dál či jak to dopadne, a impulzivně jednající postavy jen diváka nesou dál k další netradičně vystavěné scéně. Ale evidentně ne pro všechny. Pak je otázkou proč. Že by už dnes byli filmoví fandové tak zblblí přesofistikovanými blockbustery či quality TV, že si nedokážou užít precizní necampovou žánrovou podívanou, která není přemoudřelá, jen nenápadně chytrá? (08.08.2016)

70% Když odhlédnu od faktu, že se kapela panáčů, co má na autě nálepky Fugazi a hraje v tričkách Minor Threat, nechá za pár zlaťáků ukecat a odehraje koncert v náckovském privátním klubu uprostřed oregonských lesů, tak mi zbyde přinejmenším hodně dobře uděláná survival grindařina, která pracuje s minimalistkými prostředky (nikoliv co se týče celkem explicitně zobrazeních zranění a umrtí) a s motivem tajemna, kdy se nejistá přiběhová linka pomalu rozuzlovává, aby diváka ve finále vyplivla a zanechala s pocitem trochu nechutné negace. (07.09.2016)

Slušný krvák o punkové kapele, co se snaží probojovat z náckovského klubu na svobodu přes mrtvoly pitbullů a skinů s brokovnicema. Film mi rozšířil slovní zásobu o slovo green room. Btw, věděli jste, že podobný agro-skinheadský klub je na Slovensku poblíž Plaveckého Mikuláše? Jezdí tam i čeští náckové a dějí se tam určitě podobné věci. (01.09.2016)

Horor? Kdeže. Thriller? No to už áno. A pomerne dobre natočený. Keď si vezmem, že sa väčšina scén odohráva len v bare a jeho okolí, tak to palec hore. Atmosféra, ktorú dokázali tvorcovia vyťažiť aj z tohto minima, je pre film natoľko význačná, že keď vás počas svojho drsného priebehu chytí, až do záverečných titulkov sa z nej jednoducho nedostane. P.S. Škoda toho Yelchina. (19.11.2017)