Demolice

Za Demolition stojí podle žebříčků nejlepší dosud nezrealizovaný scénář, tedy do té doby než se ho chopil Jean-Marc Vallée. Cesta do hlubin duše hlavního hrdiny ztvárněného klasicky výborným Jakem Gyllenhaalem mi tedy nepřijde tolik brilantní, aby si zasloužil výše zmíněný primát, ale jedná se o klasické drama s příjemným hereckým obsazením. Bohužel lehce zdlouhavé a neosobní. (21.12.2016)

Demolition, aký to výstižný názov, keďže na konci som sa cítil dosť zdemolovane. Film sa zaoberá silnými témami ako je strata blízkej osoby a vyrovnanie sa s tým, ako aj hľadanie samého seba. Chvíľami som sa usmieval od ucha k uchu, chvíľami utieral tečúce slzy, správne namixovaný koktejl emócií. Jake Gyllenhaal je v roli muža, ktorý trúchli za svojou ženou po svojom neprekvapivo výborný, aj keď zo začiatku jeho postava nie je najsympatickejšia, tak postupom času si u diváka tie sympatie získa, skvelo ho dopĺňa aj Naomi Watts, ich netradičný vzťah ma bavil. Film stojí hlavne na dialógoch, a tie pôsobia veľmi prirodzene a autenticky. Nečakal som veľa, ale dostal som krásny a silný zážitok, ktorý len tak z hlavy nedostanem, kto nevidel, nech to napraví, stojí to za to. 9,5/10  (27.09.2022)

Melancholická tragikomedie, která v sobě skrývá několik situací nutících k zamyšlení a rovněž hrstku originálních scén. Přesto, co se týče poutavosti je na tom nejlépe, jak tu někdo zmínil, začátek a konec. Střed se jaksi motá sem a tam a bohužel tomu nepomáhá ani malý teplouš, který ještě neví, že je teplouš. 55% (30.06.2016)

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)

"P.S. Go fuck yourself." Břitce originální, nekonvenční post-traumatické drama vymykající se snad všem žánrovým archetypům. Neodvažuji se napsat cokoliv delšího, protože by to jednoduše nestačilo, tohle se absolutně nedá obsáhnout v několika málo větách... O Gyllenhaalovi v roli chladnokrevného vdovce se za pár let budou psát diplomové práce, takhle sympaticky popletený jsem se ještě nikdy během žádného filmu necítil. (25.06.2016)