La La Land

Návštěva kina v zásadě neplánovaná (aneb když se někdo nečekaně nabídne na hlídání příšer), ale o to příjemnější. Troufám si říct, že jsem si z aktuální nabídky nemohl vybrat lépe:) Oscar za hudbu bez debat, za kameru proč ne, za režii no dejme tomu, za film roku ehm;), ale vážně, pro Emmu Stone naprosto a bezvýhradně ANO! A ano, byly tam ještě nějaké drobné další ceny, že... a na rozdíl od nějakých Lvů se zdá, že byly všechny zcela na místě:) Ale abych tomu dal nějaký náznak řádu - La La Land je zcela zjevně poctou klasickým hollywoodským muzikálům, ovšem pozor, není to s ním zdaleka tak jednoduché, jak by se mohlo zdát z traileru, z fotek, nebo z úvodní (famózní) scény. Emma Stone je tu jak zjevení z jiného světa, to jakou škálu rozpoložení dokáže vyčarovat (a že se tu docela hodně jede na detaily), a jak dokonale balancuje na hraně mezi kráskou z časopisu a ne moc fotogenickou holkou od vedle, to samo o sobě je na Oscara. A to se ještě doplní humorem, tradičně výborným Ryanem Goslingem (to jeho potřesení hlavou nad piánem v poslední scéně je jako jeho proměna z Ides Of March), chemií ústřední dvojice "jako z muzikálu", špičkovým špičkováním v konverzacích, humorem (J. K. Simmonsi, ty ďáble;)), tanečními aranžmá, těmi přepáleně sytými barvičkami, kamerovými prostocviky, cestou pro auto, "dospíváním", "zaprodáním se", pochybnostmi takovými i makovými, projekcí dokonalého světa, a tak vůbec... prostě jsem se asi zase zamiloval. A teď mě omluvte, jdu zkontrolovat děti, jednu úžasnou (teď zrovna) zrzku, promyslet jeden zítřejší případ, a říct si, že asi fakt nemám důvod litovat žádného z rozhodnutí na těch křižovatkách, které jsem doteď prošel. 100 % a možná se na Zpívání V Dešti zase podívám o něco dřív, než jsem myslel. I když kousky z něj jsem viděl právě včera v La La Landu. (06.03.2017)

♫Jáááá chci tančit jako motýl na měsííííci, ale nedokáááážu vzlétnout ani potisíííící, duc duc duc, záááávidím všem nádherným holubůůůům, že nemusí používat metro k přestupůůůům, duc duc duc.♫ „Ježiš, holky, jsem blbá servírka a tak strašně moc bych chtěla být herečkou! Co mám dělat?"- „Ser na to a pojď pařit!" - „Tak jo." ♫Podzimní listí plachtí napříč růžovým ráááájem, la la la, a já zas nemám ani na náááájem, la la la, duha lásky se tyčí nad naším obzoréééém, la la la, opět se musím nějak vypořádat s exekutoréééém, la la la.♫ „Tywoe, Rájene, z tebe teču, máš daleko lepší prstoklad než můj starej!" - „A tos ještě neviděla můj trombón, holubičko!" ♫Milujeme se ve vichru vášně, hvězdy nad námi svítí… svítí… svítí, milujeme se jako nikdy, jsme krásní jako luční kvítí… kvítí… kvítí, no tak lásko pevně mě chytni… chytni… chytni, a svoje srdce mi poskytni… skytni… skytni.♫ „Pochop to už, beru tisíc babek tejdně a dělám práci, která mě baví!" - „Na to se vyser, musíš si jít za svým snem! Prostě si otevři ten debilní džesklub a minimálně já ti tam chodit budu, bude to emejzing, uvidíš!" ♫Tarararyptatýda dů, dada dáá daratada dáá, tytyty tydydůtyty, ryptytý, tytyty tydydůtyty, ryptytý, taratypta dýdýdů, rypta dýdydů, dada dáá daratada dáá, rypta dýdydů.♫ „Já vím, bejby, bydlíme ve městě s milionem obyvatel, ale co kdybysme náhodně zašli do pajzlu, kde dělá ten úpa božskej Rájen? Hodíme tam na sebe dojemnej pohled a zas půjdem.“ - „Tak jo, do piči, vemu to tudy.“ ♫Jedna láska tiše vadne, druhá zase živelně pučí, chlapec pomalu chladne, jeho dívka ve slzách bučí, vrkúúú vrkúúú, kdo z nás dvou to utnul, mohla to být láska nekonečná, osud si sprostě dupnul, byla jsi pro mě jedinečná, vrkúúú vrkúúú.♫ ….. No, a to je zhruba kompletní děj filmu. Takže proč čtyři? Protože je to řemeslně dokonalé, vizuálně podmanivé a já se nechávám dojímat moc rád. City of Stars si budu broukat ještě hodně dlouho! ♥ Edit: Soundtrack už přes půl roku obývá můj telefon. Vedle projevů Adolfa Hitlera jde o jedno z mých nejpřehrávanějších alb. Zvedám na pět. (18.01.2017)

Moulin Rouge a pak velká mezera. Teď ji vyplňují dva snílci, kteří jsou nejprve zaseknutí v dopravní zácpě, ale hlavně ve svých životech. Ona touží být herečkou (sakra, kdo by ji neobsadil?), on hájí jazzovou klasiku, jenže na ni už málokdo slyší. Potkají se ve městě umírajících snů, budou snít dál, tančit i zpívat v komornějším balení a hlavně se budou milovat. A my je. Kouzelní Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně potřetí doslova přirostli, je radost sledovat je (ač nejsou žádní velcí zpěváci nebo tanečníci) i nápady Damiena Chazelleho, který několikrát vymění kabát a který se zatraceně rychle drápe na vrchol. Pastelové barvy, retro šatičky, starý kabriolet, mladík shrbený nad piánem, atmosféra. Texty jsou moc fajn, ač hudební čísla tak úplně nestrhnou. Ani nemají. Když už ale hledat chybičky, tak to občas úplně nevtáhne, místy ztrácíme dech, asi i proto, že zápletka filmu je přeci jen trochu fádní. Emma Stone má krapet víc prostoru a Oscara by si zasloužila už jen za úžasnou scénu, kdy ON přijede za NÍ k rodičům. Magická pohádka. (20.01.2017)

Lahůdka, ve které si mě Chazelle jako diváka krásně povodil. Celé to krásně vypadá i zní, ale dlouho jsem měl problém přizpůsobit se tomu, že La La Land je až moc velké retro a pocta starým muzikálům. Dokud se neukázalo, že režisér si ty silné emoce, krutě pravdivé momenty a trošku drsnější zacházení s hrdiny šetří na poslední třetinu. Ta mě regulérně rozbila. A právě kontrast krásného snového světa plné barev a lásky a reality, která bývá ke snílkům někdy hodně krutá, posouvá La La Land mezi filmy, které je prostě nutno vidět. (15.05.2017)

Bublinkavo farebne čvachotavé, synchronizované, zamilované, aj emočne vcelku dojímavé. Teda také, akým by mal muzikál byť. Až teda na pár výhrad. Či vlastne jednu, ale nadväzujúcu. Takú všeobecne protikapitalistickú. Neustále zdôrazňovanie prešľapávania si individuálnej cesty k úspechu v konaní hrdinov pripomína skôr filmy typu Oni žijú! (r. John Carpenter), kde boli slovné rady nabádajúce k takémuto správaniu podrobené ostrej kritike (ambiciózne reči tam viedli zmutované pizdy a navoňaní idioti z inej planetárnej dimenzie, kurviacej prirodzenosť na Zemi). Tu sa také nerieši, tu sa na kariére tvrdo pracuje. Berie sa každý štek, každý konkurz. A aby bolo na žrádlo a byt - tvrdo sa fachá. Sympatické je to potiaľ, pokiaľ sa ústredná dvojica borí s prerazením nahor. No potom nasleduje veľká, no nie až tak brutálne dojímavá pointa (pozor: nasleduje spoiler!): je možné dosiahnuť svoj sen, lenže ten je nezlučiteľný s veľkou láskou. Alebo inak: úspešnej kariére musíme vždy niečo veľké obetovať - v tomto prípade výnimočný vzťah. (04.01.2017)