La La Land

Přišlo mi, že se snažili o romantický opus magnum, hrající na pseudonostalgickou notu, ale mě to nestrhlo. Starý filmy a jazzík jsou sice fajn propriety, ale to že je používáte neznamená, že je film kvůli tomu rázem dobrý. Nijak mě nenadchla jedinná písnička. Opravdu mne to bavilo jen když byl Gosling nucen hrát na Michal David klávesy, a Emma Stone (hraje skvěle) se mu vysmívala. A pak ještě ta jejich hádka. (13.01.2017)

„Nikto mi nebude hovoriť, čo mám robiť.“ – „On ti to práve povedal.“ – „Lebo som mu to dovolil.“ Whiplash mi moc nesadol, no hoci je La La Land od rovnakého režiséra, je o džeze a o jeho prispôsobovaní sa dobe/novému/mladému publiku (čo ozaj nie je moja srdcová téma), bavil ma nový film Damiena Chazelleho o čosi viac. A to pritom muzikály nijako extra nemám v láske a Emma Stone mi nikdy nebola ktovieako sympatická. Atmosféra je príjemne retro, odpovedá tomu aj výprava, kostýmy... Ryan Gosling je švihák a fešák a cameo tu má aj tradične podarený magor J.K. Simmons. Žiadna z tanečno-speváckych scén ma nezasiahla, ale musím uznať, že mnohé z nich sú kvalitné, len to skrátka nie je moja šálka kávy (to o hviezdach alebo o tete z Paríža). No veľmi veľa tomu dáva fajn vzťah ústrednej dvojky a realistický a preto silný koniec. 20% navyše za to, že sa to veľmi páčilo pani manželke. A za koniec. Každopádne, Ryan už v minulosti hral vo vydarenejšej romanci. Vy viete, v ktorej. (05.07.2017)

Here's to the ones who dream. O tom, že továrna na sny umí všechno dát a nebo všechno vzít. O snech, které se dříve nebo později musí střetnout s realitou. A konečně o tom, že když někdo říká, že vás nikdy nepřestane milovat, je možné, že to tak opravdu myslí. Od prvního zveřejněného obrázku tančící dvojice jsem věděl, že Chazelle tentokrát točí pro takové, jako jsem já. A epilogem dokázal, že v La La Landu nechal značnou část srdce. (05.01.2017)

To se mám jako dojímat nad z prstu vycucanou romancí mezi dvěma nesympatickými narcistními elitáři? Mám se trápit kvůli jejich first world problems? A to ještě ke všemu ve filmu, který má děj navlečený na kostru směšně banální alegorie čtyř ročních období, takže je průhledný skoro jak duch Casper? Tak to fakt ne, ty vole. Chválit by se leccos dalo (namátkou výprava, pár milých momentů, závěrečných zhruba deset minut, které by se sympatickými hrdiny i byly bývaly fungovaly), ale pokud tohle má být bezkonkurenční favorit letošních oscarů, tak potěš kotě. Za mne teda silně NELALA, zklamání jak prase. PS: Pořád uvažuju o tom, proč to na mě nefungovalo (protože jsem si vážně myslel, že mi film sedne). Jako hlavní důvod vidím asi to, že úvodní muzikálově zkratkovité budování vztahu nedokáže /alespoň pro mě/ vystavět dostatečně bytelné základy pro procítění nemuzikálově ambiciózního závěru. (04.01.2017)

Něžné, citlivé, většinu času optimistické a vlastně celé nadčasové. Emma Stone a Ryan Gosling k sobě na plátně prostě patří, velice jim to sluší a to, že zaostávají za muzikálovou elitou 50. let je vlastně jedno. Damien Chazelle dokáže pomocí pár světel, barev a za zvuků hudby od Hustina Hurwitze vykouzlit podmanivý zasněný svět. Je to jako se dívat skrz čas 60 let dozadu, do dob, kdy Los Angeles byl místem splněných snů a tancovat v záři reflektorů (nebo pouliční lampy) dávalo člověku pocit věčnosti. La La Land je kouzelně něžný snímek, který místo barev mění odstíny, místo deště používá sníh a místo dokonalého tance sází na sympatie. Možná je škoda, že film nedokáže strhnout jako Moulin Rouge, agresivně vtáhnout, nepustit, donutit diváka prožívat "tím bolestivým způsobem". Tohle pohladí, jako políbek Emmy Stone na tvář, ucítítě tu její krásnou vůni a ona odejde a vy si budete chtít tu chvíli zopakovat (soundtrack k tomu velice pomáhá). Byl jsem nadmíru potěšen a přestože jde spíše o lepší 4*, tu pátou tam dávám za to pohlcení, hlavně v epilogu, kdy jsem se zahlédl nejvíc... Nejlepší muzikál od Moulin Rouge. (01.01.2017)