La La Land

Zachráňte jazz, zachráňte skutočnú hudbu, zachráňte skutočné vzťahy, skutočných ľudí a ich osudy! Raz za čas sa zvykne vynoriť film, ktorý úplne dokonale odráža ducha svojej doby. A toto je ten prípad, zachytáva pocity podobne, ako sa to kedysi podarilo napr. Trainspottingu (blbé prirovnanie, máte s tým problém?). Zabudnite na falošnú hudbu, falošné vzťahy, falošných ľudí, zabudnite na verbala. Film roku! (07.02.2017)

Jste nevkusný dezorientovaný lovec hemoroidů nebo maloměstská, životem zklamaná odpudivá prasnice a hledáte náplastičku na podrážděné rektum, zlomené otylé srdíčko či jen tupý únik z nedostatečně vybarvičkované reality? Pak je Homolalaland s náramně progelovaným romantickým příběhem, plným lásky, rozkokošných pissniček a žužu tanečků, přesně to, co vám tutově vyhřeje perikard. Pokud do výše zmíněných kategorií nepatříte, raději si místo toho pusťte plyn, nebo si přehrajte v hlavě svůj dosavadní spokojený heteroživot při skoku z okna. Bude to rychlejší a daleko méně bolestivé. Tento Napomádovaný Šulin Růž není totiž nic jiného, než trapný, plytký a afektovaný buzikál, napumpovaný lacinými popovými kolotočářskými sračkami a ukvičenými preludii negerských kvartet, zvanými jizz, z nichž vám samovolně slezou vlasy a nehty. Prostě si představte čerstvě upečený, úplně dutý třípatrový dort z hoven, kýčovitě pocákaný rakovinotvornými pastelovými syntetickými barvami, z něhož ke vší té hrůze hned na začátku vyskočí nebetyčně odporná šišlavá ropucha, a až do konce vás v pravidelných intervalech oblažuje obludně falešným kontraaltem v neuvěřitelném rozsahu nečárkované rakoviny hrtanu. Opravdu nevím, co bylo dávivější. Jestli sledovat naprosto debilní děj, poslouchat pouťové cajdáky a mučivé kvílení saxofonů, nebo se kochat pohledem do pitvořící se andělské tváře Kamenné Emy, jejíž vtíravá krása by se dala esteticky objektivně přirovnat snad jen k vyhřezlému červivému konečníku hygienicky zanedbávané opruzené šedesátnice. Přitom by se buzikály daly v pohodě dělat s grácií a jeden by z nich vůbec nemusel odcházet s bolestivě prokousnutou pěstí a akutním zánětem nevkusu. (23.01.2017)

"Jazz umiera..., ale ja to nedopustím..." Muzikály nie sú práve moja parketa. Začul som zvesti o senzácii menom La La Land, ale nevenoval som tomu veľkú pozornosť, dokonca som nevidel ani trailer, ako zvyknem. Až meno mladého režiséra, tvorcu výborného filmu Whiplash ma presvedčil, že to môže byť fajn...A po filme uznávam, že je to najlepší muzikál , aký som videl, možno i preto, že spievaných a tanečných scén nie je zas tak veľa a keď sú, majú svoje kúzlo. Výnimkou je iba úvodná scéna na diaľnici, tá mi nesedela. Piesne sú pekné, niektoré výborné a prvý koncert pred divákmi úplne úžasný a v sále sa ozývala nádherná pieseň , ktorá by možno bodovala aj v súčasných hitparádach. E. Stone som v ničom lepšom nevidel a R. Gosling bol jednoducho skvelý, pravdepodobne jeho najlepšia rola. Ako romantický film boduje naplno, pripomínalo mi to Titanic a lásku medzi Leom a Kate. Celý film je plný farieb, že sme v súčastnosti prezrádza len mobil alebo iné malé detaily. Inak by som dal ruku do ohňa, že sme niekde v 60-tych rokoch. Má to kúzlo, neuveriteľnú atmosféru, ktorá vás vtiahne a nájdeme tu mnoho odkazov na hudobníkov, jazz, hollywood, filmy a hviezdy filmového plátna. Film má nádherný záver, ten dlhý pohľad do očí ma dojal a šance na oscara sú vážne veľmi vysoké. 100%. (23.01.2017)

Přišlo mi, že se snažili o romantický opus magnum, hrající na pseudonostalgickou notu, ale mě to nestrhlo. Starý filmy a jazzík jsou sice fajn propriety, ale to že je používáte neznamená, že je film kvůli tomu rázem dobrý. Nijak mě nenadchla jedinná písnička. Opravdu mne to bavilo jen když byl Gosling nucen hrát na Michal David klávesy, a Emma Stone (hraje skvěle) se mu vysmívala. A pak ještě ta jejich hádka. (13.01.2017)

Lahůdka, ve které si mě Chazelle jako diváka krásně povodil. Celé to krásně vypadá i zní, ale dlouho jsem měl problém přizpůsobit se tomu, že La La Land je až moc velké retro a pocta starým muzikálům. Dokud se neukázalo, že režisér si ty silné emoce, krutě pravdivé momenty a trošku drsnější zacházení s hrdiny šetří na poslední třetinu. Ta mě regulérně rozbila. A právě kontrast krásného snového světa plné barev a lásky a reality, která bývá ke snílkům někdy hodně krutá, posouvá La La Land mezi filmy, které je prostě nutno vidět. (15.05.2017)