Filmová lázeň

Největší filmová událost v naší zemi si zaslouží skutečně lepší zpracování. Ok beru, že nemusí být vcí dobového materiálu, ale takovýto povrchní zpracování je fakt zoufalý. Vždyt se to mohlo doplnit o rozhovory s lidmi kteří žijou a měli co dočinění z festivaly, povídání o filmech, jak se získávali, získávají a budou získávat. Větší prostor hostům a opět nějakou omáčku kolem toho, jak probíhá jednání o účasti, kdo ma jaký vztah k Varům, třeba i zpětné ohlasy, ale já nejsem tvůrce pořadu, abych tady vymýšlel koncepci dokumentu, který má vzdát hold největšímu filmovému festivalu v tuzemsku, jen jsem napsal proč tohleto považuju za dokumentaristický bobek. (08.07.2015)

Běžného diváka dokument možná zaujme, protože o historii festivalu, potažmo české/československé kinematografie ví jen kusé informace, takže v podstatě cokoliv, co je prezentované, má svoje opodstatnění a hodnotu. Jenže pro toho, kdo se o film zajímá trochu víc, je dokument ztrátou času a trochu šikovný člověk s přístupem k materiálům, zdrojům, archivním záběrům či technologii by něco podobného stvořil také. Tady to má jen punc určité profesionality, ale i ta je docela diskutabilní. Šíře dotazovaných pamětníků je dost úzká, glosy filmových historiků upřesňující kontext naprosto marginální a přehlédnutelné a vůbec celkový způsob "pátrání" po historii Evy Zaoralové je takový povrchní a nijaký. U cigárka a kávičky často jen nepřítomně přikyvuje, z dotazovaných občas nevyjde kloudná věta a když nějaká, tak je naprosto nepodstatná. Koho zajímá, že ten chodil věčně s šálou i v létě, že tam měli příděl masa větší než jinde atp. Prostě takové plácání páté přes deváté bez stanovení jasné struktury. Že historie festivalu s různě velkými odchylkami kopírovala vývoj československého filmu, jsem věděl i bez dokumentu. Za mě čistě zakázková věc - máme splněno, odškrtneme si a jdeme dál, žádná přidaná hodnota. (12.07.2015)

Pro mne, jako účastníka celkem devíti ročníků, málo výživné. Na můj vkus příliš mnoho prostoru věnováno historii, 50.létům a politickému vývoji společnosti. O festivalu současném a po roce 1990 jen velmi málo informací. Chtěl jsem si nostalgicky zavzpomínat a ne se divit nad prvoplánovým lidovým humorem horníčkovských festivalových vteřin. (19.06.2015)

Rychlý, zábavný a povrchní průlet festivalovou historií. Skutečným pokladem jsou Momenty filmového festivalu s improvizujícím Horníčkem. Z prvních let mnoho materiálu není, za normalizace se ve Varech zřejmě dělo stejně málo jako ve zbytku republiky a záběry křenících se celebrit, v jejichž zastávku na propagačním turné se festival v posledních letech změnil, byly již v různých dokumentech recyklovány nespočetněkrát. Politka a zahraniční hosté měli stejně vždy větší váhu než filmy a jejich recepce. Vím, že je to do opovážlivě zjednodušené a z kontextu vyjmuté shrnutí sedmdesátileté historie velké filmové akce, ale takto Jankova kronika vybranými záběry a volenými tematickými akcenty vyznívá. Také vzpomínající pamětníci řeší spíše to, že Brousil chodil v zimě v létě obtočený šálou a že se díky festivalu dostali k podpultovému značkovému koňaku. Střízlivý hlas filmových historiků zaznívá jen okrajově a svou snahou jít k podstatě věci vlastně trochu rušivě kontrastuje s celkově ležérně nostalgickým (ostalgickým) tónem dokumentu. ČT teď na pár let bude mít na začátku července čím zaplnit jeden večerní programový blok, ale divák toužící poznat a pochopit karlovarský festival v souvislostech zůstává odkázán na jiné zdroje (začít může Ebenem komentovanou rekapitulací uplynulých let ze zahajovacího večera letošního ročníku nebo příspěvkem od JIndřišky Bláhové v Naplánované kinematografii). 50% (04.07.2015)

Na tenhle dokument jsem se dlouho těšil, a když se mi konečně splnilo přání ho vidět, nemohl bych být spokojenější, protože se mi dostalo všeho, nač jsem byl nalákán z traileru: spousta skvělých archivních záběrů a zajímavostí ze "zákulisí" MFF KV. Nesmírně mě potěšilo se třeba dozvědět, že festival v minulosti navštívili mí herečtí oblíbenci jako Giulietta Masina, Claudia Cardinale, Henry Fonda či Monica Vitti - všechny ty celebrity, které ve Varech byly od r. 94, kdy se festivalu ujali Bartoška se Zaoralovou, zná každý nazpaměť, ale dozvědět se, kdo z hereckých es starých zlatých časů se festivalu zúčastnil před r. 89, má pro mě obrovskou cenu, protože je to pro mě něco nového. Při sledování jsem se neubránil dojetí z toho, že i já jsem mohl být na pár let součástí té dlouhé kontinuity, která začíná v r. 1946, což je pro současníky srovnatelné řekněme s dobou, která uplynula od husitských válek - neboli kdysi dávno v pravěku, kdy nikdo z nás nebyl naživu. A jako už opět tolikrát předtím jsem se nemohl ubránit respektu k práci, kterou na festivalu odvedlo zmíněné duo Bartošky se Zaoralovou, a současně hrdosti, že se u nás koná takto prestižní filmová událost. Pro mě osobně je MFF KV naprostá srdcovka, na kterou nedám dopustit, a tento dokument mě vyloženě potěšil, protože mu skládá neokázalý, ale o to působivější hold. (14.08.2015)