Spotlight

Obyčejná, na skutečných událostech založená konverzačka, celou dobu úplně konstantním tempem běžící ke konci, který také dá jen mírný pocit zadostiučinění. Tak by film působil, kdyby se jednalo o nějaké méně závažné a nepříjemné téma. Díky zvolenému tématu, výbornému hereckému obsazení a sevřenému, přesnému a sebevědomému scénáři ale dokáže i takto podávaný thriller vyvolávat dostatek emocí, vzdělávat v oblasti novinářské práce způsobem, při kterém člověk ví, že mu film v ničem nelže a ani na chvíli nenudit. A vyvolává to i jisté znepokojení nad tím, co vše se může ještě na tomto světě dít skryté před mýma očima.V rámci církve, státu, korporací a čehokoliv jiného. V některých momentech filmu mě přes jeho nevlezlost, absenci snahy cokoliv dramatizovat hudebně (stále používán jeden nebo dva hudební témata v mírně napjatějších momentech) a úplnou civilnost mrazilo, na druhou stranu, tato zvolená forma, přes to, že to byl velmi zajímavý přístup k látce, mi nedovolí dát víc než 8/10. Vyšší hodnocení si nechávám pro umělecky ambicióznější filmy nebo své konzumní, nezdravé fastfoody. A některé oscarové nominace jsou myslím spíše kvůli povinnosti než kvůli opravdovým důvodům (např. Rachel McAdams podává dobrý výkon jako obvykle, ale její role nemá oscarové parametry, naopak Ruffalo si nominaci jistě zaslouží). (28.02.2016)

Ne nadarmo se kinematografii říká továrna na sny. Čekáme od ní podívanou, akci, vzrušení, napětí a výlet tam, kam se běžný smrtelník nikdy nedostane nebo se ani nechce dostat. Spotlight jde proti všem těmto trendům a nabízí až nečekaně civilní herectví, vyšetřování zbavené všech obvyklých thrillerových klišé a ukazuje práci novinářů tak, jak nejspíš i probíhá. Tedy jako zdlouhavé sbírání faktů, přemlouvání k rozhovorům, zkrátka rutinní činnost. V podstatě jakékoli povolání, které zbavíte filmového pozlátka, vypadá najednou hrozně všedně. Kriminalisté neběhají po střechách domů a nezneškodňují padouchy, špioni nelikvidují protivníky po tuctech. Spotlight tvoří tu výrazně menšinovou tvář americké kinematografie, kterou studia obvykle vysílají na festivalové přehlídky. A v případě Spotlightu ty festivalové vavříny jsou zasloužené. Říkám si sice, jak by asi dopadla divácká podpora v případě, že by nešlo o tak skandální případ, ale nešť. Novináři nestojí proti mašinérii mocné korporace nebo zkorumpovaného politika, kteří by proti nim vysílali vražedná komanda, ale i tak jsou tam cítit silné emoce. Spotlight nabízí přehlídku velkých hereckých es, ale hvězdy tentokrát potlačily své ego a nepředvádí samy sebe, nýbrž své postavy. Za mě dávám palec nahoru, jen tu pátou hvězdičku se mi nechce dávat, protože, ač to zní svatokrádežně, Spotlight setřel filmové pozlátko natolik, že je místy ve svém zachycení reality až nudný. Celkový dojem: 80 %, (07.05.2016)

Poctivý kus filmařiny, v níž je všechno na tom správném místě. Tempo je možná chvílemi až příliš pomalé, a tak nějak jsem čekal, že jim bude církev šlapat víc na paty. I přesto z toho však vznikla nadprůměrná investigativní detektivka s realistickou atmosférou a bezchybným obsazení. Jen toho geniálního Scheibera byl na můj vkus až příliš málo. Na zlatého plešouna to sice není, kdyby ale Hollywood ročně produkoval více podobných žánrovek, rozhodně bych se nezlobil. (17.01.2016)

Seriózny film zaoberajúci sa serióznou problematikou. Nakoľko je téma poburujúca, verím, že je väčšina divákov z tohto snímku nadšená i zhrozená zároveň. Na mňa ako konzumenta množstva dokumentov, ktoré sa zaoberali týmito udalosťami už dávno predtým, ako "Spotlight" spatril svetlo sveta, to až tak nezapôsobilo. Tí, ktorí by sa radi dozvedeli viac, ako Vatikán dané skutky za zvrhlými kňazmi "upratuje", odporúčam "Mea Maxima Culpa: Silence in the House of God" či "Deliver Us from Evil". Tie Vás možno posadia na zadok ešte viac, ako tento film. (17.01.2016)

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)