Domácí péče

Domníval jsem se, že letos už žádný český film nemůže překonat Kobry a užovky. Stalo se. Takový malý filmový zázrak. Domácí péče mě zasáhla intenzívní silou přímo do srdce. Ani se mi nechce věřit, že jde o filmový debut. V první řadě musím zdůraznit excelentní výkon Aleny Mihulové, její Vlasta je poklad k zulíbání a Mihulové podání je velmi expresivní a srdcervoucí. Doufám a věřím, že ji neunikne žádná filmová cena - Karlovy Vary její sběr snad započaly. Herecky se mi líbil i Polívka a Vilhelmová, nikdo jiný postavu Ladi snad hrát ani nemohl. Co oceňuji především je výtečné zpracování zásadního tématu - konflikt mezi zdravým a nemocným člověkem. Nemocný, jenž se svojí nemocí bojuje a "nezabalí" to, vyzkouší všechny možné prostředky, aby dosáhnul uzdravení. A v tomhle u zdravého málokdy nalezne pochopení, což je ovšem do jisté míry pochopitelné, protože zdravý se nikdy nedokáže v plné míře do kůže nemocného vcítit. Další prvek, jenž se tuze povedl, je humorná složka. S humorem je nakládáno v Domácí péči s rozmyslem a ani v jedné scéně nepůsobí trapně. A nemám primárně na mysli Laďovy/Bolkovy hlášky. Závěr je jeden z nejlepších, jakých jsem u filmů tohoto žánru viděl - Američani, učte se. Slávku Horáku, z celého srdce Vám děkuji za mimořádně silný filmový zážitek a přeji co nejvíce Českých lvů. (21.07.2015)

Jako ano, chápu, co chtěl autor říci. Dokonce odhadnu směřování jeho myšlenek, jak chtěl příběh podat a jaké tam chtěl mít zápletky. Jenže tím, že nešel do hloubky, že spoustu věcí nedořekl, nebo dokonce nenaznačil, se mu to sesypalo pod rukama. Možná bych mu mohl doporučit, aby si nejprve přečetl Terzaniho knihu Ještě jedna jízda na kolotoči, o tom, jak se s rakovinou a vidinou smrti vyrovnává do té doby úspěšný novinář a žurnalista. Jeho myšlenky mají hluboký vhled, nechají nás nahlédnout skutečně do nitra, do myšlenkových procesů. Tento film to nenabízí. Vlastně nevíme, proč se třeba ti dva vzali, proč Polívkova postava manžela je tak odtažitá, proč ho nezajímá, co se s jeho ženou děje a bude dít, když jistý vztah k ní stále má... Stejně tak postava dcery je jen naznačena - a vztah matka-dcera rozebrán zcela minimálně. Ano, vidíme jizvy na rukou, ano, napadne nás něco o sobectví, ano, je tady ten telefonát a kuplet na závěr, ale stále je to zatroleně málo, abych si udělal představu. Zato se hodně času věnuje ezoterice, a to ještě zmateně - padání lidí do transu je na křesťanských setkáních, kde to má působit duch svatý, urinologie léčí i tělo apod. Navíc jsou zde divné skoky - od skepse k léčitelským praktikám po bezvýhradnou důvěru a obhajobu (jako proč ne, ale jen na základě ohnuté lžičky? bez postupného vývoje?), od rozčarování, že jde o léčbu duše pro další reinkarnace (mimochodem, další nonsens, tohle ezoterika řeší až ve druhém plánu, jestli vůbec), po náhlé se vyrovnání s nadcházející smrtí (a vlastně nevíme jak a proč - že utekla v noci do lesa a tam "prozřela"?). Neříkám, že nejde o silný příběh, ale místo povrchních zbytečností bych ocenil hlubší vhled a zobrazení myšlenkových pochodů - třeba scénu, kde by se dívala na lidi v zahradní restauraci, jak popíjejí pivo, děti si hrají, a najednou by si uvědomila, že ti lidé tam zítra budou, ale ona už ne. Dost mě také štvala ta těkavá a zoomovací kamera, jež měla problém zarámovat nějaký smysluplný obraz. (02.01.2017)

,, pět, maximálně sedm měsíců... '' ----------- S těmito filmy mám problém a nic na to nemění fakt, že tento je kus pořádné filmařiny se skvělými hereckými výkony. Myslím, že se takovéhoto verdiktu děsí podvědomě každý z nás. Okamžiku kdy vám lékař chladně a bez emocí protože ten den jste už třetí v pořadí sdělí tu fatální novinu o tom coutdownu, který ve vás běží... --- Díky slávě z Varů, jsem jej tedy včera viděl v kině. Vše už tu prakticky padlo a tak jen opravdu musím pochválit Polívku, že po čase zase hrál. Jako by mu ty role manželů či blízkých těžce nemocných lidí nějak sedly více než ty ostatní. Vzpomeňme Zapomenutého světla... O výkonu A. Mihulové se nemá cenu zmiňovat, film stojí na ní a roli Vlasty dala neskutečně přirozeně a s přehledem. Super byla i Vilhelmová, ze které je už zralá ženská a která je nyní nejen krásnější, ale působí mnohem vyzráleji než ve filmech kde hrála často nějakou vesnickou pubertální Mařku (byť také dobře zahranou). U filmu si uvědomíte to vlastně je ta ,,Domácí péče''. že tu existuje celá armáda pěšáků, kteří vybaveni klíčema, salámem na hlídající psy s kabelou plnou medikamentů a plenek obchází potřebné a ošetřuje je. Jejich nasazení je neskutečné a jsem si jist, že film nikde nic nepřikrašloval. Ačkoliv se místy párkrát zasmějete, dobře víte, že konec bude všelijaký. Pokud si tedy chcete užít porci emocí, jděte do toho, není to vyhozený čas ani peníze. Může vás to ale dostat do depky, tak bacha! 4 žaby. * * * * (14.08.2015)

Pri českých a slovenských filmoch som vždy trochu na ihlách, lebo nikdy neviem čo môžem reálne očakávať. A nie vždy platí, že film, ktorý dostane najviac pozitívnych hodnotení a ohlasov ma musí najviac chytiť pod krk. V prípade "Domácí Péče" môžem povedať, že to je film, ktorý ma rozhodne aspoň trošku chytil. Musím povedať, že má príjemné postavy, ktoré chcem spoznať, dve vynikajúce metafory, ktoré už len samé o sebe ma dostali a okrem toho je tu aj Tatiana Vilhelmová, ktorá je podľa mňa ako vždy vynikajúca. Okrem toho je tu aj pár dobrých humorných situácií, ktoré človek rozhodne nezabudne. Som rád, že som film videl, neviem či by som si ho pozrel ešte raz, ale myslím si, že jeho atmosféra, situácie a postavy sú dosť dobré na to, aby si to človek pozrel aspoň raz. A mne neostáva nič iné, len ho k pozretiu odporúčiť. Hodnotenie: B (08.07.2016)

Z ukážok sa toho veľa nedozvieme a predovšetkým téma je i v našich končinách značne "ošetilá". O to viac sú protagonisti skúšaní minutážou a vývojom štádií rakoviny a tu sa razom prejaví docela slušný dramaturgický cit, vyváženosť rozhodovaní, nič nie je vyslovene čiernobiele. Občasné doslovné narážky trošku podkopávajú výsledný ambiciózny dojem, ale ja som v celku spokojný. Uvidíme, možno po čase aj zvýšim. (15.01.2016)