Papírová města

Filmová adaptace Greenových Papírových měst dopadla možná až nečekaně dobře, když vyprávění o lásce, opravdovém přátelství a hledání sebe sama potěší každého, kdo preferuje nenáročná feel-good dobrodružství plná mladické nerozvážnosti, elánu a naivity. Snímek nikterak nevybočuje z žánrových vod, alespoň pokud jde o strukturu příběhu, ačkoliv není zřejmě tak předvídatelný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nicméně půvab „Měst“ tkví v interakcích mezi sympatickými postavami, vkusném humoru a pohodové atmosféře, která se proplétá celým snímkem od začátku až do konce. Chcete-li vyrazit do kina na příjemnou letní romanci o mladých (leč nejen pro mladé), pak jsou Papírová města bezesporu trefou do černého. Není to sice čistý střed, ale pořád hodně nadstandardní počin. Recenze zde. (24.07.2015)

Film baví, je vtipný, postavy nejsou pitomý a dá se s nimi vcelku pohodově 2 hodinky strávit. Jediný, s kým mám monumentální problém je hlavní postava Margo, která je prostě jenom sobecká, nevyrovnaná kráva. Její rádoby děsně filozofický kecy mi lezly krkem. Jediný, kdo se zachoval dobře byla její nejlepší kamarádka, která prohlédla, že Margo nezáleží na nikom krom sebe a konečně jí dala vale, což se o našem Q říct nedá. Odvozuji pouze z filmu, knihu jsem nečetla, neslyšela jsem o ní, nechci.. (03.08.2015)

Keď som zistil, že ide o ďalší pokus prostredníctvom teenagerov ukázať zase len americkým teenagerom (nie, s ponosovaním pubertálneho zasrana, že musí stihnúť pred plesom ešte zohnať limuzínu, sa fakt mimo Ameriky jeho rovesníci stotožňovať nebudú), akí sú výnimoční, skvelí a treba si carpe diem, pretože panta rhei, bol som trochu znechutený a dúfal som, že dej sa preklopí do dobrodružného príbehu ako sľuboval. Nestalo sa. Som na to asi starý. Teda nechcem sa robiť chrumkavý, ale tak ako si už nekupujem Happy Meal, alebo spomínaných Pokémonov, nepotrebujem viac ani počuť, že si treba užívať než príde zodpovednosť. Odkaz na Fight Club potešil, teda aspoň dovtedy, kým som začal uvažovať, či ho tu nie je škoda. (11.10.2016)

Jéé, to bylo roztomilý! Velký sorry za rádoby anglikanismy v tomhle komentáři. Dvě scény jsou naprosto luxusní cinematography záležitost, a myslím, že ve mně zůstanou hodně dlouho, minimálně teda aspoň jedna. Cast je skvělej (Nat a Cara byli rozhodně dobrá volba, zajímalo by mě, jak by vypadala Emma Blackery, ale Cara v úvodní sekvenci táhne dobře; Halston je luxusní volbička), soundtrack má koule, a samozřejmě nejvíc těší fakt, že takovejhle happyend potěší nejednoho milce evropskýho filmu. Hurá. Knížka měla ještě surovější ending, ve kterým vlastně nic nedopadlo dobře až na poslední slib, kterej ve filmu chybí. Ale film tak má trochu silnější pointu, si myslím, ačkoliv shocking value menší, spíš žádnou. Jinak ale těší obdobná výstavba jako v knize - tři části, každá trochu jiná, z nichž nejzábavnější je bezesporu ta první ninja-část, nejvíc vypointovanou ta závěrečná s road tripem a myšlenkou o tom, že představa je přestava, ale wrong cannot be right a že ideál není vždycky správnej. A že uvědomění si sebe sama a svých cílů a odpovědnosti vůči sobě i ostatním může bejt pro náctiletýho kluka před vejškou mnohem větší terno než honba za (možná) idealizovanou láskou. Kdybych byl stejně starej jako Q, volím stejně, kdybych měl znalosti kluka o deset let staršího, mrdám na to a zůstanu s ní, protože něco na tom fejku a pejpr townech fakticky je. But God, I wished I had this kind of adventure when I was eighteen nineteen. (03.02.2016)

Co je na Papírových městech mysteriózního, to by mě opravdu zajímalo. Pokud to není obočí Cary Delevigne, tak fakt nevím. A teď vážně: Cara je mizerná herečka a ten kluk, co hrála Quentina, tak to byla taky slabota. Na Papírových městech se mi líbila snad jen myšlenka papírového města (tedy místa, které existuje pouze na mapě, nikoli ve skutečnosti), kterým malíři map svoje mapy podepisují. Nemám problém s filmy pro puberťáky, mám problém s filmy pro puberťáky, které se snaží říct mnoho, ale neříkají nic. (26.01.2016)