Padesát odstínů temnoty

Sodoma a Gomora pro nenapravitelné romantičky, které věří, že narušeného a v mládí zneužívaného sadistu změní láska a bude pečlivě a nesobecky dbát na dlouhou předehru. Pokud přijmete i podruhé hlavní nonsens filmu, kterému říkám „něžné znásilnění“, jednička vás nějak zásadně nenudila a knižní předlohy vás bavili, nemůžete být příliš zklamání. Pokračování však je o úroveň slabší, neboť koncept zromantizovaného poznávání BDSM světa už zopakovat nešlo a přichází dvouhodinové rozjímání takřka nad ničím. Chybí zásadní dějové konflikty a de facto i jakýkoli ucelený příběh, který se snaží suplovat vedlejší linie o bývalkách a nahodile působící scény, které jen nafukují stopáž. Je paradoxní, že přes marketingovou kampaň „Už žádná pravidla“ a dobrovolný návrat Anastasie do vztahu jsou hrátky ještě mírnější a nenápaditější. Když se totiž konečně odeberou do červené herny, Grey ji *spoiler* postříká, chvíle napětí.... olejem! A to je skoro vše. Potenciální erotiku naprosto maří popové písničky, které se hlasitě rozezní pokaždé, když jeden z herců ukáže kus kůže. Nicméně faktem je, že Dornan od jedničky nabral více svalů, získal mužnější rysy v obličeji a nechává si strniště, takže občas je nač se dívat. Nejsem si tentokrát jistá, zda jde v rámci franšízy opět o dokonale vytěženou zakázku, která bude mít své publikem jisté a naplní kapsy producentům, nebo už si divačky ten filmových výprask líbit nenechají. 30 %. [Kino]. (09.02.2017)

Je až neskutečné, jak málo z té látky filmaři dostávají. Erotika tentokrát už pro jistotu žádná. Jen to nejnudnější soft-péčko, kde se opakuje schéma "kalhotky dolů, košile dolů, Dorianova hlava dolů" a nic víc. Nebýt kuliček, nebyl by tu ani náznak fantazie. Romantika opět úsměvně zadýchaná, ale tomu se nelze divit - ostatně stylem vychází z Twilight ságy. Je třeba ocenit snahu o nějaký reálný dramatický oblouk (katarze se stalkerkou je bez debat to nejlepší, co oba filmy nabídly), celek je ale neuvěřitelně vyprázdněný. Není to ani tak film, jako spíš série MTV videoklipů, kdy hudba určuje, na co se zrovna díváme. Když nastoupí hlasitě pohodový pop, čeká nás koláž nezávazných obrazů. Když dojde na trošku hutnější hudbu, hlásí se o slovo romance. No a na drama zbývá instrumentálka, ale většinou nemá k čemu hrát. Kdyby se tvůrci vykašlali na erotiku (na které v tomhle podání stejně nic sexy není) a přidali na thrillerové části, mohl být výsledek alespoň ucházející. 30% (08.02.2017)

Hviezdička za scénu podväzky + strieborné guličky. Inak je ale pomerne zábavné čakať, kedy zase začne hrať moderná pesnička (v asi 10-minútových intervaloch) a znovu vypukne "erotická" scéna. Vrcholom je dráma s pádom vrtuľníka - rodina sa práve z TV správ dozvedá, že Christian je nezvestný, ale než si začne obhrýzať nechty, otvoria sa dvere a on vojde, ešte aj zafúľaný a s krvavou šmuhou vo vlasoch. Tá gradácia, to napätie!!! (03.05.2017)

Problémem Padesáti odstínů temnoty není, že neví, kdy skončit, ale že nikdy pořádně nezačnou. Základní scenáristická poučka praví, že bez konfliktu není drama. Niall Leonard ji zjevně nezná. O málokterém filmu v takovém rozsahu platí oblíbená věta, že se v něm nic nestane. Jakákoliv snaha o napětí nebo dějové zvraty pak pro svou prkennost vyznívá jako nezáměrná komedie. Oba hrdinové dělají v podstatě totéž, co v prvním díle, akorát bychom si měli myslet, že ze strany Any jde tentokrát o dobrovolné rozhodnutí (dříve nevěděla, že sex nemusí vždy bolet), což platí jen napůl (např. když svému partnerovi říká, co jí má udělat). Grey se totiž nadále chová jako proradný majetnický citový manipulátor, který opět určuje pravidla hry a své bezelstné partnerce, která se ráda nechá koupit velkou kyticí růží, sadou produktů od Applu a luxusním spodním prádlem, moc na výběr nedává. Momenty, které by měly vyznívat romanticky, jsou v důsledku toho pěkně „creepy“, protože za nimi nevnímáme žádné upřímné city. Sympatizovat s protagonistkou, která si nejdříve nechá zavést venušiny kuličky do vagíny a až potom se ptá, k čemu slouží, je taky dost obtížné. Adjektivum "vanilla" platí víc než pro vztah ústřední dvojice pro film jako takový, v němž je bohužel příliš málo pomrkávání na diváka, aby šlo o projev sebereflexe nebo akt subverze (kterým, obávám se, neměla být ani scéna jako z Magic Mikea). První díl byl sice vyprávěn s podobnou těžkopádností, ale na hlubší významové rovině mi přišel vcelku podnětný. Dvojka je jenom pásmo pěkných, ale totálně vyprázdněných záběrů, které sotva drží při sobě (nebo jsem filmem možná jen příliš otrávený, abych nad ním víc přemýšlel). Podobně arogantní sázku na jistotu, že cílovka, toužící vidět trochu neškodného "kinky fuckery", do kina tak jako tak přijde, jsem dlouho neviděl. 30% (08.02.2017)

Já rozodně nemám nic proti "odstínové serii", první díl jsem považoval za čistokrevnou romantiku a hodnotil jsem ho vysoko. S druhým dílem mám zásadní problém. Přišel mě extremně nepřirozené a to nejen v oblasti sexu, tady to vypadalo, tak, že Jamiemu stačí dát hlavu k jejímu rozkroku a ona už předvádí orgasmus a to tam bylo opakovaně. Nebylo to však jen v sexu, ale třeba když Anastasia na poradě vydavatelství řekne majitelům tak banální obchodní nápad, že by na něj přišla i tramvaj natož aby o tomhle nevěděli protřelí podniketelé a hned jsou z ní na jedli. Postupně se mně to líbilo alespoň v tom základním, tedy, že mně hlavní postavy alespoň přesvědčily, že se milujou, ale bylo to upachtěné a především to tlačení na pilu působilo strašně hloupě. Film má naprosto parádní soundtrack, kvůli němu stojí za to tenhle film poslouchat. (12.02.2018)