Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
Thomas NewmanHrají:
Mark Rylance, Domenick Lombardozzi, Victor Verhaeghe, Brian Hutchison, Tom Hanks, Joshua Harto, Henny Russell, Alan Alda, John Rue, Billy Magnussen, Amy Ryan (více)VOD (4)
Obsahy(3)
Svět po obou stranách železné opony se propadá do šílené paranoie. Uplynulo už více než deset let od porážky nacistického Německa a lidstvo teď ohrožuje studená válka, napětí mezi USA a SSSR je téměř hmatatelné. Když v roce 1957 FBI zatkne Rudolfa Abela (Mark Rylance), sovětského špióna žijícího v New Yorku, strach a mocenská nedůvěra se ještě více vystupňují. Abel se ve skutečnosti jmenuje Viljam Genrichovič Fišer, řídil síť agentů a do Moskvy důmyslným způsobem odesílal kódované zprávy, i proto vyšetřování do dějin vstoupilo jako „Případ dutého nikláku". Americká vláda osloví Jamese Donovana (Tom Hanks), uznávaného právníka z Brooklynu, aby se chopil Abelovy obhajoby. Přes počáteční obavy jeho i rodiny a odmítání tak nepopulární kauzy se Donovan nakonec rozhodne Abela zastupovat. Chce zajistit, aby byl podroben spravedlivému soudu. Během příprav na obhajobu se mezi oběma muži začne vytvářet pouto, které je založené na vzájemném respektu. Donovan obdivuje Abelovu sílu a loajálnost. Před soudem přednese vášnivou obhajobou, aby ho uchránil před trestem smrti. Abel je v říjnu 1957 odsouzen na čtyřicet pět let vězení. O tři roky později je nad sovětským vzdušným prostorem sestřelen americký průzkumný letoun U-2 a jeho pilot Francis Gary Powers (Austin Stowell) je zajat a odsouzen k deseti letům vězení. CIA se obává, že Powers bude krutými výslechy a tvrdými vězeňskými podmínkami přinucen k odhalení přísně tajných informací. CIA proto osloví Donovana a přesvědčí jej, aby se stal členem záchranné mise. Donovan se vydává do Berlína, kde má za úkol vyjednat výměnu Abela a Powerse. Nedlouho po svém příjezdu se dozví i o americkém studentovi, který byl zatčen ve východním Berlíně. Navzdory pokynům CIA soustředit se pouze na sestřeleného pilota, Donovan se rozhodne vyjednat propuštění obou – pilota i studenta, protože odmítá v této zemi kohokoliv opustit. Velká hra začíná ... (Cinemart)
(více)Videa (14)
Recenze (961)
Klidně se to mohlo takhle nějak odehrát. Jenomže Američané poněkud opět pravdu upravili, poněvadž evidentně o slušném zacházení s Abelem v americkém vězení silně pochybuji. Myslím, že to zacházení bylo minimálně obdobné jako v tehdejším Sovětském svazu s Gary Powersem. Tom Hanks a Mark Rylance, kteří se podělili o hlavní postavy, těžko říct, kdo z nich byl lepší, ale přinejmenším svou rolí mě kladně zaujali. ()
Přemýšlím, jestli se dá o Mostu špionů říct něco negativního. Vše šlape, jak má, režie film hladce posouvá dál, a oba hlavní protagonisté svůj úděl zvládli bezvadně. Záměr obsadit Toma Hankse do role Toma Hankse a někoho neznámého do role sovětského špiona vyšel bezvadně. Rovněž kvituju nasadit film plný těch pravých hodnot do předvánočního období. ()
Dosažení statutu staromila ještě před třicítkou nepovažuju zrovna za úspěch na medaili, ale když mně se prostě ta Štefanova stará filmařina tak moc líbí! Jeho rukopis si nespletete, a to mě na něm baví. Někdo by zase remcal, že opakuje furt to samé dokolečka, to je možná pravda, ale když někdo opakuje dokolečka výborné věci, tak ať proboha nikdy nepřestává. Kolikrát to ještě budu muset říkat...? No nic, film jako víno. Na Spílberga je spoleh, pokud teda netočí válečnou vřavu z pohledu oře a podobné koniny. ()
Film o Americe, přátelství navzdory době a mužích, kteří jen dělají svou práci. Hanksova nenápadného hrdinu by před několika desetiletími hrál v režii Franka Capry zřejmě Gary Cooper nebo James Stewart. Stejně jako u Capry, jsou také v Mostu špionů americké hodnoty zastupovány a hájeny nezkorumpovatelným jednotlivcem, nikoli nespolehlivými institucemi. Cesta za spravedlností zároveň vede přes tolik překážek a kompromisů, že se v závěru namísto radosti z vítězství dostavuje pocit úlevy, že už je po všem. (Kromě toho se Spielberg ve finále opět projevuje jako mistr náznaku a vypravěčské zkratky, když si vystačí s velmi prostým a přitom velmi výmluvným záběrem dětí přelézajících plot. Zdánlivý happy end tím v kontextu dříve spatřeného přelézání berlínské zdi získává znepokojivé trhliny.) ___ Pozice mimo systém se u Donovana projevuje v první i druhé polovině filmu následováním vlastních pravidel hry. Nejedná tak, jak by podle lidí, kterými je zaúkolován, jednat měl. Jeho pojetí spravedlnosti nepodléhá anti-komunistické panice a z práce špionů si dělá legraci („You know, spy stuff“) a nepřiřazuje ji takový význam, jaký byste u hrdiny špionážního thrilleru očekávali (přerušení dialogu o dalším postupu telefonátem manželce, s kterou řeší, jakou marmeládu ji má z „lovu lososů“ přivézt). Narušování přehnané vážnosti soudního, resp. špionážního filmu záměrným nebo zdánlivým vypadáváním postav z žánru a uzemňujícími hláškami („Nemůžete říkat ‚Rusko‘? Ušetřilo by to čas“), jejichž načasování prozrazuje intuici mistra, vnímám jako hlavní scenáristický vklad bratrů Coenů, kteří klasický Hollywoodu přes veškerou úctu k němu nikdy nebrali zcela vážně (na další pádný důkaz si stačí počkat do premiéry Ave, Caesar!). ___ Jak je u Spielberga zvykem, své počínání bude protagonista muset obhájit nejen před širší veřejnosti, ale také (a nakonec zejména) před svou rodinou. Byť nepřítomná v druhé části filmu, představuje důležitý hnací motor Donovanovy činnosti (opakovaně vyjádřené přáni vrátit se do tepla a pohodlí domova, který si v Berlíně připomíná alespoň vydatnou snídaní v Hiltonu) i zdroj jeho pochyb, zda je svému synovi dobrým otcem a své ženě dobrým manželem. ___ Otevírací záběr filmu, ve kterém vidíme Vogela ve třech verzích (naživo, odraz v zrcadle a dokončovaný autoportrét), nás výstižně uvádí do světa špionů střídajících několik identit a zároveň vytváří nesprávná očekávání ohledně čitelnosti Vogelových záměrů. Brzy se totiž ukáže, že jde nejen o muže zachovávajícího za všech okolností ledový klid, ale také o jednu z nejpřímějších a nejčestnějších postav vyprávění. Svou upřímností si získá i Hanksova právníka. Zvláštní spřízněnost obou mužů, kteří se vzájemně potřebují a ovlivňují, je v berlínské části filmu vyjádřena prostřednictvím Hanksova nachlazení, které ho nutí neustále si utírat nos. Stejně jako jsme to dříve viděli dělat fenomenálního Marka Rylance. ___ Vytváření paralel mezi jednotlivými postavami a dějovými liniemi je silnou stránkou filmu, přispívající společně se spirálovitou strukturou vyprávění k jeho semknutosti a narušující černobílé pohlížení na historii. Druhá polovina filmu (která skutečně začíná přesně po uběhnutí poloviny stopáže) je v zásadě variací poloviny první a uvědomíme si díky ní, že obě strany konfliktu mají společného více, než by byly samy ochotny připustit. Jednotlivé záběry na sebe často živě reagují, díky jejich plynulé návaznosti nevypadáváme z rytmu a naše pozornost nepolevuje. ___ Připadá mi skoro zbytečné chválit na Mostu špionů to, čím vyniká většina Spielbergových filmů – úsporné a srozumitelné vyprávění obrazem, pečlivé vedení divákovy pozornosti (z velké části bez současné manipulace emocemi – v užití hudby je film nezvykle střídmý, poprvé ji použije skoro po půl hodině). Dopředu nás připravuje, mimo jiné hudebním motivem, na špionážní zápletku, která se naplno rozeběhne až ve druhé polovině vyprávění (právě kvůli absenci této včasné expozice působí neobratně linie s náhle se zjevivším studentem ekonomie) a upozorňuje na to, čemu máme věnovat pozornost („ …zda mě obejmou, nebo jen posadí na zadní sedadlo“). Převahu jedné nebo druhé postavy vyjadřuje jejich pozicí v záběru, myšlenkový proces nebo odražení argumentu protiargumentem ilustruje náležitým pohybem kamery, atmosféru dotváří různým barevným laděním (hřejivějšího) Západu a (skoro bezbarvého) Východu. Ačkoli Most špionů z 90 procent tvoří scény, v nichž dva postarší muži sedí u stolu a dlouze konverzují, je od začátku do konce stejně strhující a napínavý jako filmy založené na permanentní akci (třeba Šílený Max). 85% Zajímavé komentáře: Mertax, Anderton, Baxt () (méně) (více)
MOST ŠPIÓNŮ je na jednu stranu pozitivně přijímán jako pastiš, která je oceňována za napodobování vypravěčských a žánrových vzorů z dob klasického Hollywoodu, na druhou stranu je kritizován jako retro, které je archaické a za svůj dobový kabátek skrývající, že v podstatě nic relevantního nesděluje k současnosti. Ani s jedním ze dvou převládajících názorů nesouhlasím a v Blu-ray kritice rozebírám, proč je poslední Spielbergův počin pozoruhodným experimentem s konvencemi klasického Hollywoodu a jak díky onomu subtilnímu vymezení se vůči jistým kinematografickým normám něco "sděluje" o žité skutečnosti. ()
Reklama