Most špiónů

Klidně se to mohlo takhle nějak odehrát. Jenomže Američané poněkud opět pravdu upravili, poněvadž evidentně o slušném zacházení s Abelem v americkém vězení silně pochybuji. Myslím, že to zacházení bylo minimálně obdobné jako v tehdejším Sovětském svazu s Gary Powersem. Tom Hanks a Mark Rylance, kteří se podělili o hlavní postavy, těžko říct, kdo z nich byl lepší, ale přinejmenším svou rolí mě kladně zaujali. (23.02.2016)

Nejcharakterističtější Spielberg snad za několik dekád. Žádná strana není černobílá, hlavní hrdina v podání dokonalého Hankse má s houstnoucí zápletkou stále jasněji srovnané lidské pohnutky a technická stránka zlomových scén (letadlo, zeď a koneckonců celý Berlín) je natolik blízká a zároveň formálně dokonalá, až to bere dech. I přes štědrou stopáž není prostor k nadechnutí a každý dějový posun nebo komplikace mě nutí zas a znovu roztočit mozkové závity a přemýšlet, jak z nastalé situace vykličkovat. A sem směřuje jediná, ale zároveň všeobsahující výtka. Všechno totiž dopadne tak, jak jsem bez znalosti konkrétních historických událostí očekával. Bolestně současné poselství působivě dolehne na diváka, ale zůstává pocit malé domů, kterou si Steven přihrál. V jeho rukou totiž taková tématika nemohla dopadnout špatně, ale i přes formální dokonalost mohla dopadnout ještě o chlup upřímněji. (01.12.2015)

(1001) Dívala jsem se na tenhle film snad už před měsícem a pořád jsem si říkala "musím si to nechat rozležet, musím si to nechat rozležet", až jsem nakonec skoro zapomněla, že jsem to vůbec viděla, no a to je můj názor v kostce. Kdybych to měla vzít obšírněji, tak jsem vlastně celou dobu rozjímala, jestli to záslužné téma "oh, the humanity" dokáže vyvážit tu nechutně pro-americkou/patriotickou podbarvenost, která patří možná tak ještě do těch černobílých devadesátých let, ale určitě ne do kinematografie 21. století. Tím Spielberg se svým týmem, což (pro mě) překvapivě znamená i Coeny, dokazují, že nejsou schopni překročit svůj stín a reflektovat ve své tvorbě nejen dobu, jakou se zaobírají, ale (hlavně) i dobu, ve které jejich výtvor vzniká. Budu demonstrovat na příkladu: Z celého filmu se mi teoreticky nejvíc líbil oslí můstek mezi dvěma záběry, z nichž první je ten, kde Hanks jede v nadzemce "z jednoho Berlína do druhého" a vidí lidi střílené ostrými při pokusu přelézt "tu" zeď, a ten druhý je samozřejmě ten, kdy jede v nadzemce ve své domovské zemi a vidí děti, jak během hry přelézají přes plot u cesty. Jenomže jak můžou tento záběr s čistým svědomím prezentovat jako symbol "nesvoboda x svoboda" v současné Americe, která provádí víme co dětem, zdem a plotům u sebe, u svých sousedů i v mnoha dalších zemích světa. Dál by se mi taky třeba chtěla líbit postava Abela, jak ji pojal Mark Rylance, jenomže co s takovým skvělým minimalistickým výkonem ve filmu, kde se kalkul střídá s patosem. Dál mi taky přišlo úsměvné, jak je úvodní scéna pana právníka napsaná tak, aby vypadal jako největší parchant, nebo přinejmenším vyčůránek, na světě (nevím proč jsem si celou dobu představovala, že tu roli hraje Tarantino: "Ne náš týpek, ale klient našeho týpka."), ale protože ho hraje Tom Hanks, tak na tuto expozici film už dál nenavazuje a dál už se chová a mluví jako ten nejsprávnější chlap na světě v historii. No a nic moc víc už mi toho z filmu tedy neutkvělo. (07.07.2018)

70%, velice úžasná výprava, skvělá kamera, atmosféra, zajímavý námět inspirovaný skutečným příběhem a vše pod taktovkou zkušeného Spielberga, který umí vytvořit velkolepý a výpravný snímek. Toto "politicko-lidské" drama má své značné plusy, jako celek si zaslouží jistě vyšší hodnocení, jen já za sebe příběhy tohoto typu tolik nemusím, proto mé hodnocení zůstává mírně nadprůměrem. (30.11.2015)

Limonádový Steven, aneb řemeslná jistota. Ale ani ta nedovede zapřít fakt, že Spielberg vykrádá sám sebe, a i když by strašně chtěl vyprávět o silných myšlenkách, vychází mu z toho pořád kýč překračující jeho „self-genre“ mantinely. Skvěle se na to kouká, asi tomu i pár konzervativců, kteří jakoby vystoupí ze své konformní zóny, rozdá pár cen, ale druhý den si pamatuju jenom čistý chlad. V některých dialozích doslova trčí fakt, že Coeni by si to sami rádi dali s mnohem větší mírou cynismu. (14.12.2015)