Druhá šance

Herecky asi nejsilnější sestava, kterou na severu můžeme najít. Nikolaj Coster-Waldau z Game of Thrones je hodně velké lákadlo a k tomu si připočtěte Ulricha Thomsena z Banshee a Nikolaje Lie Kaas, který momentálně vévodí severskou kriminální quadralogii, jehož nejnovější počin Složka 64 startuje v kinech už za 4 dny. Druhá šance je dusný, nepříjemný, autentický Drama/Thriller, který především pro rodiče( matky) nebude velmi příjemně koukatelný. Film se soustředí na dvě rodiny ( jedna narkomanská sociálně slabší, druhá zajištěná, ale štěstí jim velmi nepřeje). Musím říct, že film má opravdu sílu a nebojí se ukázat scény, které běžně ve filmech nevídáme viz. scéna kdy batole leží na wc od výkalů a moči byla více než šokující. Režijně, scénaristicky i herecky bezchybné a s velmi bezútěšnou atmosférou podpořené. 80% (21.01.2019)

Trochu kýč, ne? A krapet překombinovaný. Úplně to nezatracuju, po úvodní desetiminutovce jsem si myslel, že to bude horší. Ty dva odlišný světy tady ale byly vykreslený tak extrémně, že už to snad ani víc nešlo. Fetky se válely v hovnech a policajtova famílie snad někde mimo záběr těžila na zahradě ropu... Poctivá červená knihovna, která se zpronevěřila žánru realistickým závěrem. (17.10.2019)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)

Pri takomto nápade sa scenár snáď píše aj sám a režírovať sa to musí tiež veľmi od ruky. Ešte keď máte k dispozícii Costera-Waldaua a Lie Kaasa, ale aj obe ženské predstaviteľky. Možno by sa dala zápletke vyčítať určitá nepravdepodobnosť počiatočnej náhody, avšak pokiaľ na nej stojí celý konflikt a ten po celý čas perfektne funguje, prečo nie. Takže nakoniec jediná výčitka smeruje k tomu, že pri toľkých emóciách, zvratoch a hutnom deji by mohol mať film pokojne o dvadsať minút viac. Žiaden priestor napríklad nedostali Andreasovi rodičia. (01.04.2024)

Psychologické drama s několika zásadními zvraty v ději. Mladý policista se doma těší z krásné ženy a čerstvě narozeného syna. Jeho starší kolega nic z toho nemá, zbyl mu jen alkohol. Pak je zde ještě odporný párek narkomanů, kterým se, shodou okolností, taky nedávno narodil syn. Ti první, šťasnější, však o syna přijdou. A drama je na světě. Film stojí za to vidět, ovšem není vhodný pro slabší povahy nebo pro rodiče kojenců a batolat. (15.03.2020)