Ronja, dcera loupežníka

Ronja, dcera loupežníka a Aranela, dcera piráta byly mé oblibené knížky v dětství. Film skvěle vystihuje svět svérázných loupežníků, krásnou přírodu i podivné pohádkové bytosti (skřítci i děsivé harpie jsou nezapomenutelní). Ani hereckým výkonům není co vytknout. Kéž by bylo viíce takto dobře zfilmovaných knižních předloh. (09.05.2009)

Jako malá jsem tuhle pohádku přímo žrala! Ty po-po-podivné skřítky jsem si přála mít doma a abych je nalakála, stavěla jsem jim v lese se ségrou baráčky z mechu. Odřené koleno jsem chtěla léčit bílým mechem. Pro mě snad největší nostalgie. Teď po několikaletém opětovném shlédnutí, mám nutkání zavolat našim, abych se jim omluvila za to, že jsem je na dvě hodiny dlouhou pohádku nutila koukat tak často. Život dvou desetiletých dětí v jeskyni připrovnaný k tomu dospělému a téměř tři závěry mě chvílemi až štvaly :) A musím přiznat, že ke konci jsem se trochu bála, že příběh skončí, až ukáže Ronjiny deti :). (01.08.2006)

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj." (28.08.2023)

Ronja je evropská sestra amerických klasických dětských fantasy filmů, jako je Labyrint, Temný krystal nebo i Nekonečný příběh. Oproti nim je zasazena do světa podobnějšího tomu našemu a postrádá epický příběh. Já ji mám však nejraději. Pustila jsem si ji po dlouhých letech a užila jsem si to snad více než v dětství. Hodně jsem se nasmála a velmi mě bavilo toulat se divokými severskými lesy, seznamovat se s roztomilými i děsivými kouzelnými bytostmi i schovávat se v jeskyni s rebelskými dětmi, které měly dost dosavadního života a v sobě navzájem nalezly příslib lepší budoucnosti. (01.12.2019)

...po-po-po-podivné po-po-po-potvůrky, harpyje a šedí skřítkové, kteří vám vysajou krev, když se bojíte... no co si budem nalhávat severské pohádky mají úplně jinou poetiku než ty naše středoevropské a taková změna není nikdy na škodu... mimochodem jako malý jsem to viděl několikrát, ale pamatuju si z toho jenom matně Ronju s nohou ve sněhu a útočící harpyje - to jsem se tehdy fakt bál (šedí skřítkové by si na mě smlsli); ale jinak mi z toho v hlavě nezůstalo vůbec nic, takže jsem teď k tomuhle filmu přistupoval s čistým štítem, ale i tak a po těch letech je to rozhodně koukatelná a hoooodně sympatická pohádka... (zaslouženě mezi 10 nejlíp hodnocenými pohádkami tady) (31.01.2009)