Godzilla II Král monster

Dougherty musí být jediný člověk na planetě, za kým když přijdou lidé od Warnerů s olbřímím rozpočtem a neodmítnutelnou nabídkou "pohrát si s Godzillákem i všemi jeho kultovními spolumonstry na volném písečku během jejich probuzení a konce světa", tak ho nenapadne "hmm, to by mohlo být z pohledu lidí, jak to zkoušel ale neuspěl Edwards nebo sžírává satira ve stylu (Šin) Godžiry či ultimátní monster katastrofické béčko plné soubojů titánů odkazující se na klasiky". Ne, jeho napadne "bezva, konečně budu moci natočit interiérovou konverzačku z jakože Avengers Helicarrieru a dodat zadostiučení všem těm vědcům, kteří musí pronášet v podobných filmech ty nehorázné kraviny s vážnou tváří a udělám to tak, že je nenechám to pronášet v pár větách, ale desítky minut a i ty kraviny co řeší budou ještě debilnější než normálně a proložím to uspávající CGI akcí, kde se bude neustále utíkat před něčím co se bortí, a bude to plné natolik generických záběrů na padající mrakodrapy, že ani sami animátoři nepoznají, zda tahle scéna bortícího se velkoměsta neměla náhodou být v poslední marvelovce či dísíčku". A jak řekl, tak udělal. Tyhle déčkové kvazi vědecké žblepty a řešení restartu civilizace Matky přírody, rodiny k žánru neodmyslitelně patří. Pokud tvoří kulisu/předehru k bitvám titánů, nikoli když jsou základním stavebním kamenem. Na monstra tu dlouho sere pes. I když pes... Dougherty. A když už se přeci jen nad diváky tu a tam smiluje, a nabídne to, kvůli čemu na to koukají, tak to postrádá jakýkoli nápad, cool moment, dynamiku, měřítko. Výjimku tvoří několik málo momentů během ucházejícího finále, kdy to je několikrát téměř tím, co to chtělo (a mělo) být po celou dobu. Největší devizou je tak McCrearyho hudba vzdávající jeden hold za druhým. A přitom je v každém ohledu svá. Když ne režisér, tak aspoň on pochopil "vo co gou". (28.09.2020)

Typický příklad filmu, z něhož se skvěle stříhají trailery a vypouštějí bombastické fotky - fragmenty boží, některé téměř geniální, ale ta výplň, z té krvácí oči. On i Kong nebyl scenáristicky žádné terno, ale tam aspoň fungovala dobová atmosféra a v obsazení bylo několik výraznějších charakterů. Tady jsou herci do jednoho nezajímaví a vlastně jen zdržují od všeho, co divák chce opravdu vidět. Zvrat s "netradiční rodinou" má nicméně ohromné koule, jen škoda, že to ve výsledku pořádně nikam nevede (motivace postav bohužel kličkují v logice ryze podle toho, co si příběh zrovna žádá). ALE i přes všechno zmíněné se na druhou Godzillu kouká docela dobře. Dougherty pravidelně dávkuje cool záběry, takže všechno to pitomé vždy ve správný moment utne nějaký dechberoucí moment. Snesitelný průměr, oproti skvělé jedničce ale velký krok zpátky. 50% (30.07.2019)

Čekání se vyplatilo. I přes velké negativní ohlasy jsem spokojený. Možná, že stačí jen u filmu vypnout a moc nepřemýšlet. Líbilo se mi celé prohloubení mytologie kolem Godzilly. Akorát může člověka trochu otrávit ekologická agitka celého filmu. Bitky mezi jednotlivými monstry jsou vážně famózní. Na lidech už tolik nezáleží. Vymírají po milionech. I když se tu občas snaží hrát na nějaké to hrdinství. Po pár nešťastných pokusech nastolit jakýsi řád lidem stejně nezbývá nic jiného, než se spojit a čelit těmto monstrům. Moc mi třeba nedávalo smysl, kdo by celé ty roky financoval onu organizaci zvanou Monarcha. Dost se mi líbily závěrečné titulky. Uvidíme, co bude příští rok v souboji s King Kongem. "Sbohem, starý příteli." (01.06.2019)

Rvačky, bašta a možná něco intimnějšího. To první ujde. Aby ne, za 200 míčů. To druhé se pro diváky očekávající zábavný monster film, co nesjel z pásu sériové výroby a disponuje alespoň špetkou scénáristické invence, vůbec neservíruje. To třetí ale nechybí. Warneři s ochotným Doughertym vyjebali s těmi, co očekávali alespoň nějakou tvůrčí návaznost na svébytné pojetí Edwardse. Zatímco najít něco pozitivního je stejně obtížné, jako uplést z krků Ghidoraha vánočku, negativ jsou mraky. Vypíchl bych, že postavy nedisponují ani charismatem žížal, co sbíral u Emmericha Broderick. Jediný, kdo se k tomu prostřednictvím atomového seppuku postavil se ctí, je Ken Watanabe.. (10.07.2022)

V předchozím počinu zacházel Edwards s odkazem TOHO filmů mnohem šikovněji. Fikaně napínal náznaky, a na konci předvedl přehlednou akci s několika ikonickými momenty. Ale tohle? Tenhle sequel má fantastický, vzrušující trailer, s nádherným hudebním motivem ´Somewhere Over The Rainbow´, který namlsá. Samotný film ale bohužel není ani fantastický a vzrušující už vůbec. V každém z 27 godzillích filmů, které jsem dosud viděl (Emmerichovu srágoru, která nemá s KAIJU nic společného, nepočítám), jsem se bavil více, než tady, a to včetně nejhoršího dílu, infantilního ´Son of Godzilla´, který byl alespoň příjemným guilty-pleasure. Tenhle film je jenom guilty, pleasure ani náhodou. Postavy, které mají plnou hubu rodinných hodnot, vás nezajímají, vizuálně to taky není žádné terno. Do zlatova barevné tónování je vysloveně hnusné a akce je NEPŘEHLEDNÁ, s rozklepanou kamerou, často je to jen takový shluk pixelů, který vám je lhostejný. Má to pár momentů, pár referencí na TOHO předchůdce, které potěší (žena je tady také katalyzátorem dějových zvratů, asi třikrát zazní notoricky známý motiv příchodu Godzilly, který známe z japonských kaiju), ale to nemůže stačit ani těm nezarytějších TOHO/Godzilla fandům, mezi které se počítám. Je to zklamání, které ještěrce doufám nezlomí do budoucna vaz. (31.05.2019)