Godzilla II Král monster

║Rozpočet $170miliónov║Tržby USA $94,372,017║Tržby Celosvetovo $341,972,017▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Nakoniec horšie než som čakal. S pribúdajucími minutámi to bolo len čoraz viac nezáživné, otrlé. Fakt zle napísané, miestami priam postavené na hlavu, zbrklé, uspechané, necelistvé. Herecky povrchné, asi najviac do toho dáva dievka zo Stranger Things. Postupom času aj súboje monštier sú čoraz hluchšie, často sa len niečo preblyskne pred kamerou, doslova mŕtve závery. Oproti predchodcovi Godzilla (2014) ale i Emmerichovej Godzille fakt dosť dole to dal ten mizerný ako že režisér Dougherty. /videl v kine: 45%/ (18.06.2019)

V předchozím počinu zacházel Edwards s odkazem TOHO filmů mnohem šikovněji. Fikaně napínal náznaky, a na konci předvedl přehlednou akci s několika ikonickými momenty. Ale tohle? Tenhle sequel má fantastický, vzrušující trailer, s nádherným hudebním motivem ´Somewhere Over The Rainbow´, který namlsá. Samotný film ale bohužel není ani fantastický a vzrušující už vůbec. V každém z 27 godzillích filmů, které jsem dosud viděl (Emmerichovu srágoru, která nemá s KAIJU nic společného, nepočítám), jsem se bavil více, než tady, a to včetně nejhoršího dílu, infantilního ´Son of Godzilla´, který byl alespoň příjemným guilty-pleasure. Tenhle film je jenom guilty, pleasure ani náhodou. Postavy, které mají plnou hubu rodinných hodnot, vás nezajímají, vizuálně to taky není žádné terno. Do zlatova barevné tónování je vysloveně hnusné a akce je NEPŘEHLEDNÁ, s rozklepanou kamerou, často je to jen takový shluk pixelů, který vám je lhostejný. Má to pár momentů, pár referencí na TOHO předchůdce, které potěší (žena je tady také katalyzátorem dějových zvratů, asi třikrát zazní notoricky známý motiv příchodu Godzilly, který známe z japonských kaiju), ale to nemůže stačit ani těm nezarytějších TOHO/Godzilla fandům, mezi které se počítám. Je to zklamání, které ještěrce doufám nezlomí do budoucna vaz. (31.05.2019)

Děj je místy absurdně neplynulý, nepřirozený a spoléhající na hloupé náhody. Když Vera Farmiga spustila svůj záporácký monolog, ke kterému měla krom hromady klišé připravené i diegetické montážní video, tak mi to mírou fraškovitosti připomnělo japonského Godzillu. Jen teda s tím rozdílem, že japonský Godzilla se nebere tak smrtelně vážně a obecně bývá radost ho sledovat. Některé záběry by daly na hezké plakáty, ale jinak je to mizérie. (23.08.2019)

Jednička kombinovala tradici novohollywoodských blockbusterů s indie poetikou, čímž proti sobě poštvala všechny, kdo na místo uměleckého hororu působícího jako teaser na snímek s Godzillou chtěli kaidžu eiga, potažmo monster biják. Dvojka je pro takové plnohodnotným trailerem, respektive prodlouženou upoutávkou ze Superbowlu. V tom je ale hlavní problém, protože vše je podřízeno snaze o maximální emocionální působivost, což vede leda k otupělosti, když člověk hodinu a půl sleduje sled špatných až naprosto nesmyslných filmařských voleb. Jejich vrcholem v této nesoudržné podívané, organizované na rozdíl od ostatních snímků monsterversa z nějakého důvodu kolem rozhodnutí nejomšelejších žánrových tropů (postavy to fakt nejsou), je učinit z monster cross-overu raději nezáměrnou comedy of remarriage. Po hodinu a půl trvajícím cluster fucku, díky kterému člověk zpětně docení filmařskou sofistikovanost Jordana Vogt-Robertse (návaznosti mezi záběry a scénami), Guillerma del Tora (výstavba a proměna strategie vyprávění) a Stevena Spielberga (obojí dříve zmíněné), však následuje výborný závěrečný akt. Ten oproti předchozím najednou funguje, protože z nechtěné demence přepne do sebeuvědomělého modu a najednou zjistí, o čem, co a jak vyprávět. Kombinuje tradice kaidžu eiga a nadsazených hollywoodských devadesátek pastišácky čerpajících z audiovizuální minulosti (sedmdesátkové katastrofické fláky, válečné počiny, monster-filmy), nalezne klíč ke svému formálnímu a významovému uspořádání (Godzilla a lidé jako hrozba i ochrana - přepínání mezi hledisky a exploatační styl umožňující okázalé přechody mezi perspektivami). Pořád ale tenhle flák bude milovat pouze Roland Emmerich, protože už není nejhorším režisérem filmu s Godzillou. (30.05.2019)

Ty jo mě to nebavilo. Jako že strašně strašně strašně moc. Na druhé Godzille je vidět, že stála hodně peněz a samotné bitky monster jsou celkem fajn, minimálně ta finální, kde se chytře pracuje s měřítkem a střídají se velkolepé záběry na dva soupeřící titány s akcí s lidskými hrdiny pobíhajícími u jejich nohou. Ale to je vlastně všechno. Nová Godzilla má asi patnáct lidských postav, avšak najít mezi nimi jedinou, která by byla alespoň trošku zajímavá nebo sympatická, byl úkol nad moje síly. Pár hodin po projekci si vlastně pamatuju jména asi dvou hrdinů. Potíž je v tom, že i přes veškeré deklamování a jisté pokusy pojmout Godzillu II trošku jinak to je nakonec do velké míry právě o těch lidských hrdinech, kteří ovšem svou tupostí, plochostí a absolutní neochotou brát se alespoň trošku s nadhledem (je to film, v němž se rve obří ještěr s ještě větším trojhlavým drakem sakra!) zprvu nudí, aby pak začali být vlastně jen otravní. Velkolepost a elegance, kterou slibovaly upoutávky, tu nakonec není a ačkoliv se na bitky kouká dobře, ten zbytek se fakt nepovedl. Popravdě o další film pojatý tímhle způsobem už jako divák doopravdy nemám zájem. (30.05.2019)