Hipsteři (E11)

Nic extra dokument, spíš jen zvláštní zpověď zvláštních lidí. Při některých scénách jsem měl chuť vstát ze židle a raději vyhodit monitor z okna než se dívat na ty pozérská gesta lidí, jejichž nějvětší starost je sehnat dostatečně obnošený svetr a kostěné brýle po pradědečkovi. Nejvíc mě ale ranila scéna s ženou, kde hodnotí náhodnou kompozici květináčů a přijde jí fascinující. (13.07.2015)

Spousta hodnotitelů si tady přes hodnocení ventiluje svůj vztah k neohipsterství nebo názor na jednotlivé postavy dokumentu, což je samozřejmě špatně. Ze všech zobrazovaných subkultur je tato jediná aktuální (nejde o retro a opakující se společné fragmenty, všechny ostatní kmeny tady fungují 20 a více let) . Právě s aktuálností přichází přílišná krutost dokumentu a také jeho největší síla, protože zachycuje v reálném čase "kmen" při jeho rozkladu (který se tak jako u ostatních dlouho nenápadně tvářil jako vrchol). Možná to bylo až příliš přísné (knedlíky a knihy, všechno od holky s nákloností k transparentním materiálům), ale proč vlastně ne...na hrubej pytel hrubá záplata. Revoluce konečně žere svoje děti a my true pankáči můžem jet dál a nebejt terčem vášní a identifikace od normálů a pohybovat se v pytli s pozérskejma dětma. (24.05.2015)

Tak já jsem se nad tím prudce zamyslela a nakonec jsem dospěla k názoru, že to je vina režiséra, že si zvolil takové lidi a situace, že to vypadá, že smyslem života hipstera je sehnat supr svetr. Získala jsem takový dojem, že se někteří autoři jiných dílů snaží zprostředkovat, jak se cítí dejme tomu skin, když tančí na koncertě. Tady vidím jenom snahu zachytit, jak vypadá hipster. Tečka. - Dodatek: Kam jsme se to dostali, když hodnotnější vhled do hipsterské subkultury přinese i díl Ano, šéfe! o restauraci Plevel. (22.05.2015)

Přiznám se že poprvé jsem se se slovem hipster vážněji setkal na kajacích s Poláky v Polsku na překrásně klikaticí se říčce Wieprže tekoucí do Baltu, když mi mladá polská kamarádka řekla, že moje děravé boty jsou "hipsterské". Hned potom jsem si zjistil, že hipsteři jsou prý bohatí lidé, kteří bohatství na sobě nedávají znát a žijí si po svém. Přesto jsem se musel po začátku sledování tohoto dokumentu musel podívat do Wikipedie, kdo to ti "hipsteři" vlastně jsou. Je zde: "Jedná se o osobu ve věkovém rozpětí dvacátníků a třicátníků, která si zakládá na tom, že je nezávislá v myšlení, odívání i případné tvorbě. Často přejímá nejnovější trendy v hudbě, módě i dalších kulturních aspektech. Díky tomu je tato subkultura názorově i vzhledově konzistentní.". jako nejvýstižnější a nejvtipnější vysvětlení povahy hipsterů považuji slova mladíka hned v úvodu: "Já nevím co to je dneska hipster. Hipster je člověk , který volí Karla Švancenberka, nebo chodí do Krymský jako? Kdo nosí kšandy a plnovous? To jsou takový schéma, klišé, z kterýma já nechci nic mít". Mimochodem do Krymské ulice v Praze na hranici vznešených Vinohrad a dělnických Vršovic za kulturou chodím také. (04.01.2021)

Co se humoru týče, tak mě tedy nejvíce pobavil ten mladý podnikatel, který vykupoval největší socialistický hadry u děduly kdesi na vsi, aby je mohl za 150 prodávat a říkat tomu sekáč. Jinak zrovna tuhle subkulturu asi nikdy úplně nepochopím. Na rozdíl od svaloušů, co byli minule, se toho tu sice naplkalo habaděj, ale vyplynulo z toho pro mě hlavně to, že se jedná o lidi bez vkusu, kterým se líbí hnusný věci. V osmdesátkách by se ztratili v davu, dneska vzbudí leda pobavený úsměv, ačkoliv třeba v centru Prahy zapadají asi mnohem víc, než si myslí. (22.05.2015)