Duch maršála Tita

První polovina je famózní,ve druhé už zdá se trochu dochází dech. Agenti Lijan Mulderič a Danica Skulič byli hvězdami filmu. Perlička na závěr: v Brně na festivalu jihoslavanských filmů odmítl přednášející odborník na balkánskou kinematografii promítání tohoto snímku, protože prý znevažuje osobu maršála Tita, a tak jsem si na filmu smlsnul až v TV. Není to samo o sobě výborné nevědomé doporučení se na něj podívat? (17.04.2003)

Marx, Engels, Lenin, Tito, Emerson, Lake & Palmer... Výborná absurdní komedie o návratu jedné absurdní ideologie na jednom neprosperujícím ostrově kapitalistického Chorvatska. Originální humor nelze k ničemu jinému přirovnat, rozhodně ale povyšuje tento film na jednu z nejlepších, ne-li nejlepší komedii konce 20. století. Tito je zákon. K perfektnímu scénáři se v pozitivní rovině přidává originální kamera a balkánská hudba vytvářející zajímavou atmosféru a výborně hrající herci, kteří se přesně hodí k jednotlivým postavám. (26.01.2012)

Patrně nejlepší komedie vyrovnávající se s fenoménem postkomunismu, jaká dosud byla natočena. Na rozdíl od mnohem známějšího Good bye, Lenin, není založena na jediném dobrém nápadu, ale na celé řadě absurdních, dobře vypointovaných situací a hlášek. Je zaplněna množstvím bizarních postav a postaviček ztvárněných u nás pochopitelně neokoukanými a přitom velmi dobrými herci. Důležitou roli hraje ve snímku hudba se svižnými, typicky balkánskými melodiemi. Humor nemá ten neškodný, přívětivý hřebejkovský rozměr, je mnohem sarkastičtější a jedovatější: "A co hotel, starosto? Ten jsem si privatizoval. A co muzeum? To jsem si taky privatizoval. Přece tu nebude jen tak chátrat. Kupoval jsem levně - to víš, nemám peněz nazbyt." Komedie Vinka Bresana se dá charakterizovat sloganem TO NEJLEPŠÍ Z KAPITALISMU A KOMUNISMU - navíc v sympatickém a originálním balení. Ve druhé polovině filmu sice smršť vtípků a hlášek polevuje, ale stále to stačí na 5 hvězdiček. Celkový dojem 90%. (30.12.2007)

Ještě v roce 1998, osmnáct let po jeho smrti, obchází Chorvatskem až příliš živý duch maršála Tita. Podobně jako v Brešanově filmu Jak začala válka na mém ostrově je i Duch maršála Tita absurdní komedií o izolovaném ostrově, na kterém se skupinka lidí rozhodla za žádnou cenu nevzdat se svých zažitých, ale také přežitých hodnot. (25.05.2008)

Nápad prima (byla to fikce, ne?), ale jinak mě to moc nebavilo. Tedy skoro vůbec. Potvrdil se mi tím klasickej model - čím víc se na něco těším, tím větší si přivodím zklamání. Brešanovy Knězovy děti byly fantastický, od Maršála jsem si sliboval minimálně stejně hutnou nálož, ale to bych zřejmě musel být Chorvat, aby mi něco takovýho potrhalo bránici. přišlo mi, že je to jejich, specifický a nepřenosný styl humoru. Anebo jsem jen prostě tak omezenej. Nevylučuju. Ale ani neplesám. Tři pecky jsou maximum, co jsem tomu ochotnej udělit. (03.12.2013)