Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Předloze sice věrné, ale na můj vkus příliš švihlé. Již jen ty nástupy kardinálových gard na scénu, to snad ani nemůže být myšleno vážně. Přesto dobré a s nepopirateným kouzlem, byť z toho dost čouhá Angelika. Jenomže Athos, Porthos a Aramis jsou zahráni bez jiskry, zajímavosti a jsou prosti jakéhokoli charismatu. Navíc jsou zcela upozaděni. No a Tři mušketýři bez tří mušketýrů... To je jak z pera Cimrmana spíše než Dumase. (24.12.2008)

Alexandr Dumas psal tento román zřejmě pod vlivem strejdy alkoholu, jinak si neumím vysvětliti onen počet mušketýrů. Teda on ten román napsal tak blbě, že se to klidně může jmenovat i Tři mušketýři, ale je to prostě diskrimanace d'Artagnana nemůžu si pomoct a to já nemám rád. Ideální název románu by byl, Tři mušketýři + 1, ale to asi panu spisovateli moc nevonělo. Vlastně kdyby byl Dumas vizionář mohl svůj román pojmenovat třeba Šest mušketýrů, protože v dnešní době každej počítá hlavně aby měl na nájem, na děti a na jídlo a na přepočítávání mušketýrů už jaksi nezbývají síly. Navíc ta scéna na královském dvoře, kde je právě nastoupeno odhadem tak 67 mušketýrů + mušketýr nemušketýr d'Artagnan na klidu ohledně počtu mušketýrů taky napřidá. No a aby toho zmatku kolem počtu mušketýrů nebylo málo, tak muziku tvrdí i filmaři, který natočili Tři mušketýry tolikrát a tak odlišně, že se může klidně jednat o další zcela jinou trojici mušketýrů, s tím, že každej mušketýr má na výběr pouze ze třech jmen / Athos, Porthos a Aramis / a ke každé trojici mušketýrů je pak přidelen jeden d'Artagnan.Nicméně ze všech těch natočených desítek třech mušketýrů, jsou tihle čtyři mušketýři nejlepší. Jo a ještě něco. Společnost Levné knihy tento film rozdělila na dvě části a druhá část má podtitul "pomsta mylady De Winter". Mylady De Winter hraje Mylène Demongeot a tak je tak sexy, že stačí abych někde viděl napsaný její jméno a jsem vzrušen a když jsem viděl. jak si tahle mylady představuje pomstu, tak mě přijde jen líto, že mylady Mylène Demongeot se nemstila dle své libosti na mě. (26.12.2008)

Odlehčená romanticko-dobrodružná klasika, která má své kouzlo. S hrdostí a s respektem se hlásí k odkazu Alexandra Dumase ... a přitom příběh d'Artagnana a jeho přátel vypráví po svém - přičemž disponuje francouzským šarmem, vtipem i lehkomyslností. P.S.: I když musím přiznat, že bližší je mi verze s Michaelem Yorkem, kterou natočil o mnoho let později Richard Lester. (17.02.2011)

Bylo jednou jednou jedno francouzské království a v něm kdysi žil jeden udatný Gaskoňec a tři chrabří mušketýři. A pak tu byl král, královna a kardinál a vy už milé děti víte, jak to bylo dál. Film přetvořil Dumasovo historické dobrodružství do podoby barevné rozverné podívané, ve které je všechno tak lehké jako pírko - od citů až k šemování. Jenže tímto posunem neco důležitého zmizelo - skutečná tíha dějin a charakteristika jednotlivých postav. V Dumasově románu zabírá výprava do Anglie jen pár stránek. Ale to, k čemu se opakovaně rád vracím, filmaři vždy nemilosrdně vyškrtnou - d´Artagnan se po splnění úkolu vrací pozbírat své tři kamarády tam, kde je opustil, a najednou před námi v knize stojí skutečné postavy, skuteční lidé a nikoliv jako ve filmu jen barevně kostýmovaní a nepřirozeně se usmívající šermující paňácové. (09.03.2009)

Diskuze nad tím, zda to či ono přetlumočení Dumasových literárních předloh zachovalo více či méně jejich ducha, jsou zjevně nadbytečné a samoúčelné. Manufaktura Alexandra Dumase st. byla pověstná již za života své tvůrce a při filmových převyprávěních vždy šlo více o to jak postihnout co nejlépe kolorit doby a kvalitu vlastního osobitého vkladu do jeho vnímání divákem. Ve specifickém subžánru francouzského historického dobrodružného filmu tvoří tato adaptace MUŠKETÝRŮ nepochybně jeden z jeho uměleckých vrcholů; v případě početných adaptací MUŠKETÝRŮ i podle mého názoru vrchol absolutní. "Francouzskost" všech protagonistů filmu je jedinečná stejně jako dokonalost výpravy, kvalita hereckých výkonů a přes propast času jdoucí paralela nadčasové francouzské sebeprezentace. Jsme tu totiž konfrontováni bez výjimky s hrdiny, kteří i jako celek, i jako jedinci tvoří - a zřejmě i v budoucnu tvořit budou - podstatnou část našeho diváckého já. (17.02.2008)