MY 2

Homosexuálna časť výborná a dokonca nehorázne sympatická ( = bohovský Nosálek, on akože vážne nie je teplý ?!), všetko ostatné kolíše spracovaním ( nie ideou ) medzi nudným, triviálnym, otravným a násilným... ale v konečnom dôsledku ten film aj tak nedokážem odsúdiť tak, ako som mal väčšinu stopáže v úmysle - ale to opäť jedine a predovšetkým vďaka perfektnému Nosálkovi, ktorý film proste utiahol na vlastnom výkone. (23.11.2014)

Bude něco shnilého v kinematografii české, když si kritik na projekci díla podpořeného Českou televizí a Státním fondem kinematografie poznamená „Zlaté Babovřesky“. Až k takové kacířské myšlence doženou některé prvky titulu MY 2, společného scenáristického díla spisovatelky Radky Denemarkové a režisérky Slobodanky Radun. Říká si romantické drama, což přeloženo do běžné mluvy značí, že třicátnice provádí umělohmotnou sebeanalýzu slovníkem deníčku náctileté: „Nevím, co to provádím, nevím, kdo jsem, nemohu vymazat, že jsem žila ve lži, potřebuji se nadechnout.“ Zároveň se tváří i hýbe vždy dekorativně jako loutka, i když si jen maže rohlík máslem. Na začátku uteče od manžela, který ji podvádí, ke svému homosexuálnímu kadeřníkovi, jehož skoro nezná; poté s hostitelem dlouze rozpráví, bloumá po Praze, řídí mu city i domácnost, aby ve finále zjistila, že sdílení vany a náklonnosti asi nestačí. Stačilo se zeptat. Vztah žen a gayů představuje zajímavý motiv, ale v pojetí filmu MY 2 z něj crčí papírová nuda proudem. Většina postav v sobě nosí méně života než mobily, které tu zastávají podobně klíčovou úlohu jako v loňské Rozkoši; oba filmy spojuje také Jana Plodková v hlavní roli a obrazová hra s neonovým tepem města, přecházející v manýru. Kráska v tmavých brýlích kráčející nocí za doprovodu tklivého songu, to už je klipové klišé desetiletí.Nicméně právě kamera a střih zařizují snímku po deseti procentech výsledné známky coby malé ostrůvky profesionality uprostřed moře neobratnosti. Třetí desítku si připisuje Ondřej Nosálek, vzácný nositel zdravé přirozenosti, jehož projev se drží v bezpečné vzdálenosti od zjemnělých karikatur gayů.Věcné výjevy soužití, do kterých herec vnáší kouzelný humor, kdykoli brání vlastní rituály před vetřelkyní, stojí z celého filmu nejvýše; Nosálek má dokonce nádherné okamžiky, kdy vypadá, jako by se dění kolem sám upřímně divil. Jenže pak dorazí Milena Steinmasslová a Luděk Sobota jako hrdinčini rodiče tvrdící dceři, že ji zeť, jehož milují, zbil v sebeobraně – a v tu chvíli drama znovu padá. Až k bezděčné parodii, která představuje typicky začátečnické riziko; od přepjaté rozervanosti k trapasu nezamýšleného smíchu bývá totiž velice blízko. (15.06.2020)

Tak tohle vážně ne-e :-). 1. Jana Plodková mi tu byla vysoce nesympatická a navíc mi připadala i děsně ošklivá a furt sem musela přemejšlet, jak to sakra tvůrci udělali, že v tomhle filmu vypadá její obličej, jako by byla myš/krysa, když v jinejch filmech, kde hraje, mi to tak nepřijde. 2. V kinech musíme vypínat mobil, abychom nerušili ostatní publikum, ale napadlo tvůrce, že publiku může vadit i neustálý hlasitý vyzvánění ve filmu? Kdyby to tam bylo dvakrát třikrát, ale proč proboha skoro pořád? A proč si nedala mobil na potichu? Přece by bejvaly stačily záběry na vibrující a svítící mobil, ne? Stokrát jsem měla chuť na ní zařvet "tak si ten mobil proboha dej potichu!" Uf. 3. Film má 99 minut a klidně by mohl bejt zkrácenej tak na 80 nebo i míň. 4. Přehrávání některejch herců (zejména Milena Steinmasslová) bylo do očí naprosto bijící a pochopila bych to u člověka, co studuje první rok DAMU a ještě k tomu hraje v divadle, ale ne ve filmu! 5. S tím ovšem souvisí i slabej scénář filmu, resp. konkrétně dialogy. 6. Mám pocit, že jsem se při jedný scéně dokonce i zasmála, ale vzhledem k tomu, že už si ani nevzpomenu při jaký, tak to o něčem vypovídá. 7. Já chápu, že to je inspirovaný pravdou a že to mělo mít hlubší význam. A věřte mi, mně nevadí romantický filmy a dokonce ani ne filosofický debaty, ale rozhovory hlavních postav pro mě žádnou přidanou hodnotu neměly, chápu o co šlo - ale o tom nemusel bejt film, třeba jen část. A z lítosti, že vím, o co tvůrcům šlo a dovedu si představit, jak si mysleli, že to bude působit, dávám 2 hvězdy, jinak bych dala 1. (20.11.2014)

Rozcuchanou duši může dobře učesat jen mistr profesionál, dámský kadeřník - přítel váš. Záležitost srdce mezi námi, mezi řádky. Celý svět utíká, ale jedinec náhle zastaven, zaskočen, omráčen přívalem citů a potřeb svého já. Nitro, v němž slunné i deštivé kapitoly své místo mají. Nitro - blyštivé sklíčko v matném obalu. My dva - vypůjčené talismany. Hledači štěstí, hledači zapomenutých klíčů, pošimráni vidinou závratných barev a vůní. Fontána života stále šumí, tak šupem do ní. (30.11.2015)

Připomnělo mi to léta devadesátá, kdy podobných filmů bylo jako máku. Už to, že mi tento přístup k látce schází, trochu nezaslouženě přidává bodu tomuto snímku. Jan P. Muchow dodal výtečný hudební doprovod. Film o jedné těžké životní chvilce, opuštění manžela. Dočasný úkryt nalezený u homosexuála - kadeřníka, jediného známého, který ji asi momentálně napadl, u něj zazvonila. To samo o sobě vytváří námět, který sice není beze zbytku vytěžen, ale v jádru jde vlastně o příjemný film o hledání cesty z kola ven...70% (29.03.2020)