K oblakům vzhlížíme

Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná. (12.01.2015)

Dokonalá prezentace ztracené generace a jejího absurdního přežívání. Jsem rád, že mohu být její součástí. Dušek nepotřebuje klást otázky, a přesto něco sděluje v každém vymazleném záběru. Některé situace byly tak ujeté, že jsem nevěřil v jejich autenticitu. Klobou dolů a prosím přidat. Zrcadlo je potřeba a navíc se mi zdá, že to směřování do prdele nikdo moc vážně nebere. (16.11.2015)

Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát. (04.11.2019)

Nepotřebovalo by moc, aby byl z tohohle dokumentu normální film - příběh o loserovi uvězněném ve svém světě je plnohodnotný dostatečně. Osobně nemívám z těhle filmů voyersky se vyžívajících v nulách dobrý pocit, ale on z toho mít člověk dobrý pocit mít asi nemá. Jediný problém je, jak to tak u těhle filmů bývá, že po čtvrt hodině už je jasná premisa i pointa a pak už se jen plní stopáž. Přesto dobrá práce. 3 a 1/2 (07.01.2015)

Jsem překvapený, že v tomhle dokumentu někdo spatřuje vtipné momenty nebo dokonce výsměch hlavnímu aktérovi. Podle mě je to naopak hodně smutná sonda do jednoho neutěšeného života, ale hlavně obecně do neutěšených poměrů v zapadlém sudetském regionu - není tu práce ani perspektiva lepšího života, jen sociální vyloučenost, kterou sdílí místní Romové spolu s bílými příznivci krajní pravice. Dokumentaristé to ještě podtrhují širokoúhlými, panoramatickými záběry rovinatých plání a prázdných diskoték. Jasně, dá se namítnout, že Dušek nepřináší nic, o čem bychom nevěděli. Jenže člověk má přirozenou tendenci nepříjemná fakta vytěsňovat ze zorného úhlu a zatlačovat je do pozadí. Aby nám je režisér připomenul, zvolil si jeden konkrétní sledovaný subjekt, kluka, který se snaží vnitřní prázdnotu a neschopnost najít cestu z bludného kruhu zaplnit snem o tom, že bude tuningovým králem. To je Duškův mastrštyk. (28.12.2015)