K oblakům vzhlížíme

Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát. (04.11.2019)

Fanfáry pro sračku. Nesnáším individuum jménem Martin Dušek. Počínaje jeho příšerným zjevem, přes jeho způsob uvažování, který se odrážel v jeho moderaci Tečky páteční noci, až po jeho filmařinu, jak jsem teď nově zjistil. O čem tohle bylo? Z toho můžou mít radost za 50 let nějací sociologové, kteří z toho vyčtou, že někteří mladí kluci po roce 2000 měli hrozně rádi auta se spalovacími motory, a úpravami těch svých trávili většinu volnýho času. Věčně bojovali s prachama, a špatně se jim na severu Čech sháněla hokna. Ale co to mělo dát mě? Vážně, co mi to mělo dát? Dostal jsem jen další dílek bezobsažnýho Duška. Nic. Absolutní nic. Jedna hvězdička pro toho kluka, taky mohl fetovat nebo chlastat, sice ho tady vlastně imrvere zostuzovali, ale podle mě se nemá za co stydět- s těma levýma kartama, který dostal do vínku. (18.09.2015)

Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná. (12.01.2015)

Martin Dušek našel banální téma a tvůrčí pokoru. Výsledkem je typicky „duškovsky“ vtipná, ale protentokrát i neskonale smutná podívaná, o člověku, jehož život a (nenaplněné) sny žije nespočetné množství lidí všude kolem. Ten film je sociálním dramatem, jen to celou stopáž neskutečně dobře maskuje. 4 a ½. (28.10.2014)

Zacyklený život na čtyřech kolech. Stejně jako tvůrcům dokumentů Lovu zdar! a Danielův svět stačila i Duškovi z větší části nehybná kamera a trpělivost při čekání na momenty, které vystihnou gró zkoumané problematiky. Za hlavní klad K oblakům vzhlížíme považuji schopnost filmu vykročit za portrét jednotlivce a skrze kontext, v němž Ráďa žije, postihnout nejzávažnější problémy dnešního Česka - extremistické nálady, nezaměstnanost, infantilitu společnosti. Jak postupně vychází najevo, auto je tím jediným, co protagonistovi dokumentu propůjčuje – jakkoli pochybný – status dospělého člověka, a paradoxně zároveň tím, co z něj dělá nevyzrálého hračičku a brání mu ve skutečném rozletu. Částečně kvůli své fanatické oddanosti tuningu si nedokáže udržet ani práci, ani přítelkyni. Opakování týchž chyb reflektuje cyklická dramaturgie filmu, která svou záměrnou monotónností (přenesenou techno hudbou a dialogy stáčejícími se zas a znovu k tématu motorových vozidel i do zvukové stopy) působivě vystihuje vyprázdněnost Ráďovy existence. Dvakrát vidíme velmi podobně vystavěnou návštěvu tuningového srazu, pokaždé s jinou přítelkyní, ale vždy se stejně neuspokojivým výsledkem a stejně falešně chlácholivým vzhlédnutím k nebesům (k nimž kamera jindy vzhlíží i nezávisle na sociálních hercích). K pocitu existenční otupělosti přispívá zaměnitelnost „zatuhlých“ záběrových kompozic, v nichž často vidíme z většího odstupu izolovaně stojící/sedící figuru, zatímco prázdný okolní prostor vyplňuje trapné a zároveň smutné ticho. Kdykoli to je možné, nechybí v záběru ústřední referenční bod – automobil. I kdyby měl být jenom plastový nebo jezdit na elektřinu (autodrom). Samozřejmě se můžeme jenom škodolibě bavit Ráďovým looserstvím a jeho tragikomickým nedostatkem sebereflexe, byla by ale škoda ignorovat všechny ostatní roviny, které film nabízí. 80% (05.11.2014)