Personal Shopper

Assayas velmi důmyslně klame. Když vytvoří dramatickou nebo hororově děsivou scénu, která diváka napíná tradičním způsobem, tak ji utne a posune film jinam, protože tenhle druh působení jej nezajímá. Zajímá jej něco jiného – průřez různorodých, celkem nečekaných rovin, které se významově střetávají v nejistém prostoru. Způsob, jak pracuje v tomhle filmu s nadpřirozenem, mi - pro mě překvapivě - připomíná filmy Kyioshi Kurosawy (náznakovost v mizanscéně, nejistota interpretace a náhlý vpád jasnosti na hranici parodie, který je ovšem zvláštně děsivý). (12.01.2019)

Škaredý nesympatický kluk Kristián Pingl opět vytáhl ze svého pestrého nehereckého rejstříku obligátně konstantní výraz zpruzené emopiče, avšak místo prkenně vysávat homopýry a homodlaky se tentokráte vypravil plašit xichtem duchy. No duchy … Režisér Prdelajas je totiž urputný esoterický artista, tudíž v jeho podání anotované drama/napínač připomíná spíše řídkou rádoby uměleckou sračku/hloupou narkomanskou pičovinu. Navíc k uzoufání nudnou a otravnou. Bylo to přesně takhle, každá scéna cca 10 minut: otrávená pizda jede vlakem, otrávená pizda jede na skútru, otrávená pizda sedí v křesle a tupě čumí do zdi, otrávená pizda vidí šmouhu, otrávená pizda textuje, otrávená pizda si přes zákaz zkouší hadry jiné otrávené pizdy, otrávená pizda se prstí, otrávená pizda znovu textuje, otrávená pizda slyší šramot, otrávená pizda tupě čumí v hotelu, z něhož posléze vyjde asi duch!!! a potom slizký klátič té otrávené pizdy ze scény 7, a nakonec otrávená pizda jede do Ománu, kde, jak jinak, zase stojí a tupě čumí. Ke všem těm jakože sofistikovaným homoforám a anállogiím si ještě připočtěte vskutku bezednou hloubku dekadentně existenciální nitrolebeční prázdnoty pokaždé, když tam někdo otevře hubu, a vyjde vám skvostně metakokotsky vypointovaný stominutový výstřik scénáristické a režijní virchujozity. Ovšem i tak místní, tentokrát převážně maďarské vyhřáté klice transcendentních snílků zařehtaly alegorické vozy a uzrela „intímne ponory do hlavnej hrdinky v eroticko podmanivej atmosfére, významovo bohaté, no ťažko uchopiťelné miešanie žánrových pravidiel, metaforický zmysel motivu zrcadiel a technólogii, ktorý pomôže pochopiť sujet či ezoterickú tématiku, zo ktorej miestami realizmom až mrazí“. Ochochó, ako popičofsky sa dá popísať povrchná, nudná a zle nakrútená jebnutá kokotzina, keď si chalan stále musí stimulovať zmyslové prežitky rukami! (07.06.2017)

Duchařský horor? Techno thriller? Olivier Assayas evidentně neví, kterým směrem se vlastně ubírat, a tak mezi žánry naprosto bezkoncepčně přeskakuje, aniž by se mu některý podařilo zásadněji naťuknout. Kdyby se rozhodl opustit filmový průmysl, tak by nepochybně našel uplatnění i jako cukrář u pejska a kočičky, jelikož natočil dokonalou bezpohlavní míchanici. Snímku zároveň podráží nohy i k uzoufání utahané tempo, jenž opět svědčí o Assayasově neobratné režii, a především emočně oploštělá Kristen Stewart, která zde bohužel obdržela další roli přímo na tělo. Zejména kvůli jejímu bezkrevnému herectví působí Personal Shopper studeně jako psí čumák. Vůbec se nedivím reakci publika na novinářské projekci v Cannes, kde byla Kristen zcela po zásluze vypískána a vybučena. Jakožto zdejší hororový expert nicméně projevím svou pověstnou velkorysost a udělím snímku alespoň jednu hvězdu. (17.04.2017)

Kdyby nebylo poslední půlhodiny moje hodnocení by bylo velice negativní. Kristen Stewart aka chodící deprese je sice krásná, ale já nemám prostě ráda zdeptaný holky, které svým výrazem, ať chtě nebo nechtě říkají, že jim ublížil celý svět. To jen poznámka na začátek. Každopádně jsem opravdu moc nevěděla, co mám v tomto filmu vlastně hledat. Scény s duchy a ektoplazmou mi v rámci okolního příběhu nesedly, nadšení z smskovací scény taky nechápu a celé to pro mě do určitého momentu bylo takové nemastné, neslané, spací. Když se budu bavit o té poslední půlhodině, určitě zvedla moje hodnocení a vylepšila můj dojem. Závěr krásně napíná a přesto nechá diváka v nevědomí a nechá ho bádat, co tím chtěl autor říct. Tyhle konce zároveň miluju i nenávidím. Ale kvůli té předešlé nudě výš než na tři silné jít nemůžu. (25.07.2017)

Personal Shopper vás nedostane ani tak príbehom, ktorý je koniec koncov dosť mätúci a svojim záverom až príliš otvorený a nejednoznačný, ako svojou záhadnou, eroticko-podmanivou a vťahujúcou atmosférou, ktorú má na svedomí prvotriedny výkon K. Stewart a precízna réžia. Myslím, že po tomto snímku si už o K. Stewart nedovolí nikto pochybovať, že je výborná herečka a že ju jej osobitý prejav a originálny štýl hrania radí k tým najzaujímavejším herečkám vôbec. Všetko v tomto snímku stojí a padá na nej, vlastne je v každej scéne a v každej scéne ma dokázala totálne uhranúť. Skrátka tu to po hereckej stránke rozbalila naplno a dala do toho všetko to najlepšie z nej. Škoda toho záveru, nehľadajte v tom nijaké významy ani vysvetlenia, tie sú tak nejednoznačné, že si to každý môže vysvetliť po svojom - 100 ľudí, 100 chutí v tomto prípade platí do bodky. Keby sa to uzavrelo rozumnejšie, mohlo sa po mysterióznej stránke zo snímku vyťažiť ešte viac. Ale aj tak, slušný nadpriemer bez mrknutia. 80/100 (02.05.2017)