Režie:
J.A. BayonaScénář:
Patrick NessKamera:
Óscar FauraHudba:
Fernando VelázquezHrají:
Lewis MacDougall, Sigourney Weaver, Felicity Jones, Toby Kebbell, Ben Moor, Lily-Rose Aslandogdu, Geraldine Chaplin, Liam Neeson, James Melville (více)Obsahy(1)
Dvanáctiletý Conor O'Malley (Lewis MacDougall) se chystá uniknout do fantastického světa netvorů a pohádek. Vyrovnává se s nemocí své matky (Felicity Jones), kvůli které musí Conor trávit čas se svou nepříliš sympatickou babičkou (Sigourney Weaver). Navštěvuje jednu z britských škol, kde se každý den musí potýkat s akademickým nezájmem a šikanou za strany spolužáků. Protože Conorův otec (Toby Kebbell) se odstěhoval do tisíce mil vzdálené Ameriky, prahne chlapec po někom, kdo by ho vedl. (Vertical Entertainment)
(více)Videa (18)
Recenze (324)
Ještě nikdy jsem se nesetkal s filmem, který vypráví poměrně dost smutný a emotivní dramatický příběh, jehož vyprávění si usnadňuje fantastickými motivy v podobě samotného netvora s naprosto charismatickým hlasem Liama Neesona. Vlastně bychom mohli říct, že se vůbec nejedná o fantasy. Celý příběh stojí na základě jednoho smutného lidského příběhu z ponurého anglického venkova. Nicméně právě ta atmosféra anglického prostředí a samotný netvor z celého filmu dělá opravdu povedenou událost, která na konci filmu musí rozsekat snad každého diváka. ()
Mladý Conor to nemá jednoduché, rodičia sú rozvedení, matka smrteľne chorá, v škole ho šikanujú a prenasledujú ho nočné mory. Je to práve obrovský strom, netvor, ktorý sa mu zjavuje a ako jediný ho dokáže vyslobodiť z nepokojnej duši... Emocionálny nímok, ktorý nie je rozhodne pre deti, hovorí cez postavu chlapca o pravde, ktorá nemusí byť zákonite pravdou, keď mnohé veci vyzerajú inak, ako sa nám zdajú. Tvorcovia použili vhodnú animáciu a fantasy scény patria k tomu lepšiemu. 4+ ()
Když se na začátku dívá Connor s matkou na starého King Konga a matka vznese hlášku "lidé zabíjejí to čemu nerozumějí" nebo něco v tom smyslu, trochu jsem se začal obávat, jestli Patrick Ness nemusel v zájmu realizace své vynikající knihy přistoupit na některé úlitby studiu. Naštěstí se to odbylo jen touto hláškou a dále byl film dosti přesnou adaptací. Aneb další příklad pravidla "nechcete-li, aby vám studio zprznilo vaši knihu, zadaptujte si ji radši sami." Hlavní a nesmírně cenná myšlenka zůstala nedotčena. Nenávist k sobě samému za myšlenky, které jsou zcela pochopitelné, a přesto je nelze vyslovit bez toho, aniž člověk vzplál hněvem sám k sobě. jak vysvětluje Netvor Connorovi: lidé potřebují milosrdné lži, ale zároveň potřebují i pravdu. Pravdu je nezbytné si uvědomovat, a přesto je občas potřebné utěšit. A přestat se trestat. Je také jednoduché soudit, když neznáme všechny okolnosti, ale věci nám tak zapadají do mnohem jednoduššího a očekávanějšího pohledu na věc. Ale pravda bývá složitější. Tři a jeden příběh, které ani pro dospělého nejsou z hlediska morálního posouzení jednoduché, slouží k tomu, aby se Connor (a divák resp. čtenář s ním) musel zamyslet nad sebou, svým vztahem k matce a svou babičkou, se kterou se zatím moc nesnese, ale kterou se musí naučit chápat. Co se týče Sigourney Weaver, ta svou postavu odvedla naprosto dokonale. Scéna, kdy se vrátí z nemocnice a vidí, co Connor provedl s jejím obývákem, ač se odehraje beze slov, je ukázkou vrcholného herectví. A představitel Connora Lewis MacDougal je dětská role hodná nejvyšší úcty. Pochopit a zahrát takhle složité pocity a situace není jednoduché ani pro dospělého, on sis tím poradil na výbornou. Někde jsem ostatně zaznamenal, že mu matka zemřela ve skutečnosti, pak tolik nepřekvapí, že dokázal to co dokázal. Ještě musím zmínit výtvarné zpracování, které je nádherné, ty malby, kterými je zpracována fantazijní část filmu, zvláště tři příběhy, mi vzaly dech. Když to porovnám s knihou, tak ta zůstane na prvním místě, ve filmu mi chybí třeba pasáže s Connorovou spolužačkou či jeho úvahami, proč se mu i učitelé vyhýbají, že by byl raději, aby ho normálně vyvolávali jako ostatní, než blahosklonné přecházení v hodinách (to ignorování se pak vlastně personifikuje v osobě šikanujícího spolužáka), a tak dále. Film je zkrátka trochu jiné médium s jinými prostředky. I tak jde o jednu z nejpodařenějších adaptací knihy vůbec. P. S. Troufnu si říct, že se film/kniha dá brát i jako zobrazení potřeby mužského vzoru v životě dítěte, kluka obzvláště. Dnešní společnost si natolik zvykla na neúplné a jiným způsobem "zkriplené" (ano, silné slovo, ale stojím si za ním) rodiny, že defekt považuje za normu, ale já jsem k tomu ještě nedospěl. Jo, a pro mě to bylo hodně osobní. ()
Smekám před hereckým výkonem mladého hlavního hrdiny, jehož život se dostává kvůli tragickému kontextu do ambivalence - jeho největší pravdy. Chápu, že celé to musí být hrozné, osobně jsem si též prošel hrůzami, ale celý film je laděn tak trochu monotónně do jediné emoce: vzteku. Sám jsem měl barvitější pocity tragédie. Nesoudím, jen jsem u filmu usnul. ()
Stejně dechberoucí jako předloha jen s tím rozdílem, že ve filmu tomu pozměněný závěr (nebo spíše prodloužený) dal trochu jinou pointu. Což ale neni vůbec na škodu, naopak. Herci, atmosféra, hudba, režie - všechno jak má být. (Spoiler alert... ) A paradoxně nejsilnější scéna nepřijde ani ve chvíli, kdyby to člověk čekal (poslední opravdový rozhovor Connora s matkou), nebo kdy mu to film říká (poslední scéna Connora s matkou), ale ve scéně v autě, kdy babička mluví s Connorem a člověk si uvědomí, co přijde a co nelze zastavit. Nebudu lhát... stejně jako u knížky mi ukápla slza a nehodlám se za to nijak stydět. ()
Galerie (97)
Zajímavosti (19)
- Celosvětová premiéra proběhla 9. září 2016 na Torontském IFF. (Varan)
- Scenárista Patrick Ness v komentári odhaľuje, že jeden z obrázkov starej mamy je v skutočnosti fotografia Sigourney Weaver z filmu Krotitelia duchov (1984). (Pat.Ko)
- Moderátorka The Screen Junkies Show (2011), Halina Rudnick, povedala, že keď premýšľala nad týmto filmom, rozplakala sa. (Pat.Ko)
Reklama