Neutečeš

(3,5*) Dopadlo to tak, jak jsem čekala, což asi nevadí (hlavně KDU-ČSL). Soundtrack i atmosféra ok, lulala jsem i po titulcích (pár měsíců v koupelně bez druhýho východu). Teda než mi došlo, že doma je to úplně stejný - poodejdeš si, vyvětráš, ale dřív nebo pozdějc se zase vrátí a neni to dobrý, vůbec to neni dobrý, Honzo. (20.11.2016)

Jeden z najzaujímavejších hororov za posledných 20 rokov. Post-moderný horor sa doteraz krútil iba okolo dvoch tém: hororové postavy ako popkultúrne ikony (Halloween 6, Hellraiser 8, New Nightmare...) a horor ako sebaparódia žánrových klišé (Scream, Cabin in the Woods). It Follows razí iný prístup: je to hra so žánrovými pravidlami bez akejkoľvek sebaparódie. Rekonštrukcia klišé, kde sa tie najsprofanovanejšie tisíckrát videné scény stávajú opäť strašidelnými. David Robert Mitchell porazil najväčšieho vraha talentovaných hororových tvorcov - lenivosť. Nebojí sa načrtnúť zaujímavé postavy a vzťahy medzi nimi, nebojí sa netrepať ľakačky do každej druhej scény a radšej buduje atmosféru a hlavne nebojí sa brať to, čo robí, vážne a alibisticky nežmurká na diváka. Pravdaže, keď sa vyjde zo zabehnutých koľají, dejú sa aj chyby. It Follows určite nie je dokonalý film, chcel by som vedieť ešte viac o postavách a viac o tom, čo s nimi robí unikanie z kliatby chladným sexom, zišiel by sa aj výraznejší koniec, no aj tak je to jeden z najoriginálnejších hororov za posledných 20 rokov a jednoznačne najlepší slasher od Scream. A ten božský carpenterovský soundtrack! (01.06.2015)

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, Mitchellův druhý film má nemálo společného s jeho režijním debutem. Například v rámci čtení implicitních významů, kdy se hrdinové obou filmů snaží zpomalit či zcela zastavit proces dospívání, respektive snaží se dospělosti do poslední chvíle vyhnout stejně jako zodpovědnosti, ale ta je následuje všude, kam se pohnou. Zároveň a trochu navzdory ale chtějí být svobodní, chtěji svůj život ovládat a chtějí najít toho pravého, který je bude milovat - jak jinak si vyložit opětovnou, téměř totální absenci rodičovského prvku. Převládá maloměstský až metafyzický feeling především při častých záběrech z jízdy automobilem, při snímání jednotlivých budov, domů a obydlí podbarvených originálním a v zásadě dominantním hudebním doprovodem. Doprovodem dokonce natolik dominantním, stylotvorným a odlišitelným, až vyvstává otázka, zda by film dokázal fungovat (alespoň částečně) i bez něj. (26.04.2015)

Nebál jsem se vůbec a v hlavě mě rotovaly všelijaké plány. Třeba ONA se měla vyspat s NÍM. ON pak s tou DRUHOU HOLKOU a ta by to předala zase zpátky tomu PRVNÍMU KLUKOVI. Tím by docela zmátli tajemné zlo. Druhý plán byl sednout na letadlo a letět na druhou stranu USA, při tempu kdy se zlo pohybovalo asi půl metru za sekundu by nebyl problém, tam strávit asi 10 let a jakmile by se zlo objevilo na prahu dveří, stačilo si chytit taxík a letět třeba zase zpátky. Takhle to udělat za život 4x a 5x a mám pohodu. Anebo v případě nouze pendlovat mezi Londýnem a Tokiem. Ty přesuny by pak stačily dva. Herci poměrně hrozní. Nápad zpočátku solidní. Poté už spíše otravný. Dvě napínavější scény nic neřeší. 30% (21.07.2015)

Podívaná ze staré školy. Funguje to v tolika směrech (charaktery, dialogy, hudba, budování napětí a strachu), jež mnohé hororové novinky tak často postrádají. Nemohu jinak, než tento počin ocenit. Škoda, že si tvůrci víc nepohráli s podobou pronásledovatelů. Nicméně ze všech zbylých aspektů snímku jsem nadšen a je k podivení, jak parádně hororovou podívanou se D. R. Mitchellovi podařilo vytvořit bez lekacích scén - a se skvěle vybudovanou atmosférou! [KVIFF 2014] (20.06.2018)