Sicario: Nájemný vrah

Přes veškeré nemalé kvality (především první polovina je žánrová dokonalost a je to nebývale intenzivní) se to ve třetí třetině překlopí v "prozření z naivity" a nic víc. Což by nemuselo být nutně ke škodě, kdyby nebylo tak okatě průhledné "co a jak" již od scény v letadle (což je cca dvacátá minuta) a především kdyby hlavní hrdinka nebyla tak nerealisticky hloupě übernaivní (neplést s tím, jaké má morální zásady), jakkoli Emily tu roli ustála se ctí, že to v jinak uvěřitelném procedurálním filmu působí vyloženě jako pěst na oko. A tak divák závěrečnou dvacetiminutovku čeká a čeká až dojde k tomu, co všichni již stejně dávno vědí. Že to celé navzdory prostoduchému scénáři přeci jen výtečně funguje, je pak zásluhou souhry kvarteta Villeneuve/Deakins/Del Toro/Jóhannsson. Ovšem možná jsem jen natolik rozmlsán Donem "The Cartel" Winslowem, že by mi i absolutní majstrštyk s touto tématikou přišel jako mlácení prázdné slámy. (29.10.2015)

Zdejší časté komentáře, kritizující postavu Emily Blunt, jsou hloupé a pramenící z nepochopení konceptu filmu. Naopak, tím že Villeneuve zvolil středobodem vyprávění křehkou ženu, coby jakousi divící se a nechápající Alenku v říší divů, uvedl v tápání a kladení si otázek i diváka samotného. Emily je krásným protikladem toho drsného světa drsných můžu, nejdoucích pro kulku daleko a závěrečné rozřešení je emocionální pecka, dávající předcházejícímu dění smysl a význam. V reálu pak asi dopadnete tak, jako můj kamarád, který zpočátku děj komentoval slovy „Je to nějaký zmatený.“, aby pak na konci omluvně pronesl „Tak jo, Villeneuve, pěkně si to se mnou sehrál, jako kočka s myší.“ O podobné autenticitě a syrovosti, kterou Sicario předkládá, si pak 99% filmové produkce může jenom zdát. A jedno je jisté – charisma má jednobuněčné dvojče a to se jmenuje Benicio del Toro. (20.12.2015)

Už poměrně dlouhou dobu jsem neviděl film, který by se tak sebejistě a sebevědomě vyjadřoval o určité problematice. Bez skrupulí a bez zbytečných dějových odboček jde k meritu věci, na tento typ filmu sice nezvykle pomalu, ale o to úderněji. Artová story, jejíž rozsah vědění je po většinu doby omezen pouze na postavu agentky Kate, upřednostňuje principy retardace před redundancí. Jinými slovy, pokud divák obdrží nějakou informaci, bude to téměř vždy jednou, nanejvýš dvakrát a to ještě trochu skrytě, jakoby mimoděk. Sicario je mimořádný umělecký počin o tom, jak může probíhat přerozdělování sfér vlivu a moci, jak mistrně manipulovat, a jak precizně naplánované akce trvají v drtivé většině zlomek času. Oscara pro trio Villeneuve-Deakins-Del Toro. (12.12.2015)

Když si esoterický uspávač hadů zobne artová antikokotika, najme kameramana, který za přístrojem výjimečně neusíná a nenechává jej pak sáhodlouze čumět do jednoho bodu, ukecá uhrančivě charismatického Benedikta Býkovského, že to tentokrát opravdu nebude až tak unylá pičovina, a na dort posadí Emilku, z níž mi tvrdne i molitanové čalounění v sedačce, dokáže i on natočit opravdu sugestivní, surově syrové honění mexických dýlerů rostlinných potravinových doplňků. Nezbývá než doufat, že se Denis vzdá zneužívání průmyslových rozpouštědel i do budoucna a bestiální zvěrstva pro pozérské ufony jako Zmizení a Nepřítel už se nebudou nikdy opakovat. Američtí soudruzi evidentně cílí po Alkájdě své píár na nové „světové zlo“ a ta narkovlna posledního roku mi přijde tak trochu jako Tvajlajtovská příjice, ale třeba jim tam brzy taky konečně přistane pár syrských mazlíčků s kalašnikovy, než nám ty furtdokolové kartely stihnout začít pít krev jako Patyzón romanticky založené náctileté kravce. (25.12.2015)

Po PRISONERS, snímku, který pro mě byl až možná přiliš dokonalý, je Villeneuveho další počin, SICARIO tím filmem, který má pro mě tu správnou kombinaci ingrediencí. Špinavé zákulisní drama, které se věnuje nepříliš okoukanému tématu mexických drogových kartelů, nabízí poctivě zrežírovanou podívanou (ve stylu 70's velkonákaldových thrillerů) umocněnou Villeneuveho citem pro visuálno, které jde ruku v ruce s kamerou Rogera Deakinse. SICARIO má řadu scén, které už jsou pro mě teď ikonické. První přelet letadla do El Pasa, scéna, kdy se jednotka potápí do rudého úplňku při přesunu pouští anebo bitevní scéna v tunelu, která je celá nasnímána v nightvision módu - kdo by na tohle měl odvahu. Trailer filmu, který dává tušit, že by se mohlo jednat o hyper akční snímek, vlastně klame tělem. Akce tu není moc, když na ní dojde, je vždy elegenatně a rychle provedena a není na ní kladen absolutní důraz, viz. finalní akční scéna, která měla být pílířem vší akce, místo toho je však spíš originální pastvou pro oči. Herecky tu není třeba nic rozebírat, Benicio Del Toro vládne svým tichým minimalismem, ale palec nahoru jde i všem ostatním. Nechat pak Jóhanna Jóhannssona složit hudbu, která ve své úspornosti jde proti klasickým dramatickým soundtrackovým šablonám, a spíš děsí hutným makabrózním zvukem, je pak jen další důkaz o Villeneuveho režisérském novátorství. Pokud se vám libilo např. END OF THE WATCH nebo SIRIANA, tak SICARIO musíte vidět. (07.11.2015)