Logan: Wolverine

„Nature made me a freak. Man made me a weapon. And God made it last too long.“ Hrobeček z kamení a kříž na 45°, X-Men: Requiem.. Takže po tomto fanoušci Marvelu léta prahli? Maso a krev? Dekonstrukce superhrdiny, při které drápy z adamantia prorazí víc lebek než domorodci na King Kongově ostrově, bombarduje diváka drsnou uvěřitelností (teda až na kurvujícího profesora Xaviera), přináší znepokojivé vize blízké budoucnosti, čpí společenskou deziluzí a ještě stačí mezi řádky podrobit kritice Trumpovu imigrační politiku. Jsou chvíle v životě mutantím, kdy ani Shane nepřináší útěchu.. Kde proboha Mangold byl, když Mostow a Taylor prznili živou tkáň na metalické kostře? Jackmanův návrh na nového představitele Wolverina má něco do sebe. Býčí šije, mručení a permanentně nasraný výraz by mohly Loganovi svědčit.. (09.03.2017)

SPOILERY. Kdeže prakticky nezfilmovatelný Old man Logan, tohle je ten správný mix, na který fanoušci tak dlouho čekali, mix Eastwooda, potažmo Nesmiřitelných, Last of us, Potomků lidí a dalších brilantních děl, které znalcům ihned přistanou na mysl. Druhý bod, který mě ihned napadl už v první scéně, je neskutečná brutalita. Ta animálnost, nekompromisnost, krev, takhle přesně má vypadat Wolverine! Divím se o to více, že jsem už viděl nespočet eRkových filmů, ovšem nemusíme chodit daleko a můžeme se hned zastavit u rozšířené necenzurované verze přechozího japonského Wolverina a uvidíme propastný rozdíl v tom, jak vypadá naprosto tuctové a papírově kalkulované vykastrované erko, kde existuje jen něco digitální krve a nic více. Tenkrát jsme za to byli rádi, ovšem to, co si všichni tři hlavní pánové připravili do rozlučky...to tu prostě a jednoduše...nikdy nebylo! Mezi Hughem Jackmanem a nemocným Patrickem Stewartem to neuvěřitelně jiskří, ten vztah starého otce a dosluhujícího rabiána Logana je tu cítit na sto honů, je to navíc celé tak neskutečně dobře napsané, že se divím, že takový film Foxové prostě nikdy předtím nepředstavili. Trio navíc doplňuje neskutečná castingová trefa. Čímž je samozřejmě neuvěřitelně talentovaná jedenáctiletá (!!!) Dafne Keen, která filmu dodává neskutečnou energii a každá jedna scéna prostě stojí za to. Ostatně v celém filmu není žádná, která by ve filmu neměla co dělat, což je ještě vzácnější, než by kdekdo řekl. Ten vztah mezi Joelem a Ellie musí být prostě inspirován zmíněným LoU, jinak to prostě není možné. Ti dva si neskutečně sedli. V podstatě jedinou možnou výtkou může být role záporáka, která je již tradičně poměrně zaměnitelná, ačkoliv pokus o budování mytologie tu cítit je (což mě mimochodem strašně překvapilo, že i přes Mangoldovy výhružky typu "kašleme na kánon" je tu mnoho citlivých, i těch méně citlivých, narážek a historek, týkajících se starších dílů a tato skutečnost prostě a jednoduše pokaždé potěší, a že těch twistů opravdu není málo). Je to možná i zmlsaností a touhou po Sabretoothovi, po kterém fanoušci hodně toužili a jelikož se hodně mlžilo, tak jsem v účast Lieva Schriebera doufal. Místo toho tu máme krom samozřejmě X-23 i X-24, což je sice velký mindfuck, jakožto důstojný protivník ale pro Logana funguje tento buldozér naprosto obstojně. To je prostě film, který nemá chybu a už se strašně těším, až si ho dám znova. Napodruhé mívám u skvělých filmů ještě lepší zážitek, kdy si libuji v již známých scénách a víc si všímám detailů. Bravo. A ta zásluha Deadpoola byla sice otravně profanovaná, ale je naprosto opodstatněná. Bez erka by tady tenhle film prostě neexistoval, jelikož by nemohl tak dobře fungovat. Viděno v kině 2x a byl to neodolatelný zážitek...10/10...[4.3.2017_Cinema City IMAX_Flora] (01.03.2017)

To je zase ale v aleji nablito! Podle velkohubého cákání zdejších entit na všechny strany by jeden řekl, že jde pomalu na homixovou událost tisíciletí. Ano, je to dospělé, vyspělé, syrové a místy i surové, ale až příliš často to i vypadá, jako by naturalisticky akčního Mangolda skopl ze stoličky Refn ve snaze unudit navnaděného diváka xmrti nepřiměřeně dlouhým a unylým artovým cestofilmem, a táhne se to jako tchýnin chrchel. Něco jako honění s nezataženými adamantiovými drapáky. Zpočátku příjemné, ale když už se trochu rozohníte a začnete si to užívat, pořežete si, kurva, stehno. Velkým plusem je samozřejmě konečně homix, který není primárně určen pro náctileté retardy, jenž se však ve snaze o ýbrsofistikovaný scénář sem tam urval z žánrového řetězu a změnil se v umělecky otravné existenciální lkaní obstarožního rosomáka nad tím, jak už ta regenerace, dopiče, není tím, čím bývala. Každopádně kornatějící Australané vypadají asi všichni stejně, tudíž Džekmen zahrál toho Gibsna perfektně, záporák je dostatečně slizce záporný, adamantiová řezničina uspokojivě brutální a potěšil i terminální heavyend. Mít to místo půl třetí hodiny tak devadesát minut bez všech těch přiblblých poct starým, nudným a kýčovitým zápaďákům a neustálého sahání artovým hnědopichům do rozkroku, odpovídalo by to možná místní stádové masturbaci. (06.03.2017)

Obavy, že očekávaná smršť erkových ratingů, kterou si Deadpool nejspíš připíše na svědomí, bude pro svou samoúčelnou rádoby drsnost dobrá tak maximálně k tomu, aby si Ztracení chlapci mohli samým nadšením z přítomnosti krve a koz utrhnout cool, se díkybohu prozatím nevyplnily. Naopak, ustavičný příval fakování, senilních vulgarit pro jednou zajímavého Profesora X, nepřikrášlovaného, ale taky nijak zdůrazňovaného násilí, deprese a okázalého nezájmu o bližního svého napravuje zásadní nedostatek, který mě na raných filmových X-Menech točil asi nejvíc: ačkoli komiksový důraz na týmovou rovnocennost z prvních adaptací vymizel a Wolverine stál od samého počátku ve středu dění jako určující prvek, dosavadní série se prostě odmítala vzdát rodinného ducha a předkládat cokoli kromě bezpečné, neurážející zábavy úplně pro každého, která se s de facto protagonistou prostě řeže. Dostat na plátno opravdového Wolverina, jehož určujícím rysem je vnitřní konflikt duševně mrtvého zvířete se samotářem, který chce udělat správnou věc, tedy umožnilo až to zrádně lákavé erko a já jsem za ně vděčná, protože jestli kdy platil ten omílaný banální postřeh o komiksárnách coby náhražce mýtů a jejich nedokonalých, přesto inspirativních hrdinech, tak je to i díky ratingu právě tady. (20.03.2017)

Je prostě o kus jinde. Celý ten Worvalínův bloček filmů. Dospělejší, smysluplnější... tedy oproti ostatním geneticky retardovaným figurám od Márvela. A pokus o epický odchod, byť mohl skončit trapněji, než Sobotkovo ,,chlapáctví", se i přes chvilkové záseky vyvedl také výborně. Takže plná, aby byl rozdíl ještě zřetelnější. (31.05.2017)