Logan: Wolverine

Celá ta čtyřka, trojka a nakonec dvojka hrála bezvadně a jasně, jedničkou byl pochopitelně Hugh, kterého jsem skoro nepoznala. Ani chvilka nudy, trochu víc sťatých hlaviček a ručiček na mé gusto, ale to jsem v mysli odbourala a je tu tutovka pětka. Já se jsem jinak X-menovská panna a to bylo možná plusem, že jsem se v tom moc nešťourala a vychutnala jsem si to napětí ! (19.05.2017)

Vše, co si komiksový fanoušek, či milovník Wolverina může přát. Smysluplný a dojemný příběh, který se neutápí v hranicích PG-13 ratingu. Navíc zde perfektně působí chemie mezi hlavním triem Jackman, Stewart a Keen - ta pro mě natrhla prdel Chloe Moretz z Kick-Ass. Hudba zvolena citlivě a Loganův vnitřní souboj s identitou perfektní. Jednoznačná záležitost v podání Foxů... (06.04.2017)

„There's no living with a killing. There's no going back from it.“ Deadpool (a před ním třeba Kick-Ass) využil Rkového ratingu k infantilnímu blbnutí. Logan je dospělé drama s oscarovými ambicemi (které jsou místy až příliš zjevné), v němž občas někdo někomu utrhne hlavu. Symbolicky je to právě Wolverine, který se před sedmnácti lety zasloužil o to, že komiksové filmy začaly být v Hollywoodu brány vážně, kdo nyní názorně dokládá, jakou evoluci žánr během uplynulých let prodělal. Teprve čas ukáže, nakolik game-changing filmem, uzavírajícím jednu a zahajujícím jinou etapu (podobně jako v případě westernů například Divoká banda), Logan bude. ___ Film se přes svou rozmáchlou stopáž drží mnohem víc při zemi než jiné superhrdinské bijáky. Diváky si snaží získat malým množstvím věrohodných postav se srozumitelnými motivacemi, ne epickou akcí (akční scény jsou nejen velmi syrové a „zemité“, k čemuž napomáhá nízko umístěná kamera, ale bohužel také poměrně nepřehledné). Vyprávění je oproti Nolanovým Batmanům velmi přímočaré – po celou dobu se drží hlediska hlavního hrdiny –, čehož ovšem dokáže využít ve svůj prospěch. ___ Logan je portrétem světa, který přestal věřit na hrdiny a šťastné konce. Lidé si nedůvěřují a za jediný validní argument považují nabitou zbraň. Moc mají v rukou korporace zapojené do vojensko-průmyslového komplexu, pro které jsou lidé (zejména chudí lidé) jen další odpočitatelné položky. Jackmanův vyhořelý renegát, kterému už na nikom a na ničem nezáleží, dává této společenské letargii (blbé náladě, chcete-li) konkrétní tvar. Podobně jako Clintu Eastwoodovi v nejedné roli mu přitom stačí tvářit se otráveně a cedit mezi zuby slova „shit“ a „fuck“. Film se sice drží hesla o dětech coby naší budoucnosti, ale těmito dětmi jsou příznačně potomci migrantů a navíc mutanti (tedy „jiní“), čili osoby v dnešní Americe dvojnásob nežádoucí. Zemí zaslíbenou je pak přirozeně Kanada. ___ James Mangold je zřejmě první režisér, který dokázal naplno využít potenciál superhrdinských narativů vypovědět nejen o univerzálním souboji dobra a zla, ale také o době, ve které žijeme (opět se zde nabízí paralela s westerny, které začaly být ke komentování přítomnosti využívány někdy v 50. letech, kdy vznikl mj. v Loganovi citovaný Shane). Na rozdíl od dřívějších filmů jako Temný rytíř povstal nebo Návrat prvního Avengera nejde o pár narážek na aktuální politickou situaci, Logan je společenskou nevolností prorostlý, projevuje se v melancholickém tónu i v rozjímavém tempu vyprávění (vždy ale včas nakopnutém další akční sekvencí). ___ Nevybavuji si, že bych kdy nějaký komiksový film prožíval takhle intenzivně, natož aby ve mně tak dlouho dozníval. Možná je to mou aktuální náladou, možná dobou, v níž přesně takové nepatetické příběhy o tom, že se si musíme pomáhat, mají smysl. Každopádně bych se nezlobil (a nedivil), kdyby se z tohohle nekompromisního zúčtování se žánrem stala podobná klasika, jakou jsou dnes třeba Nesmiřitelní. 90% (02.03.2017)

Olala, don't funk with my Wolverine. Mám nějaké výtky, jež se obecně dají zařadit do dvou kategorií: Za prvé, co je to s tím divným načasováním jednotlivých scén a jejich návazností? Jako by si už někdo chystal vrátka na prodlouženou verzi (což začíná být vážná choroba současných filmů) a/nebo si nebyl jist, co všechno do filmu ještě patří a co už se rozvíjet nebude. A ta druhá je to nešťastné kombinování čerstvého pohledu na superhrdinskou/mutantí mytologii a úmyslného rozrušování klasického dějového oblouku s největšími kýči scenáristického řemesla známými lidskému pokolení. Ale na konci jsem brečela a hudba Marca Beltramiho byla skvělá, takže radši nebudu přemýšlet, co si myslím o všech těch mrtvolách tam kolem, a budu celkem spokojená. X marks the spot. (13.07.2017)