Marvel's Luke Cage

Bohužel, jak byla Jessica nudná tak toto je tak nějak ještě více. Jessica měla skvělé epizody ze kterých by se dal poskládat super seriál o např osmy dílech ale Luke Cage? je to sympaťák, ale tim to končí. Padouchů je tu, jak když naserete a ani jeden není zajímavej a oproti skvělému Fiskovi a Kilgravovi jsou fakt směšní. Je tu vysokej černoch s knírem, kterej se směje jak idiot, mluví tak, že by uspal i huskyho a ,,hraje,, na klávesy, potom je tu jeho načesaná sestřenka, která vám v každém díle řekne jenom stokrát, že se seriál odehrává v Harlemu, potom teda štěně Shades, který má ve scénáři se jen usmívat a nosit brýle i ve tmě, je tvrdej a nebojí se ničeho...no a nakonec to schytá od dvou holek. No a nakonec je tu největší borec Diamondback, který vlastně ve výsledku jde proti Lukovi, protože si ho rodiče málo všímali :-D nejlacinější zápletka.....závěrečný souboj? jako já byl zklamanej ze závěru Jessicy, ale s porovnáním s Lukem to bylo skvělé. Diamondback si na sebe vezme suchý potápěčský oblek a pak si dávají pěkně po hospodsku po čuni....jako náznaky na MCU pěkné akorát se zapomněli zmínit o zničení Harlemu Hulkem z filmu Incredible Hulk.....jedinej sympaťák je tam Luke a Claire, která neslouží jako nic jiného než oslý můstek pro spojení všech street heroes v Defenders.....jako lepší průměr, ale bohuel, Jessica byla lepší a s Daredevilem to srovnávat ani snad nejde, ten je o několik tříd jinde (05.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Luke je sympaťák každým coulem své většinou neprůstřelné kůže. Rozjezd série nemá chybu, ať už jde o vykreslení jednotlivých postav nebo o způsob, jakým na jedné straně zatahuje Luka do událostí a současně poodhaluje jeho minulost. Výborný je i záporák Cottonmouth. Jenže pak se série přehoupne do druhé půlky a téměř všechno jde do kopru. Luke se motá epizodami, které bezradně tápou a netuší kudy kam, z všemocného superpadoucha se vyklube groteskní kašpárek s dětinskými motivy, a finále, kde bych jako divák měl napětím nedýchat, jenže místo abych ho prožíval, tak jsem ho prozíval. Škoda, po skvělé Jessice Jones jsem se na další sólovky Defenders těšil, zatím však ani jedna, i když nejde o vyložené slabé série, nenaplnila mé očekávání. Nad vodou tak, alespoň pro mě, drží sérii hlavně Simone Missick jako skvělá Misty, bezpochyby nejvýraznější postava. (03.12.2017)

Odtažitost a zpomalování tempa mi tolik nevadily, aspoň měl seriál vlastní tvář, která mu seděla. Druhá věc je, že mě na něm nejvíce bavilo, když se objevila „komiksovost“. Cageovi protivníci sice působili jako levná kopie Wilsona Fiska, ale zbytek postav, ať už nových nebo starých, dokázal sledování zpříjemnit, zvlášť když měly příležitosti, kde mohly vyniknout. A díky různým lákadlům se už nemůžu dočkat Defengers. 3,5* (Netflix) (10.10.2016)

S01: Začátek série slušné, ale postupně se to rozplyzne v nejuplakanějšího hrdinu ever. Hrozná nuda v posledních episodách pak vrcholí závěrečným soubojem, který jsem měl sto chutí vypnout. 2/5S02: Tak to už bylo jiné kafe, parádní temná jízda se skvělou hudbou (hlavně ten jazz v první půlce sezony). 5/5 (05.11.2016)