Marvel's Luke Cage

Dávám po první sérii tři hvězdy, ale reálně je to někde mezi třemi až čtyřmi. Mám podobné výhrady jako ostatní - Luke Cage (a ještě víc Black Panther) vznikl jako odpověď Marvelu na poptávku po černém superhrdinovi, který bude v týmovkách reprezentovat určitý princip (a rasu). Jeho první komiksy tohle téma dost akcentovaly, což už z dnešního pohledu působí trochu směšné. Tvůrci seriálu se však rozhodli, že rasové téma bude jedním z high-lightů jejich díla a v zásadě je motivicky propojili s prvky blacksplotation, tedy sub-žánru, který je dnes konzumován spíše jako parodie (působící mnohdy kouzlem nechtěného). Místy je to zábavné (třeba, když to dá prostor pro cameo-vystoupení Method Mana), místy křečovitě patetické (jako v Lukově závěrečném proslovu na policejní stanici). Odhlédneme-li ale od toho, je sympatické, že se Luke Cage vydal cestou marflixovské Jessicy Jones, kde také hlavní hrdina není úplný übermensch, který řeší globální problémy lidstva v podobě útoku mimozemšťanů, ale spíš jde o tak nějak obyčejného člověka s vlastními problémy, jehož největším úspěchem je něco mezi zmlácením lupičů v obchodě a mařením obchodu s drogami. Tomu odpovídá i mikrosvět jedné čtvrti, kde se většina příběhu odehrává a povaha záporáků, kteří jsou mimochodem zapamatovatelnější, než kdokoli z marvelovského filmového univerza. (03.11.2016)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

Docela odlišný superhrdinský seriál, nastoluje skvělou černošskou kulturu Harlemu. Potěšilo to více než J. Jones, ale na Daredevila to nemá. Mike Colter to zahrál dobře.. Seriál má působivé záporáky, mě nejvíc seděl Shades a bylo mi jedno, ať už je to běloch nebo černoch. Série má dost překvapivý konec a záporáků nabízí velmi hodně. Cottonmoutha jsem moc nemusel, až příliš moc se podobal Kingpinovi. Flashbacková epizoda pobavila. (02.10.2016)

1. séria 60%. Celkom slabota, na Daredevila sa to nehrabe ani náhodou a aj v Jessice Jones mi prišiel Luke Cage o niečo lepší. Príbeh ma moc nebavil, ale Luke Cage bol fajn. Škoda len, že nie som čierny, pretože som mal pocit, že tento seriál je točený hlavne pre nich. Každá dôležitá postava je tmavšia ako podklad tohoto komentu. Ale kašlať aj na to. Predovšetkým ma to nebavilo preto, lebo sa tam až príliš zbytočne kecalo, záporaci moc toho neponúkli a nebyť niektorých zaujímavejších vzťahov a akcii moc by ma to nebavilo. Finále dosť veľké sklamanie. Druhú sériu už ani nemám v pláne pozerať. (18.11.2016)

Popravde, zo začiatku som bol prekvapený. Bola tam fajn osobná linka, zaujímavé postavy, sympatický hrdina a atypický záporák, drsný, ale zároveň sa mu rútil svet okolo. Zápletka bola tiež obstojná. A ten soundtrack, panebože ten číry harlemský sound ktorý za posledné storočie definoval černošskú hudbu ladil perfektne do pulpového štýlu. Potom to utrpelo klasickú ranu týchto netflixových marveloviek- je to dlhé a "druhý akt" je vždy únavný, čo zatiaľ akotak dokázal udržať nejakým zázrakom len Daredevil. Striedačka záporákov bolela, Diamodback bol na smiech, motívy začali byť hlúpe, ľudia náhodne padať, nezaujímavým spôsobom. Yo mama fight vo finále bol na mňa už moc a z poslednej koláže postáv mám už teraz kŕče... (10.11.2016)