Co jsme komu udělali?

Táta, máma a čtyři dospělé dcery. Jedna se vdala za Araba, druhá za Žida, třetí za Číňana a čtvrtá je zatím svobodná, ale i ona podlehne vábení muže, který není typickým Francouzem a to už je pro rodiče těchto dcer poslední kapkou. Vůči francouzským filmům jsem byl posledních pár let docela zaujatý, protože málokdy se stalo, že mě nějaký film z této krajiny zaujal a nikdy bych si nemyslel, že půjdu do kina právě na francouzský film, ale když jsem váhal, na co v sobotu večer zajít do kina, přičemž můj jediný požadavek byl, že se chci pobavit u nějaké obyčejné komedie, byl toto jediný film na programu multikina, který odpovídal zadání, a tak jsem mu dal šanci. A rozhodně nelituji, film mě dokázal příjemně překvapit, pobavit a maximálně zaujmout. Herecké výkony perfektní, všichni zúčastnění herci si film evidentně užívali a hlášek tam bylo tolik, že sotva jsem se začal tlemit jedné scénce či hlášce, tak vzápětí přišla další, většinou ještě vtipnější než ta předchozí, takže ve výsledku si ze všech těch hlášek jich pamatuji jen pár, ale to je zas o důvod víc se na film minimálně ještě jednou podívat. Tvůrci zkrátka pojali rasistické téma tak trochu jinak a vtipně a já jim za to děkuji. Uděluji lepší čtyři hvězdy. (24.11.2014)

Předně chválím českého distributora za povedený a nezprzněný překlad. Lehký jazykový posun nevadí, významově to sedí a je to vtipné. Smál jsem se od začátku do konce, komedie o předsudcích, rasismu, problémech v rodině a vzájemné lidské nesnášenlivosti mi absolutně vyhovují. Christian Clavier nám krapet zestárnul a zhnědnul ze svých dýchánků se Sarkozym a dalšími podobnými ničemy z UMP, ale stále je to špičkový komik, jenž umí hrát i pouhou mimikou. Relativně neznámý herecký ansámbl rovněž přispívá k celkovému úspěchu filmu a vůbec se nedivím diváckému úspěchu ve státech, které se musí potýkat s cejchem koloniálních mocností a současnými těžkostmi spojenými s imigranty. (26.10.2014)

Kdo se při výběru filmů orientuje podle slavných režisérských es, ten se filmu Co jsme komu udělali nejspíš obloukem vyhne. Kdo vyhledává přítomnost hvězd filmového plátna, taky nemá důvod ztrácet se snímkem čas. Přesto jde ve Francii o divácky nejúspěšnější kousek roku 2014, který ve vzácné shodě ocenilo publikum i filmová publicistika. V době, kdy bezmála každý třetí Francouz volí pravicové radikály, kdy se z francouzských muslimů bojujících za extremistický Islámský stát na Blízkém východě dá sestavit menší armáda, kdy zemi zaplavují antisemitské útoky, je zkrátka příjemné vidět film, který palčivé téma soužití v multietnické společnosti, střetávání a hledání náboženské a etnické identity bere s komediálním nadhledem a směřuje ke vzájemnému pochopení a klasickému happyendu. Partnery čtyř půvabných sester sice dělí kde co, přes všechno hašteření však dokážou k sobě nalézat cestu. Nejde přitom o nich hlubokomyslného, je to ryzí oddechovka, lidová komedie, která nemá ambice dobývat festivalové soutěže a útočit na žebříčky prestižních titulů sestavované uznávanými kritiky. Je ale natočená vkusně a nic ošklivého na její účet napsat nemůžu. Příjemné pokoukání, byť o nic zásadního určitě nejde. Celkový dojem: 75 %. (11.12.2014)

Christian Clavier ve skvělé roli nasraného otce, kdy mu dcery domů přitáhnou muslima, Číňana, Žida a nakonec ještě černocha. No Claviera z toho může klepnout. Já s jeho postavou naprosto soucítil. :D Vidíme zde pak spoustu vtipných momentů, které vyplývají z toho, že každý ze zeťů má odlišnou kulturu. Opravdu povedená francouzská komedie. (07.04.2023)

Film se pohybuje s lehkostí sněhobílého mráčku na blankytné obloze, je velmi politicky korektní, avšak ne tak, aby z toho člověku bylo blivno. Děj nemá smysl hlouběji analyzovat, protože slouží jen pozitivní atmosféře a humornému nádechu jako celku. Chyběly mi zde nějaké opravdu vtipné bomby, nebo alespoň bombičky, které se ve filmu, kde se do rodiny spojí arab, žid, asiat a černoch vyloženě nabízejí. Ovšem to by musel přijít ke slovu někdo jako Seth Rogen... 5/10 (12.05.2019)