Dark Woods 2
Obsahy(1)
Pätica spolupracovníkov z deratizérskej spoločnosti prichádza do opusteného sanatória, aby pred plánovanou demoláciou vyčistila tamojšie priestory od škodlivín. Keď už sa zdá, že sú v budove s viac ako 300 miestnosťami úplne sami, narazia na podivného správcu, ktorý nepôsobí zrovna priateľským dojmom. Aby toho nebolo málo, po pár hodinách práce nájdu pri jednom zo schodíšť ťažko zraneného muža, ktorý následne umiera. Na jeho tele jeden z pracovníkov nachádza zvláštne jazvy, ktoré nedávajú žiadny zmysel. Kto bol tento neznámy muž? Šlo snáď o miestneho bezdomovca? Alebo je pravda omnoho komplikovanejšia? Už čoskoro sa všetci presvedčia, že dané priestory už zďaleka nie sú nemocnicou, v ktorej sa v minulosti pomáhalo... (*CARNIFEX*)
(více)Recenze (57)
Bohužel, ale tohle je oproti jedničce kvalitativní sešup o dobré dvě třídy. Navíc to s ní nemá absolutně nic společnýho, jelikož se původně malý, ale působivý lesní horor proměnil na tuctovou vyvražďovačku. To, že les vystřídalo ne zcela opuštěné sanatorium, ještě beru. Co však hlava nebere, tak je absence jakékoliv atmosféry, protože onen rozsáhlý labyrint se k tomu vyloženě nabízel. Navíc to dost smrdí citelnou snahou zalíbit se širší divácké obci: tentokrát žádné hrátky s kamerou či se světlem a stínem, tady se jde poměrně rychle na věc a divák se o původu záporáků dovídá už po pár minutách. Ale nebudu to dál zbytečně okecávat, tohle prostě bolelo. (40%) ()
Nadšenie hororových z prvého Villmarku zas tak úplne nezdieľam. Ja som zo všetkých tých štvor - päť hviezdičkových hodnotení čakal snáď nórske Ills, a ... tak nejak upodozrievam pána režiséra, že len natáčal tmu, a atmosféra mu tam vyšla sama. Možno sa mýlim, možno si ho raz pozriem znovu a pochopím, ale teraz - po zhliadnutí ďalších dvoch jeho filmov - mám pocit, že som Øiemu nekrivdil. Hlúpe, málo strašidelné, bez poriadneho záporáka, zameniteľné za ľubovoľný nemecký slasher ()
Päť pracovníkov prichádza do opusteného sanatória aby preskúmali miestnosti, ktoré sú už niekolko desiatok rokov opustené. Spočiatku vyzerá budova ako pokojné miesto, ale čím viac času vnútri trávia, tým stiesnenejšie pocity majú. Po stretnutí so zvláštnym správcom budovy sa ich pocity stávajú ešte horšími a chýba im už len malý krok k tomu aby zistili, že v budove nie sú sami. A obyvatelia budovy ich rozhodne neprivítajú s otvorenou náručou. - Po prvom Dark Woods s velmi hustou atmosférou sa po dvanástich rokoch objavilo jeho druhé pokračovanie. To sa však uberá úplne iným smerom, aj keď sa tu objavia odkazy na prvý diel ako napríklad lietadlo alebo stan. Atmosféra je tentokrát o niečo jemnejšia, ale vôbec nie zlá. Od hororu zo severu sa velká brutalita očakávať nedá, a aj keď sa Dark Woods 2 snažil, kazili tieto scény s krvou herci, ktorí sa v takýchto situáciách netvárili ani trochu prirodzene. Prostredie bolo zvolené velmi dobre a poriadny horor v sanatóriu sa neobjavil už dlhšiu dobu, takže s týmto som velmi spokojný. Tvorcovia mali zrejme v úmysle rozvinúť záhadu okolo jazera a havarovaného lietadla, ale po druhej časti mám stále rovnaké množstvo nezodpovedaných otázok, ako po tej prvej. Vizuálne je tento horor takmer bezchybný a hudba, aj keď menej výrazná, takmer vôbec nezaostáva. Pochváliť musím aj masky, ktoré vyzerali velmi dobre, ale dostali velmi málo priestoru. Celkovo však u mňa prevláda spokojnosť. Stále však čakám na severský horor, ktorý napriek decentnosti rozpúta poriadny gorefest. + herec z Cold Prey 2 ()
"Azbest, plísně, rtuti sud... neznals bolest doposud. Tuberácká demolice? Sova houká: Nikdy více!" Náhodou, tenhle norský eintopf z rezavé vojenské konzervy, nalezené v nemocniční kantýně tuberáckého sanatoria, byl kupodivu poživatelný, sice mírně klišoidně zatuchlý, ale zasytil, aniž otrávil. A kdyby mezi čerstvým demoličním masem, z nuceného výseku na lékařských jatkách, byl alespoň jeden sympatický kousek, kterému/které bych mohl držet palce při boji o přežití, zaklapal bych spokojeně zobákem (právě vytaženým z díry v hlavě plesnivé norské sykepleier) a střílečkou hřebíků bych tomu přímo do čela nastřelil i čtvrtou hvězdu. Závěr na pohodu, mnou očekávaný, něžně melancholický. Aneb čiň slepé čertici dobře, injekční pidlou do zad se ti odmění. ()
Německé "Hilfe" se zde ve psané formě objeví hned několikrát, přesto je to film norský a tak poněkud pošahaný jak Breivikova mysl. Hlavní je, že jsem po tomhle filmu zjistil, že mně norština zní. Tudíž jsem se ihned nechal zapsat do kurzů norského jazyka s Norou Fridrichovou, kde pravidelně u liščí nory procvičuji norská slovíčka a hledí na nás místní norek (hovorový výraz pro ožralu). Už umím říct plynně dvě celé věty. Na norskou kinematografii hledím s despektem, tenhle hororový kousek poněkud vylepšil můj postoj k ní, i když se do dalších filmů nehrnu. Tenhle horor to hraje dost na stísněnou atmosféru než na nějaké hutné a chutné gore, které má ve filmu nízké procento zastoupení, což je škoda vzhledem k průběhu děje. Severských lesů si divák tentokrát moc neužije, bloudění v nekonečném areálu bývalého sanatoria však rozhodně ano. To za války sloužilo k pokusům na pacientech, ale od konce sedmdesátých let je komplex uzavřen a určen ke zbourání. Do jeho prostor přijíždí na inspekci výzkumný tým, který na svoji práci nebude mít klid. V prostorách zchátralého komplexu je cosi velmi znepokojivého, co dá o sobě zanedlouho vědět. Tým na místě nachází podivínského správce, který ví o pohnuté minulosti areálu opravdu víc než dost. Správce Karl připomínal starší verzi Babiše. Dovedu si představit, že kdyby jednou přišel o svoje miliardy, tak takhle nějak bude vypadat, protože bude mít běžné starosti obyčejných smrtelníků. A tenhle Karl Babitsch (z filmu pochopíte, proč jsem to takhle napsal) nebyl zdaleka jedinou postavou, co obývala tyhle nehostinné prostory. To sami uvidíte, kdo všechno se tam ještě vyskytl. Námět skupinky v ohrožení je už klasika žánru. Nic nového, ani objevného, nepřináší zjištění, že se v sanatoriu děla za války zvěrstva, ani to, kdo je měl na svědomí. Tenhle horor v podstatě diváka, pokud jde o drastičnost, docela šetří. Asi největší slabinou je, že režisér to nenatočil dostatečně napínavě, přehledně a srozumitelně. Postavy nemají legrační jména - Frank (to byl muž), Live (to byla žena a zároveň vedoucí výpravy), Synne (to byla žena), Ole (byl muž) atd. Čekal jsem, že mně ta směšná jména budou připadat směšná, ale celkem normál. Poměrně horší, trochu i nechtěně směšné, bylo ale finále. Určitě se o něm nedá prohlásit, že bylo explozivní a napínavé. Film se rozjížděl postupně, rytmus i tempo měl solidně nastavené, i když nijak zběsile, objevily se i příjemné náznaky strašidelné atmosféry, situace, do níž se hrdinové dostali, se jevila bezvýchodná. Pracovalo se převážně s obehranými prvky, kterým se nepodařilo vtisknout nějaký zásadní inovativní rozměr. Pokud jde o úmrtí jednotlivých postav, nebyla stoprocentně přehledná. Nezřídka se stalo, že někdo náhle zmizel ze scény, ne nutně to znamenalo, že zemřel, ale zpětně jsem ztratil přehled, co se s tou kterou postavou vlastně stalo. Značné nejasnosti panovaly v postavách z dávné minulosti, u nichž nebylo srozumitelné, jakým způsobem tak dlouho přebývají v opuštěném sanatoriu, případně co jsou zač. Režisér svoji kůži nedal ale tak snadno, snažil se. Tak se taky diváci snažte u tohoto hororu vydržet a nevolat Chocholouška. Ten, pokud vím, nepocházel z Norska. Ale řečeno jeho slovním obratem: na norský horor se podívám jednou, maximálně dvakrát za deset let. Ale spíše to bude častěji. 60% () (méně) (více)
Galerie (10)
Photo © Filmkompaniet MadMonkey
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se v hlavním městě Maďarska Budapešti, Lusteru a okolí Kaupangeru v Norsku. (Cheeker)
Reklama