Muž na laně

Kdyby The Walk natočil Zemeckis jako Stone The Doors, bylo by to o nakažlivé vášni, díky níž máte chuť se zvednout a aspoň něco krásně rozbít. Zemeckisovu poklonu deklasuje nejen moderování od Sochy svobody, nejde z toho správná sexy energie a už teď se mi to scvrkává na modré oči výstavního králíka a monumentální Dvojčata, která už tu nejsou. (08.01.2016)

Si tak říkám, když se náš provazolezec procházel podél Seiny a viděl věže katedrály Notre-Dame, pověsil mezi ně v noci lano a ráno udivil přihlížející, proč nás musel „otravovat“ další hodinkou a půl snem přelézt mezi newyorskými dvojčaty? Nečekal jsem nějakou pecku, zvlášť od filmu, který ani „nemůže“ být obsahově nabitý, ale.. takhle konvenční, polopatický a poměrně prázdný kousek jsem nečekal rovněž. Samozřejmě Robert Zemeckis nechal dokonale oživit slavné (i nechvalně) Twin Towers, závěr solidně vypiplal, takže přežijeme i ty odbité vedlejší postavy i zvláštní motivaci, proč do toho všichni vůbec jdou. Snílek Joseph Gordon-Levitt je fajn. Ve výsledku mě to ale nestrhlo, tak trochu vaříme z vody, tak trochu nám chybí upřímná hravost. Každopádně nic pro ty, kteří nemají rádi všechny ty blázny, kteří se bez jištění vydávají zdolat nejrůznější baráky. Z toho, co Petit dokázal, by se nicméně i Spider-Man beztak snažil vykroutit. (23.12.2015)

Zemeckis to s tou elegancí na laně paradoxně přehání. Petitův psí kus inscenuje nezakrytě jako divadlo / mýtus - osobnost protagonisty je odrazovým můstek k výstřední výpravě do místa, kde neexistuje smrt, jen "nádhera" a všemu vládne avantgardní póza umělce jako akrobata, člověka, který se neděsí propasti, protože smrt je pouze a jen v tom nevyzvat hlubinu na souboj. Je to prosté a naivní, ale na obranu filmu budiž řečeno, že se to ani jinak netváří. Regres do Petitova dětství je až burtonovsky poetický (a bohužel i dost přepjatý), samotné provedení velkolepého "coupu" je zase stylizované jako rozverný a napínavý heist. Momenty na laně jsou vedle Gravitace dost možná to nejvýraznější, co jste v IMAXu zažili. Bohužel to kolem je s odstupem ploché, velmi květnaté, ale emocionálně zcela jalové. Jediný vjem, který v tomhle filmu existuje reálně, je závratná hloubka pod nohama. Všechno ostatní je jen epicky vypravená mělkost, proudy lehce pronášených slov exhibujícího principála (Roberta i Josepha), jejich legrační bujný "aksánt", které dramatu bohužel příliš nepřejí. ***1/2. P.S. těším se na rozbory neoformalistického křídla, ten film si o něj hodně říká. (29.09.2015)

Četl jsem výtky, že po skvělém dokumentu nepřináší film nic nového. A to je asi pravda, není tam žádný originální, převratný obsah, ale mě bavilo ono jak - jak je to natočeno. Hravě, důvtipně; nemůžu říct, že bych si z těch dvou hodin toho hodně odnesl, ale rozhodně jsem se celou dobu bavil. (A Imax super) (29.10.2015)

Pocta padlému monumentu. Další Zemeckisův majstrštyk se skvělým příběhem, úchvatnými triky a mocně bijícím srdcem. Gordon-Levittův Petit neskutečným způsobem nabudí do života. Vypráví, popisuje a ani na vteřinu nenudí. Digifest, jistě, přeamerikanizované, jistě, ale pokud vše tak dokonale slouží příběhu, je mi to šumák. Dovolte, abych se představil, jmenuji se Philippe Petit a jsem provazochodec. (14.10.2015)