Otcové a dcery

Mučení s Muccinem. V hlavních rolích vibrující Gladiátor a hysterická Amanda, která už nevěští kozama, zato má problém udržet stehna u sebe. Ve vedlejší podřadná ani ne zápletka s třemi typy opakujících se scén. Michael Bolton nicméně ftw. Jen bych na jeho dávku sacharidové tóniny nemusel čekat subjektivně vzato půl dne. (09.02.2016)

Och, podle všeho na čase si zvyknout, že ta malá roztomilá holčička z filmu Divoká stvoření jižních krajin nebyla jen jednorázovou kometou, která by zazářila a zase zašla, ale že je podle všeho na regulérní cestě stát se uznávanou herečkou - vedle mnohých ostřílených hereckých jmen, která se zde objevují po jejím boku, si rozhodně ostudu neutrhla, naopak. Všichni společně nechali vzniknout filmu, který je nabitý emocemi a silnými momenty - když naběhly závěrečné titulky, neuniklo mi, že jedna citlivá duše přede mnou stírá slzy dojetí, a jistě nebyla jediná. Čímž by mělo být mj. řečeno, že je to film určený spíše ženskému publiku, které má v oblibě (kvalitní!) romantické filmy (stačí se podívat na výčet mediálních partnerů filmu a jsme doma - samá ženská cílovka), ale ani muži by filmem nemuseli pohrdnout - osobně mě ten film bavil hodně. Ne vše mi tam sice sedlo (vadila mi přítomnost určitých klišé spojovaných s profesí spisovatelů a psychologů, jakož i snad až příliš melodramatické vyznění celého snímku), ale jako celek je to velmi pěkný film, který za sebe nemám problém každému doporučit. Pro Rusella Crowa je to po letech spíše slabších filmů konečně pěkná role (která samozřejmě vykazuje řadu do očí bijících podobností s jeho rolí Johna Nashe z filmu Čistá duše, což nakonec není nijak na škodu), a pokud jde o Amandu Seyfried, musím říct, že jsem té holce s velkýma očima už naprosto propadl, a mám ji čám dál radši (ostatně přesně před 4 měsíci jsem zde na ni pěl chválu u filmu Méďa 2). Výborné rodinné drama, které by nemělo v listopadových premiérách zůstat přehlédnuto - přeji filmu co největší návštěvnost. (02.11.2015)

Mně se nejvíc líbila ta scénka zkraje, kdy si jde táta pro Lupínka ke své švagrové. Tak upřímnou vítačku jsem dlouho neviděla. To byl opravdu táta se svojí malou holčičkou, kterou nade všechno miluje, nádherné a dojemné. Oba to hráli skvěle, do posledního puntíku jsem jim věřila. Russell taťku, který je na dně, ale dělá co může i s tou zákeřnou nemocí, aby mohli zůstat spolu a Lupínek byla jak jinak než roztomilá, tak nebyl žádný problém jí mít rád. A v té druhé časové linii byla Amanda alias Lupínek už velká, ale značně nevyrovnaná osobnost. Hrála to skvěle, to ano, ale scénář se ubíral směrem, který je mně silně proti mysli a proto zůstávám někde uprostřed, tudíž také nevyrovnaná. (28.01.2016)

Není to vůbec špatný film. Hudby bylo samozřejmě na mě trochu moc a občas se tlačilo na pilu v místech, kde to chlapa moc nebaví. Jinak už ale všechno, co mě tam občas iritovalo, vychází ze současné americké mentality, takže by tím postavy asi trochu smrdět měly. Den po shlédnutí se mi mnohé scény silně vrací, což jsem vůbec nepředpokládal. Hlavní ženská postava je podle mě dost věrohodně vykreslená, správně pojatá. Stavba filmu působí občas trochu chaoticky, ale ve výsledku diváka nutí k přemýšlení, což se samo o sobě cení. (Dal bych pět, kdyby tam nebyla ta hudba...) (03.02.2016)

Slzopudné melodrama hallmarkovského typu, které na uzdě snesitelnosti drží vynikající obsazení a sympatický fakt, že se na pilu netlačí přespříliš. Což samozřejmě neznamená, že by se na city necílilo, protože cílí a ne zrovna málo. Ovšem nemůžu při své nejlepší cynické vůli říci, že by mi to bylo zcela ukradené. Jednoduše proto, že nebylo. (17.04.2017)