Tajnosti Paříže

Hezká dobová francouzská záležitost z prostředí romantické Francie let dávno minulých. Pro svojí romanci děj občas nedává úplně smysl, pro svou atmosféru je to ale kousek, na který se hrozně hezky kouká. Atmosféra dobové Paříže je úchvatná. Děj místy trochu naivní. Co ale pro rok 1962 také chcete, že? (02.09.2022)

Ano, ano, ... zlo se často skrývá za bohatstvím, krásou, zdáním dobra a srdcem na dlani. To platilo kdysi, platí bohužel dnes a bude i v budoucnu. V "Tajnostech Paříže" je sice ono zlo zobrazeno na dnešní dobu již v poněkud omšelém a úsměvném snímku s Jean Maraisem, ale je stále dobře čitelné. A dobro? To je právě to úsměvno, ono nadnesené, neohrožené hrdinství a čest romantických postav "červených knihoven" vyjádřeno rolí Jeana Maraise. (19.02.2011)

Ze zámku do podzámčí. Dvůr boháčů, dlaň žebroty. Koš dobroty, váček zkažených charakterů. Kočár vezoucí diváckou smetánku za oponu permoníků a pěvců romantismu. V přestrojení za chuďase uzře a prozře. Ochranitelský plášť čestného rytíře přehazuje přes nevinnost a čistotu zlaté panny, jíž rády by se ruce správce, té šelmy intrikářské, dotýkaly. Potrestané zlo, psi pekelní si vyzvednou z kola reje karnevalového. Vše jako v pohádce dopadlo. Dobro korunu pýchy srazilo, žezlo opět pozvedlo. (20.08.2017)

Vypadá to vypadá, že TV Barrandov hraje Enšpíglovi na přání. Mohl bys mi v tom případě na nedělní večer objednat něco, po čem se na mě dívka mých snů vrhne bez toho, aniž bych musel holýma rukama vyřídit tucet špinavců jako Jean Marais? Jo a ať to hodí tak na desátou, chci jít ještě na večerní bruslení. Dík. (13.12.2012)

Milé děti, žil byl bohatý, chrabrý, silný papaláš, který se Paříží proháněl ve svém kočáru tak náruživě, až srazil nepozorného pěšího účastníka silničního provozu. Převeliké výčitky se zmocnily silničního piráta navzdory zaplacené pokutě, zvláště po zjištění, že následkem jeho nepřiměřené jízdy se v nouzi ocitla mladá dívka, dcera sraženého chodce. I převlékl se boháč do šatu dělnického a vyrazil do ulic páchat dobro (především pomocí svých mocných pěstí), zatímco mu ostatní zazobanci strojili úklady. Tož tak nějak to bylo, děcka, a nebojte se: skončí to jako každá správná pohádka, ryzí zlo je potrestáno a ryzí dobro zvítězí. Film má smůlu, že mě potkal až jako dospělou, hodnotím jej tedy bez významné polehčující okolnosti, kterou bývá nostalgie. Pohádky jsou totiž pro děti, jako stará svrasklá řepa neocením charakterovou černobílost, naivní předvídatelnost, srandovní souboje... no ani ten Jean Marais pro mě nemá zdaleka takové kouzlo, jako když jsem byla děvčátko s prapodivným vkusem. "Tajnosti Paříže" jsou i po padesáti letech od svého vzniku záležitostí vcelku snesitelnou, ale do podprůměru je v mých očích skutálela představitelka zachraňované Marie - strašně nesympatická, zmalovaná ovčí tlama, mizerná herečka k tomu. 49% (14.12.2012)