Bosch

Tenhle detektivní seriál mi k srdci přirostl hned po shlédnutí prvního dílu. Velmi sympatický hlavní hrdina není žádný Rambo, ale spíš přemýšlivější typ detektiva, který ale umí přitvrdit, když je toho třeba. Stejně jako hlavní role, tak i celková atmosféra seriálu působí tak nějak příjemně starosvětsky. A pro fanoušky Hi-Fi jsou tu lahůdky v podobě Harryho sestavy, kde na starém gramofonu Marantz 6300 poslouchá přes elektronkový zesilovač McIntosh na reprobednách Ohm Walsh staré jazzové desky. Ač jazz není moje krevní skupina, tady se to skvěle hodilo a perfektně to podkreslovalo celkovou atmosféru. Hodně silné 4 hvězdičky, rád přehodnotím po druhé sérii, která už se nejspíš natáčí. (20.09.2015)

Dlhé a napínave pozeranie na svojrázneho a nekompromisného Boscha. V seriali je všetko, korupcia, policajne praktiky, skorumpovanosť potvorskí sudcovia, advokáti, starostovia, FBI, jednoducho všetko a poriadne na husto. U mna Jeden z päťhviezdičkových krimiserialov, a to aj napriek nechutnému vzhľadu a protivnej postave a chôdzi L. Reddicka.. (10.02.2021)

Seriál má nesporné kvality. Například relativní objektivitu, s jakou ukazuje proměnu Ameriky posledních let - už není důležitá svoboda a spravedlnost, více se přihlíží na procesní a formální správnost. Jak je to představa mylná, si může každý za pět minut vyjůtůbit pod heslem třeba "US police brutality" - já jsem to jednou udělal, a pak jsem nemohl týden spát, pořád mi před očima běhaly ty desítky online zastřelenejch, mrtvejch nebo aspoň zmlácenejch lidí pro nic za nic. Tehdy jsem si taky udělal o americe představu v tom smyslu, že tamější systém je už dnes víceméně taková "hezčí" forma nacismu. Dále je tu hezky vidět, jaký ovoce nese řízený multikulturalismus (jenž v americe probíhá intenzivně posledních 15 let, a tady v evropě - samozřejmě pod brutálním americkým tlakem - začíná masově právě nyní): vězení narvaný hispáncema, na lapáku nápisy zásadně dvojjazyčně atd. Co se mi ale na seriálu nelíbilo, byla hlavní postava ztvárněná nějakým římským císařem, nebo jak se ten kokot jmenuje. To je taky, rodičové zřejmě trpěli nějakým komplexem, že pro svýho synáčka viděli takovou sqělou budoucnost.. No jen si to představte: přinesli si z porodnice kus uřvanýho pokakanýho masa - a to je prosím TITUS!!! Postihové. No nic, on je prostě pro mě ztělesnění americký arogantní nadřazenosti. Tyhle typy maj tak divně přerostlý žvýkací svaly (asi jak pořád žerou ty gumový housky v hamburgerech), že jim to dělá hranatý ksichty, který jsou TÁÁÁK americký! Tenhle pán je navíc fakt samolibej frajírek, takže jsem to celkově moc nedával. (15.09.2015)

Každý, kdo se po absolvování kurzů Slabikáře slaboduše nezarazil u Hery Potratů, Hangrgejsů či Padesátí odstínů neohrabaných sexuálních fantazií padesátiletých vepřovic ví, že sáhnout po Míšovi Konelym znamená sáhnout po tom nejlepším, co bylo v žánru napínačů a detektivek v posledních padesáti letech vyprodukováno. Úžasný vypravěčský talent, dokonale lahodná stylistika, fantastické a originální zápletky a až genitální propracovanost děje, přesně takhle by měly vypadat bestselery v ideálním a moudrém světe bez slaboduchých dětí, vypatlaných patnáctek a tupých a nadržených starých panen. Naštěstí však konečně začínají dostávat reálné vizuální kontury i masturbační fantazie všech soudných čtenářů! Když v roce 2002 senilnějící Klint a egoistický Helgeland dokurvili Míšovu jinak famózní Krvavou stopu změnou pachatele a hlavně obsazením Blbějšího do role masového vraha, což je asi tak stejné fopá, jako by hrál Hanibala Lektra Lůj Definé, vypadalo to s dalšími filmy dost na poševní ústí. Pak však zaplaťSatan přišel Advokát, kterého už Míša nepustil lehkomyslně z ruky, a tak si dnes konečně můžu na obrazovce pocákat xicht svého nejoblíbenějšího detektiva všech dob, mimochodem i naprosto skvěle vykástingovaného, a už se mi tolik nebudou xobě lepit stránky v knihách. Těch s Bošem je dnes 22, tak doufám, že tento skvostný seroš bude mít minimálně dvakrát tolik dílů než třeba buzerantské Glí nebo ultrablbá Veronika Mars, ať se nemusím tolik bát, že žiju výhradně ve světě vyteplených lopat. První řada byla excelentní kompilací Parku ozvěn a Města kostí, druhá bude složena z Pádu, Posledního kojota a Kufrového tanga. Ohledně třetí jsem zrovna poslal Míšovi mejla, že chci okamžitě Devět draků, což je DMSM ten nejlepší Boschský kousek, a jestli ne, tak verbala kurevsky nasere. Snad ještě víc, než ten místní pokrytecký madarký buzerant (POMABU), který mě na jedné straně láká, ať mu jedu dělat negra do Varů, ale v zaplaceném celostátním píárku prohlásí, že jsem tu jen velkoryse trpěné zlo. No, Michal snad takový pičus nebude a něco takového si nelajsne! (09.08.2015)

Pilot: Bosch je frajer a zatím to příjemně odsýpá. Spousta povědomých herců dostává konečně větší prostor. Parádně napsané postavy. Příběhově zatím v pohodě, hezky čitelné, čekám jak se to zašmodrchá. Annie Wersching je pořád kus. Po první řadě: Musím říct, že jde o výbornou záležitost. Něco mezi Wirem a Dr. Housem a čím blíž konci tím lepší je. Návykovka. Titus perfektní, atmosféra hustá a nejede to v zavedených kolejích. Začal jsem číst Connellyho Kufrové tango. Bosh je v druhé řadě jistější v kramflecích a výlety do Vegas nabízí lákavé prostředí plné casin a šlapek. Shodou okolností je Kufrové tango, které sloužilo za hlavní zdroj inspirace druhé řady, první Connelyovka co jsem četl a její převedení do seriálové podoby mě potěšilo. Dokonce vylepšilo slabší části knížky. Výhledy z Boshova domu jsou luxusní. Návnada v podobě nové stopy ohledně vraha matky jako finále super. To abychom nepřišli o pesimistickou pachuť v závěru. Těším se na třetí řadu. Pomalejší a sevřenější třetí řada, která i přes pár silnějších momentů ničím nevytrhává. Kromě posledního dílu, to je pane Bosch v nejlepší formě. Vygradovaný dialog s J. Edgarem je třešničkou na dortu. (09.08.2016)