Kočka

Depresivní drama o lásce, která nemiluje až za smrt. Formou i obsahem brilantní minimalistické podobenství o destrukci vztahu na pozadí destrukce města, kdy stárnoucí manželský pár umírá spolu se svým nuceně asanovaným domem, drcený vinami a výčitkami v soukolí prázdného vyhořelého života bez širší rodiny a marnosti úniku z něj. Svým způsobem věčné téma o kruhu, z něhož není cesty ven. . . . Atmosféře filmu kongeniálně napomáhá až trýznivá hudba Philippa Sardea - viz http://www.youtube.com/watch?v=mI_UvXbEfYo - kde však nemůžu si odpustit poukázat na podobnost motivu s "Písní lásky" Josefa Suka - viz http://www.youtube.com/watch?v=86u-6Xjm0AA - přičemž neříkám, že mi to zas až tak moc vadí. Krása! Obé... - - - P.S. K další tvorbě mistra P. S. jsem si s chutí naladil i tento výběr - http://www.youtube.com/watch?v=5leY4brYNCM&list=AL94UKMTqg-9AleedqtvpL_1FLZhV_iCDd - - - P.P.S. Až se igitátorovi chce zase jednou marně povzdechnout - jo, takové se kdysi točily filmy... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách kocouřích, po /dvojitém! - ano, musel jsem, i pro tu úžasnou scénu proměny kvetoucí ulice ze vzpomínek v reálné zbořeniště a předzvěst zkázy/ repete 11.3.2013 na dvd /s původní zvukovou stopou a č. titulky v originálním formátu obrazu/ hodnocení 275., komentář zde jako sedmatřicátý - 13.3.2013) (13.03.2013)

Odstíny lásky, nevšímavosti nebo i nenávisti mají mnoho nekonečných podob. Láska zanechává v srdci zamilovaných jasné nesmazatelné stopy, které nevymizí po létech i kdybychom si to přáli sebevíce. Postupem času z manželství ta nádherná prvotní zamilovanost vyprchá (vryté stopy zůstávají) a je jen na těch dvou, jaký další osud si nachystají, jak se psychicky vyrovnají s osudem, který do svazku těch dvou náhle či nepozorovaně vstoupí a souhru těch dvou pořádně zamotá. A o tom je toto vynikající mrazivé psychologické drama Juliena a Clémenceine, které vyústí do nečekaného dramatického konce. Film, který nám má co nabídnout k zamyšlení. Nebojím se dát plný počet hodnotících bodů, protože čemu dát plný, když ne tomuto? (25.11.2009)

Hutné psychologické drama, které se bolestně zařízne, projde až do morku kostí a neochvějně rezonuje. Žalostný pohled na předměstskou čtvrť koresponduje s vyhořelým vztahem starého manželského páru, jejichž bytí se zúžilo na rozdělenou kuchyň, zamčené skříňky a psaní lístků. Jean Gabin a Simone Signoret jsou v tomto drtivě smutném příběhu tak přesvědčiví, že jsem jim věřila každé gesto, každý pohled a trápila se s nimi. Kočka, obvyklý domácí mazlíček, tady odrazový můstek... (08.08.2019)

Velmi dobré psychologické drama se skvělými hereckými esy francouzské kinematografie pojednává o vztahu stárnoucích manželů, z něhož se vytratila jiskra a láska, avšak jisté pouto a cit k druhému úplně nezmizel. S každou uplynulou minutou snímku je jasnější a jasnější, že příběh nemůže skončit dobře, napětí mezi hlavními postavami narůstá a tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Posledních pár minut není prosto emocí a nezbývá, než se sklonit jak před hereckým umem Gabina a Signoret, tak před celým tímto snímkem. K dokonalosti mnoho nechybí a k páté hvězdě také ne. (05.01.2015)

Jak si před svědky kdysi dávno svatosvatě slíbili.... ( v dobrém i ve zlém ), tak i dodrželi. Problémem je, že to dobré mají již za sebou. Snímek Kočka je mrazivým psychologickým ( komorním ) dramatem jednoho nenávratně se hroutícího vztahu dvou stárnoucích manželů. Juliena ( J.Gabin ) a Clémence ( S. Signoret ). Procitnutí přichází již příliš pozdě.....Je to herecký Koncert s velkým K těchto dvou zmiňovaných. Hrají, až z toho člověka srdce bolí. Žádná rozmáchlá gesta, tady se hraje výrazovými prostředky. Stačí jeden pohled do jejich tváří a člověk " to tam vše vidí, cítí, věří....". To se NEDÁ popisovat, to musí člověk jednoduše VIDĚT na vlastní oči. p.s. až se z toho vzpamatuji, půjdu se poohlédnout po knižní předloze od G. Simenona. (19.09.2010)