Ostrov

Láska je ostrov v mori beznádeje. A všetko čo sme pred ňou zanechali, alebo čo nás v nej zanechalo, je už nepodstatné, odplavené vodou. Ponorené do hĺbky. Láska bolí! A keď sa prebudíme, môže byť preč, aj s ostrovom. Toto všetko sa dá odvodiť, pokiaľ sa snažíte a nevidíte v tom len sadistický film o bordeli na vode. Lenže neviem teraz či som si to odvodzoval prirodzene, alebo či som sa urputne snažil pochopiť film bez príbehu. Tento môj doteraz najstarší a (asi aj) najslabší Ki-duk Kim, mi miestami celkom pripomínal Všetko čo mám rád Martina Šulíka. Náš artový film, v ktorom bola najsilnejšou stránkou hudba. (08.10.2013)

Ostrov je silná dávka poézie, žiada si otvorenú myseľ, ochotnú neustále prehodnocovať, nechať sa viesť i vrátiť na začiatok a opäť to skúsiť inakadiaľ a to všetko, nech sa páči, už pri prvom sledovaní, pretože áno, je čas si triediť myšlienky. Ale úplne najlepšie je možno neriešiť nič, iba si dušu aj telo ukolísavať vlnením vodnej hladiny, nechať sa vzápätí strhávať záchvatmi ukrutnej bolesti, tíšiť ju inou bolesťou alebo kratučkým šťastím a slasťou ...a celý ten čas tušiť či vedieť, že tam niekde dole nás čaká bezhlasná, temná a chladná hlbina. Ostrov, muž, Žena... všetko! [100%] (22.07.2008)

Filmová píseň o silném duševním pnutí. Kim skrze nádherné, táhlé obrazy vypráví příběh ženy beze jména, minulosti a slov. Její niterné, tiché vidění světa skrze plátma je konfrontováno brutálním sexem, násilím vnějšího světa. Jakmile mladík, obestřen téže značnou tajuplností vstoupí na její houseboaty, vnese do krajiny vášeň, krev a další nevyslovené. Kimův vrchol... (13.09.2006)

Němé, obrazové vyprávění o tvrdohlavé lásce, která povolí až když se dostane do kontrastu s brutalitou a bolestí. Přesně s touto komparací Kim Ki-duk pracuje, nejdřív jsou to pěkné obrazové scénerie a poetická atmosféra versus srací scény, pak násilí a lacinný sex versus silně emocionální pohledy touhy a nakonec nezapomenutelná scéna s rybářskými háčky, která představuje obojí zároveň. Jenže jinak není tento snímek zdaleka tak bohatý a propracovaný jako mnohem krásnější 3-iron, či Jaro, léto, podzim, zima. Těžko žádat od tak poetického a metaforickém filmu více dějě, ale ono to opravdu chtělo více /něčeho/ a nemyslím tím delší stopáž. 7/10 (07.05.2009)

Když za nic jiného, tak za to nádherné ticho. To tvoří krásný kontrast k tomu, co se odehrává na plátně a celkový účinek podtrhuje možná víc, než jakákoli hudba. Něco tak drsně a přitom krásně působícího už jsem dlouho neviděl. Jen si nejsem si jistý, jestli ta úplná tečka za filmem byla to nejlepší a jestli bylo nutné jít až takhle na dřeň. Jestli máte pocit, že filmy o vztazích jsou pořád o tom samém, tak věřte, že ne všechny. PS: pokud fyzicky prožíváte to, co se odehrává na plátně, tak se na tohle radši nekoukejte, Kim Ki-duk totiž na rozdíl od nejrůznějších krváků dokáže být neuvěřitelně přesvědčivý i bez jediného záběru. (26.09.2005)