Co děláme v temnotách

Pořádné osvěžení od veškeré pubertální konkurence. Parodování samotného žánru od základů se stylem dokumentu řeší ty základní každodenní upírské problémy, které nejsou vůbec snadné! Povedená sestava herců si své role přímo užívá a jakákoliv vzájemná interakce skvěle baví. Díky tomu lze nad výslednou nekonzistentností přimhouřit oko. 70% (30.03.2015)

Nenapadá mě jiné slovo, než geniální. Co děláme v temnotách je naprosto geniální parodie, co si dělá naprosto upřímnou prdel z upírů a sem tam i vlkodlaků. Ne z filmů, ani z konkrétních postav. Prostě jenom z upírů jako o. A věřím, že některé scény se po shlédnutí musí stát legendárními. Snad jenom, tedy, v případě, kdy se tenhle film trošku dostane více do světa. Koho by totiž napadlo, že něco takového natočí tvůrci z Nového Zélandu, že jo. Viděno na základě Challenge Tour 2015 (07.04.2015)

Zvláštní. Pustil jsem si to pětkrát a až naposledy, kdy se mi při závěrečných titulcích vybil notebook, mi utkvělo v paměti, o čem to bylo.. Nikdy nevidět západ slunce, nejíst hranolky, mít 96 letou přítelkyni a být de facto pedofil, jít na dýzu a nevědět, jak pěkně vypadám či místo pod peřinou masturbovat v rakvi - mají to ti kluci pobledlí nelehké. Teorie upířího třesku, aneb rozpustilé, z velké části improvizační mockumentary o jedné uzavřené komunitě a její (ne)všedních starostech. Co si budeme nalhávat, ten institut upírství byl odjakživa tak trochu gay.. (15.09.2015)

Opět se nejedná o žádný horor, ale komedie je to skutečně parádní a vážně mi sedla. Jde v podstatě o humorný dokument ze života několika upírů a jejich denní rutiny. Přestože jsem nenašel žádné zápory a dost jsem se bavil, určitě by neuškodilo se více zaměřit na největší přednosti tohoto počinu, čímž byla bezpochyby manipulace běžných občanů hypnózou a nebo další interakce s lidmi, upírskými vazaly, či vlkodlaky. 75% PS: Postava Stua byla boží! (05.04.2022)

„Je veľmi urážlivé, keď niekoho nazveš teplošom.“ – „Ani sa s nimi nebav, s homokladami.“ Mám rád podobne absurdný humor so smrteľne vážnou tvárou. Napriek tomu som z tejto snímky čiastočne sklamaný, pretože nie je až taká obskúrna, ako som sa tešil. Napriek tomu by som sa s Vladislavom, Viagom, Deaconom a Petrom (no dobre, s Petrom asi nie) ešte rád niekedy stretol. Hrozne sa mi páčilo, aké to celé bolo afektované a WTF, ale na môj vkus to chcelo ešte viac zatlačiť na pílu. Po pozretí tohto filmu, Honu na paľudí a Thora: Ragnarok si myslím, že režisérovi sa podarilo vrchol svojrázneho humoru dosiahnuť paradoxne nie v nízkorozpočtových prvých filmoch, ktoré robil doma na „dedinskom“ Novom Zélande, ale v megalomanskom Thorovi 3. Za sympatické postavy a niektoré úžasne bizarné scény mám chuť dať 70%, ale inak to bolo síce pôvabné, ale aj trošku na efekt a nudné. (13.01.2018)