Osm hrozných

Zatímco brilantní Nespoutaný Django v sobě snoubil typickou "tarantinovku" i divácky líbivý film pro mainstream, Osm hrozných své nároky zvyšuje a přibližuje se spíše Gaunerům. Stopáž se prodlužuje, rozmanitost prostředí i dynamika události se snižuje, tzn. čeká nás hodně kecání převážně v jedné místnosti. Fanoušci Tarantina a/nebo kvalitního divadelního dramatu budou tedy nadšeni. Na poli 167 minut je bravurně rozplétán promyšlený podfuk, který měl jen jedinou chybu - nepočítal s negrem navíc... Nečekejte nový kult, Tarantino už natočil zajímavější filmy, ovšem pokud si chcete poslechnout úctyhodnou dávku jeho nezapomenutelných dialogů, nebudete zklamáni. 9/10 (28.12.2015)

// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) (28.12.2015)

Mimo (klasicky) strašlivě přemrštěné stopáže nemám co vytknout...western jako víno! Tarantino to prostě umí (vymyslet, napsat i zrežírovat) ... Jeho tvůrčí trojjedinost není sice žádnou raritou, i dnes vzniká relativně hodně čistě autorských filmů, ale Tarantino je originální v žánrové čistotě i v tom, jak žánr variuje - kupříkladu prvek vševědoucího vypravěče či nelineárnost vyprávění se v klasickém žánru neobjevuje často... A mimochodem je osvěžující v dnešní době přehnané politické korektnosti vidět film, jako je tenhle... (10.06.2016)

Při sledování jsem si uvědomil, že Tarantino buď točí westerny celou dobu, anebo byla tohle prachobyčejná gangsterka. S povděkem kvituji, že Osm hrozných už není film, ze kterého čiší mainstream. Tohle je jeho ryzí styl. Stejně jako v Gaunerech či Pulp Fiction se střídají výborně napsané dialogy a akce v poměru 10:1, díky čemuž je akce o to překvapivější a údernější. Zároveň to není taková samohana, jakou předvedl v Death Proof. Tady ty dialogy mají smysl. Úvod pro mě nebyl jen čekáním na akci, ale skvělou předehrou a vynikajícím seznámením s těmi hlavními charaktery, podobně jako v Sedmi statečných se nejdříve seznámíme s Chrisem a Vinem. Může vyvstat otázka, jakou měli záporáci motivaci vyřešit svůj problém zrovna tímto způsobem, ale že bych v tom neviděl logiku, to si nemyslím. Skvělé herecké výkony, snad kromě Madsena. Opravdu bych nevyčítal Samuelovi, že si tenhle film vzal na svá bedra, protože to mu vždycky moc sluší. Velký tahák pro mě byla hudba Ennia Morriconeho a jsem moc rád, že zas po dlouhé době vznikl velmi výrazný a odvážný soundtrack, který se nebojí kašlat na zaběhnuté principy. Možná je škoda, že všechna Enniova hudba není původní, na druhou stranu je dobře, že některé výrazné pecky se konečně dostaly do filmu a neskončily v zapomnění kvůli ignoranství John Carpentera. Přítomný gore je naštěstí hlavně prostředek, nikoliv cíl. Bohužel spousta diváků ho jako cíl vnímá a z toho je mi smutno. Velmi mě pobavil zcizující prvek ve formě vypravěče. Určitě to není Tarantinův nejlepší film, ale moc mě potěšil a spolu s Gaunery na mě působí nejsevřenějším dojmem. (05.01.2016)

Všetko je subjektívne a mnohým sa 8 hrozných bude páčiť, ale podľa mňa je dve a pol hodiny dialógov v jednej miestnosti predsa len už troška moc. Nech sa herci akokoľvek snažia. A títo tu sa zasa až tak veľmi nesnažia. Quentin to občas preloží nečakanými twistami, ale k tomu dôjde až po hodine a pol a to je neskoro. Nakoniec sa to síce zvrtne v tradičný tarantinovský krvák a treba povedať, že QT vie ako málokto v Hollywoode nakrútiť nechutnú čvachtačinu. Ale nestačí to, koniec nudne šumí do prázdna a divákovi zostanú k dispozícii len záverečné titulky a s nimi pocit, že nevie, čo si má myslieť. Ale inak fajn, len na to treba mať žalúdok a v tomto prípade hlavne značnú trpezlivosť. Ak si dobre pamätám, v prvopočiatkoch to bol projekt o v snežnej búrke uprostred hôr uviaznutých niekoľkých dostavníkoch, pričom biele peklo trvá tak dlho, až sa k lovu prihlási kanibalizmus. Takú verziu by som si pozrel radšej. Na to, aký je Quentin pisálek, je nečakané, že jeho pozornosti ušlo toľko logických kravín. Hoci Warren tvrdí, že „k Minnie mali zákaz vstupu psy a špinaví Mexikánci a neskôr psov vyškrtla“, seňora Boba nevyhodila. Zvláštne je i počínanie černošského pomocníka, ktorý na útek nevyužije dostavník s koňmi, ani brokovnicu na ňom položenú. Prečo Jody vystrelil spod podlahy len raz? A prečo preboha vymýšľali tak strašne komplikovaný plán, keď stačilo vymyslieť sto jednoduchších, praktickejších a kratších? (30.11.2016)