Focus

Docela škoda že ve své druhé polovině nakonec film udělá podraz maximálně tak sám na sebe, protože první polovinu považuji za hodně povedenou a skvěle vygradovanou podfukem na B.D.Wonga. Ono je docela velkým problémem, když divák ve filmu už vůbec ničemu nevěří, když nevěří, tak jej to vlastně přestane i zajímat. Takže už mě bylo docela i fuk co se stane s našimi zlodějíčky. Chemie mezi Willem a Margon jinak zcela v pořádku. První půlka 70%, druhá 40%. (23.05.2015)

Žádné dostupné aktuální pecky nejsou k sázce pro jistotou, a proto jsem volila stylem volby indícií. Zde je tou pravou devízou Will, jelikož jsem ho dlouho v ničem novém neviděla, nějak to lajdá kluk ušatá. Musím uznat, že nám poněkud vy(do)zrál, zahrál to dost dobře do autu až i já mu skočila na špek, takže jen jemu uděluji řád zlaté hokejky za výherní zásah do branky. Jinak bych celkově amorální téma musela shodit do koše, možná i proto, že nějak nejsem nastavená na radost z umění okrádat lidi bez rozdílu a zároveň ještě prožívat nefalšovanou lásku s opravdovými city. Blbou bloncku rozebírat raději nebudu.;-) (18.04.2015)

Dobrá oddychovka.Štruktúrou mi to pripadalo ako 3 dielna miniséria zostrihaná do jedného filmu. Prvé 2 časti tvoriace takmer 3/4 hodinovú expozíciu sú vynikajúce. Je to vtipné, nápadité, napínavé, Will Smith je stále cool a Margot Robbie je nádherná. Problém nastane keď sa začne hlavná časť filmu, ktorá je v každom ohľade o dve triedy horšia než úvod.Navyše korunovaná úplne debilným záverom. Na druhej strane je Focus ideálnym filmom pre "obyčajného" diváka. To je ten, ktorý považuje napr. Now You see me za výborné napísaný a vymyslený thriller, Intouchables za úžasnú dramedy, komédie Adama Sandlera mu prídu vtipné alebo ľubovoľný film z vesmíru MCU mu pripadá ako geniálna comicsová adaptácia. (25.07.2015)

Já jsem si svůj vlastní hocus Focus prožil loni a bylo to takřka identické dobrodružství, jako zažili tady paní #TuBychPrcalDoKadaku a pan #TenNegrZmuzuVcernem. Byl jsem se svým kamarádem na poznávacím zájezdu v Benátkách, protože jsme si řekli, že by bylo moc milé, kdyby si dva dobří přátelé zajeli na nějaký hezký romantický výlet. Vše probíhalo relativně hladce, já užasle obdivoval zaoblené partie německých turistek s hutnými kníry a pomalu jsme se tak doplazili na náměstí hříšného Marka. Když v tom našinec ze zadních řad, jehož tvář se v okamžiku kratším než krátkém přetransformovala z bezstarostného výrazu profesionálního mámvpičisty na výraz posraného semvpičisty, na celou kolonii zmatených Čechů zděšeně zahlásil: "Já nemám peněženku!". Na to má bryskní mysl rozeného humoristy a nejlepšího baviče z celé směny zametačů chodníků obce Jebákov nezapomněla promptně zareagovat slovy: "Já už mám čtyři!". Ačkoliv jsem očekával neutuchající salvy hysterického smíchu, spustilo to spíše masivní vlnu nevole a rozpačitých reakcí. Upocený delegát svými prsty o průměrné tloušťce tří Javořických klobás do sebe v mžiku pojmul celý řízek s chlebem včetně sáčku a cedulky oběd pro Drobka, rukama si podebral parovodní potrubí, aby si při svižném olympijském běhu náhodou nevyrazil zuby, a rychlostí postaršího hlemýždě na invalidním vozíku se vydal za mnou. Zatímco můj spolucestovatel se mému náramně vydařenému džouku smál tak burácivě, až si omylem vysál ze zubu plombu, ostatní turisté na mě střídavě házeli pohledy spíše vražedné, jako by se právě stala katastrofa horší než Osvětim, Pompeje a Thor 2 dohromady. O dvě doby ledové později, kdy se ke mně s vypětím všech sádelnatých přelivů konečně dopotácel Drobek, nastala velice dramatická situace! Nejdřív jsem tedy musel počkat, než popadne dech, popadne naštěstí obrazně, ač i to pro něj byla disciplína veskrze atletická, a odčerpá galony nově se tvořícího potu do místní kanalizace, ale pak to přišlo! Zlovolným, ba až nenávistným pohledem na mě upnul svůj démonický zrak, pak si ještě asi čtyřikrát odkašlal a rukávem svetru z Lidlu otřel orosené čelo, a pověděl: "To si děláte prdel, nebo jste jen idiot?!". Já se za svoji veselou povahu samozřejmě pokorně omluvil, protože ten buřt by se na mě jinak určitě vymrdal a já umím italsky jen "No puedo nada", což je mimochodem španělsky a španělsky neumím taky, takže jsem to raději neriskoval a se skupinou nebývale humorných Čechů a jedním debilem, který prkenici záhy nalezl na dně batohu, jsme šťastně pokračovali v cestě napříč malebnou historickou Venezií! No a to je všechno. U filmu jsem asi čtyřikrát usnul, poněvadž to byla nudná předvídatelná sračka, takže čtenářům, kteří čekali postřehy z filmu a dočetli se až sem, bych rád vzkázal pouze strohé a výstižné - NASRAT! (22.04.2015)