Jack Reacher: Nevracej se

Tak ten můj dobrovolný auditing u scientistů, jak jsem avizoval po předchozím Rýčrovi, se asi konat nebude. Ti budou plakat. Ono totiž díl stávající není zase taková pecka. Pravda, sice se tam pidiTom motá okolo Šmudlersky, což bych taky rád (asi mi chybí troška opovržení od ženského elementu), ale ta hraje maskulinní kravku a i jinak jde vcelku o hovno. Tomáškovi začíná opadávat fasáda, takže masakristu, co pohledem rozbije atom, mu uvěří již jen zaslepení, fail s ,,dcerkou" zapadá do pokusu o inkluzi od Šabatky s Valašnicí, konstrukce ,,nepřátel" je tak nevyvedená, až píčovina. (03.06.2017)

První díl mi připadal jako namachrovaná anachronická, infantilní, pitomoučká nuda, ve které se polovinu času nic nedělo. Důvod, proč druhý díl považuju za vydařené a zábavné sic stále přiblblé dobrodružství, mě samotnýho zaskočil, takže si to zde vypíšu jako terapii. On totiž ten přidaný kvazi-rodinný aspekt je to, co konečně staví Reachera před nějaký problém, díky kterému nemá čas jen velkopansky mrkat do kamery na diváka, který stejně ví, že se mu nemůže nic stát, protože je přesně tím, čím on vždy chtěl být ve svých představách. Zatímco jednička házela hrdinovi do cesty akorát problémy, které on je zvyklý řešit a byl pořád pánem na svém trávníku, zde jeho potřeba řešit situace sám a být zodpovědný jenom sám za sebe naráží na nutnost tlačit káru společně se svou domnělou dcerou a majorkou na útěku, pro kterou má citovou slabost. Najednou tedy není pánem každé scény, ale naopak poněkud nešťastným asociálem, jehož pofňukávání, že takhle to přece nejde, že je zvyklej být osamělým vlkem, je vlastně potřebnou omluvou za machistický první díl, kde dával všem a všemu frajersky na frak. Navzdory tomu je stále oním konzervativním, vysněným hrdinou fotrů, vyrůstajících na bondovkách, jehož nesvázanost a James Deanovská osamělost amerického poutníka, stopujícího v bílém triku u Route 66 je inspirativní natolik vzdáleným způsobem, že patří spíše do područí chlapských snů než aby apeloval na změnu životního stylu. Proto možná film schytal natolik nevlídné recenze po celém světě, když najednou do tohoto čistě chlapáckého eskapistického konceptu vlítly dvě ženy a jakási potřeba odpovědnosti. S tím však, jak stále Reacher zachovává svůj koncept staromilskosti, a tedy oslovuje publikum 40+ více než jakýkoli jiný současný mainstream, je nutno ocenit některé obrazy genderové progresivity. Jmenovitě v zásadě nejintenzivnější zneškodnění protivníka skrze gumovou hadici je zde svěřeno Cobie Smaulders. Nebo scéna v hotelovém pokoji, kde se ti krásní, vypracovaní lidé pohybují kolem sebe ve spodním prádle, aniž by to v nich probudilo jakýkoli zájem, což nikdo ani nepojmenovává, prostě se to bere jako samozřejmost. Šokující situace pro post-bondovské publikum. Hezký kluk a hezký holka mohou být kamarádi či parťáci. Poslední klad, který potřebuji vypíchnout je chytře vystavěný scénář. Je samozřejmě úplně jedno, o co v tom filmu jde, ale například téměř každá scéna většinou nepracuje jenom s jednou informací, skrze kterou posouvá děj, ale většinou přinese dvě či více, které se později zúročí. Například zneškodnění dvou žoldáků před jídelnou nejenže přinese hrdinovi informaci o organizaci pro kterou pracují, ale také pohmožděné klouby z tohoto konfliktu poslouží jako hlavní důkaz později k jeho zatčení. Pouto mezi majorkou a Reacherovou 'dcerou' je také budováno skrze to, jak jedna učí druhou, jak uhnout před bouchačkou, přičemž víme, že oboje bude časem zužitkováno dále v příběhu. (15.02.2017)

No tak jestliže u předešlého dílu převládla spokojenost, tak v tomto případě jsou na místě spíše rozpaky. Akce, byť nepříliš nápaditá, měla docela švih, ale na můj vkus jí nebylo dost a nastoupil i problém s hlavní postavou. Jestliže předtím byl Reacher plus mínus obyčejná mlátička, tak tady se mi Zwick snažil vnutit, že je to navíc i romantik a když na to přijde, byl by z něj i skvělý táta. No a to bylo něco pro Cruise, který tady v plné kráse ukázal, proč ho občas nemůžu vystát. Příliš nepomohla ani ženská část castingu s prkennou Smulders a nesympatickou eventuální dcerou. vše zůstalo na záporákovi, který byl sice fajn, ale sám to utáhnout nemohl. Škoda. 50% (29.01.2017)

V knihách Lee Childa je Jack Reacher dvoumetrový svalovec mladší čtyřiceti let, ve filmu ho ztvárnil čtyřiapadesátiletý Tom Cruise, který svými 170 centimetry aspiruje leda na titul nejvyššího z hobitů. Kupodivu to ale ničemu nevadí. Cruise je v plný formě, muskulaturu nemá špatnou, cynické hlášky cedí jednu za druhou, a dokonce je ve své dojemné snaze vypadat drsně přesvědčivý. Jasně, film není nic víc než béčková akční zběsilost, ale je na co se koukat, tempo je zběsilý a připomíná klasický akčňák s nádechem starých dobrých časů osmdesátých let. Jo,ty zlatý časy, kdy se s násilím nešetřilo a testosteronem našlapaní hrdinové všechny vždycky zachránili. I když tedy v Jacku Reacherovi proběhla snaha o aktualizaci a významné role patří ženským hrdinkám, není pochyb, že hlavní roli mají a za každých okolností budou mít chlapi. Přes to nejede vlak. Dobrý, občas je to až komický: idiotský chování vedlejších postav, spousta klišé v dialozích, v zásadě je celej děj možný odvyprávět do konce zhruba po prvních patnácti minutách a detaily jako Cruisovo proražení okna u auta holou pěstí probudí spíš smích, no, ale... do filmu to celkově zapadá. Ovšem fakt jsem zíral, že Tomík Cruisů ve svým věku ještě utáhl charismatického akčního hrdinu - a nejlepší bylo, že si kromě jedný scény v závěru odpustil ten svůj typickej širokej úsměv. Naopak úplně mimo je obsazení Cobie Smuldersové. Jako elegantní a nalíčená Robin v Jak jsem poznal vaši matku je okouzlující, coby armádní majorka nehezká a zoufale nepřesvědčivá, nedá se jí věřit snad jediný zlý pohled. Nemůže holt vyjít všechno. (14.03.2018)

Potvrzení předsudku, že Zwick ovládá kýčovitě výpravné, na vizuálu postavené, epické příběhy, ale v thrillerové notě se dost míjí s čímkoliv. První půlhodina je sice čisté dobro, protože Jack Reacher jede na vlně komedie, kdy Cruise hlásí ostošest a vtipností nakládá kdejakou žánrovku poslední doby. Když ale všichni zvážní, o slovo se přihlásí rodičovské dilema a kriminální zápletka, Zwick se projeví dost bezradně, takže to vypadá jako špionské drama z výprodeje, kde se tak nějak opatrně bere odevšad, ale vlastní ksicht si to až do závěru nenajde. První díl nebyl žádné dějové terno, ale uchvátil jedinečným stylem starosvětské chlapácké noty. Tohle je filmařské bezčasí, které by se do průměru shodilo v kterékoliv dekádě. Mnohé vlastně zachraňuje samotný Cruise, na kterém je snad poprvé v kariéře vidět, že opravdu zestárnul, a překvapivě i Cobie Smulders, která se vymanila z osidel televize i komiksové sekty a do zaměnitelné postavy promítá překvapivou dávku ženského šarmu i vojenského charismatu. Pro trojku chci osobitějšího režiséra. PS: Odbavení na letišti je unikátní filmařská ochcávka logického lapsu. (19.10.2016)