Like Sunday, Like Rain
Režie:
Frank WhaleyScénář:
Frank WhaleyHudba:
Ed HarcourtHrají:
Leighton Meester, Debra Messing, Billie Joe Armstrong, James McCaffrey, Sabrina Machado, Georgia Ximenes Lifsher, J. Smith-Cameron, Mary Costa (více)Obsahy(1)
Eleanor je třiadvacet, snaží se dělat muziku a najde si práci jako au-pair dvanáctiletého hudebního génia, cellisty Reggieho. Krůček po krůčku se spolu sbližují, dokud Eleanor nemusí z vážných důvodů odjet domů ke své rodině... Reggiemu je teprve dvanáct let a jako nadaný cellista žije díky zaopatřeným rodičům v luxusu a bohatství, i když často bez nich a hlavně bez kamarádů. Osamělé Eleanor je třiadvacet, žije daleko od rodičů, zrovna se rozešla s klukem, vyhodili ji z práce a nemá kde bydlet. Bylo snad dílem osudu, že se tihle dva potkali? Eleanor bez jakýchkoli zkušeností začala pracovat jako Raggieho au-pair. A i přes počáteční odpor našli díky společné lásce k hudbě nakonec cestu jeden ke druhému. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Eleanor je třiadvacet je to fešná holka, ale moc neví, co se svým životem. Po seznámení s chytrým a nadaným klukem, dostává její život zase nějaký smysl. Ovšem ten smysl, nebyl asi zase tak důležitý a nenahradielný, protože ten závěr dokazuje jen to, že on ji dal všechno, zatímco ona mu dala pouze svou dočasnou přítomnost? Dala mu víru v něco, co sama poté opustí? Čekala jsem víc emocí, protože Like rain měl být o emocích, měl být o tom, jak důležité je mít někoho vedle sebe, někoho, kdo ti do života vhání žár. Like Sunday ve mě téměř nic neprobudil. Čekala jsem víc. ()
Standardně mě rozcapenost harantů hrozně rozčiluje. Tady ten kluk je ale snad prvním dítětem, u kterého mi jeho rozcapenost vůbec nevadila. Nejenom, že na všechno měl pádnej argument, on ještě k tomu vůbec nebyl blbej. No a jak jsem následně viděl tu holku, tak jsem si říkal, že tohle bude jasná dvojka. Naprosto přirozený příběh ze života dvou naprosto odlišných postaviček, které spojí náhoda. Takové filmy mám hrozně rád, protože takový příběh dokáže napsat opravdu jenom život sám. ()
Nádherná óda na lidství. Takový ten pověstný "malý velký" film plný nádherných dialogů, který na diváka nepůsobí tlačením na pilu, ale samospádovým líčením postupného vzniku pevného mezilidského pouta mezi dvěmi lidmi rozdílného pohlaví, věku i sociálního postavení. Jediné co je spojuje je láska k hudbě a symbióza postavená na vzájemném pochopení potřeb a trápení toho druhého. Like Sunday, Like Rain mě svou přirozeností a krásou vyzařující z lidských duší dokázal pohltit a zcela ochromit. V naprosté symbióze je skvělé duo Leighton Meester a Julian Shatkin, herec Frank Whaley se ukázal také jako mistrný scénárista a režisér. ()
takový malý velký film, jehož téma mě dopředu nijak moc nenadchlo. Jenže jsme byl mile překvapen. Není to film nabitý hvězdami, ani není plný dynamického děje, ten je vlastně velmi prostý. Ale o to tu nejde, jde spíš o formu, jakou je film vyroben. Je to o zachycení atmosféry, nálady, pocitů, to všechno se děje nenásilně a uvěřitelně, prostřednictvím dialogů mladé holky a ještě malého, i když mimořádně inteligentního kluka. I díky výborné hudbě se film strašně dobře sleduje, ani na chvíli jsem se nenudil, pro mě to byl zážitek, kterému nemůžu vlastně nic vytknout. 90% a doporučuju všem vnímavým filmovým fanouškům ()
Nějak nevím, co bylo záměrem tohoto filmu... ukázat sílu přátelství...? Nebo něco jiného? Obě hlavní postavy jsou moc fajn - Eleanor je milá a připomíná N. Portman a Reggie je osobitý génius, který má na všechno logickou odpověď. B. J. Armstrong zaujal. V jedné ze scén blíže ke konci byl film velmi dojemný - a kvůli ní si ho hlavně budu pamatovat. ()
Reklama