Léto s Marnie

Velmi milý snímek, působivá animace, okouzlující a krásná Marnie, solidní hudba. Nicméně, ač své kouzlo tento film zaručeně má, přecijen mi to přišlo takové trochu moc přímočaré a jednoduché, postrádám tu to něco specielního a zvláštního navíc, co jinak nacházím a ohromuje mne v Miyazakiho snímcích. O hudbě platí to samé - hezká, ale Hisaishi to zkrátka není. Ovšem stále platí, že ze studia Ghibli špatný film nevyleze - 85%. (06.09.2015)

Když jsem Léto S Marnie zapínal, říkal jsem manželce: "Hele, je to studio Ghibli, bez Miyazakiho, ale podle nějaké dětské nížky, která se mu prý hrozně líbila. A víc nevím, takže netuším, jestli tam budou kouzla a čáry nebo tam najde sebe sama, nebo co." A světe div se, byly tam kouzla a čáry, Anna našla sebe sama, a nějaké to "nebo co" tam bylo taky:) Jen si tedy nemyslím, že předloha je knížka pro děti:P Nádherná vizuální stránka, tajuplný příběh, který možná odhadnete, ale spíš si budete říkat, jestli je to opravdu tak, nebo úplně jinak. Dětem pusťte raději Cestu Do Fantazie, Marnie je opravdu dost dospělá záležitost. Rozhodně nelituji času s filmem stráveného, ale nemyslím si, že bych se někdy podíval znovu. 80% (17.08.2018)

Říkal jsem to sice už u You Are Umasou, ale klidně to zopakuju: americké pohádky, či spíše animované filmy, mám sice rád, ale většinou z úplně jiných důvodů než ty japonské (evropskou tvorbu tolik neznám, ale takový Tomm Moore jde pro mě mnohem sympatičtější cestou než kolegové ještě dál na západ). A zejména u těch novějších, které spoléhají pouze a jen na prázdné, chladné jedničky a nuly (ne že by si snad Japonci včetně studia Ghibli nepomáhali počítači, ale přesto si dokážou zachovat svůj jedinečný styl a výraznou estetickou stránku - podívejte se třeba, jak úchvatně vypadá Takahatova Kaguja nebo Jamadovci, přitom druhý jmenovaný byl, pokud se nepletu, vytvořen kompletně za použití CGI) - na které se na rozdíl od starých, přesto nestárnoucích disneyovek nebude dát za padesát let kvůli technické zastaralosti dívat - a dále pak na generickou animaci, mi bohužel připadá, že postrádají zásadní esenci, tu, kterou je z animovaného snímku velmi obtížné vykřesat: duši. V ostrém kontrastu s tím pak stojí studio Ghibli se svými tvůrci (a je úplně jedno, jestli mluvíme o veteránech Mijazakim s Takahatou, nebožtíkovi Kondóovi či právě Jonebajašim, o jehož nejnovější dílo se tu jedná), které tuto esenci naštěstí ještě neztratilo. When Marnie Was There obsahuje některé z motivů a prvků typických právě pro tvorbu studia Ghibli, zejména pak práce Hajaa Mijazakiho: mladá hlavní postava (dívka) vyměňuje ruch velkoměsta za čistotu a nezkaženost venkova, kde záhy po svém příjezdu přichází do styku se světem fantazie. Ten je ovšem u Jonebajašiho více zakotvený v realitě (pokud se tedy dá mluvit o realitě a zároveň zmiňovat fantazii); není ani tak pohádkově nadpřirozený jako spíš snově uvěřitelný - tedy jakýsi filmový ekvivalent magického realismu. Jonebajaši je mladý a hlavně talentovaný tvůrce, není proto nejmenších pochyb o tom, že se v budoucnu podepíše ještě pod mnoho režijních počinů. Já si ale ve skrytu duše přeju, aby to mohlo být nadále pod hlavičkou studia Ghibli - bez něj by totiž i ta jeho dosavadní tvorba vypadala (co se výtvarné stránky i samotných námětů týče) značně jinak. (22.03.2015)

Nemám slov. Jen knedlík v krku a slzy jako hrachy. Nádherný, křehoučký příběh o dětském nitru souženém pochybami, o pocitu osamělostí, hledání spřízněné duše i svého místa na světě. A také o jizvách na srdci, kterým čas sebral naději na zhojení. Ač je vše zasazeno do kulis poklidného pobřežního městečka a na vlnách mysteriózního fantaskna pluje až hypnoticky zvolna, je to přesto nečekaně emocionálně intenzivní. A čím větší máte v srdci vlastní jizvu, tím víc vás to vtáhne do Anniných pocitů a tím silněji budou vaše vlastní pocity rezonovat s příběhem jejího neobvyklého letního přátelství. (24.08.2021)

Nemám rád, keď sa mieša skutočnosť s fantáziou. Buď jedno alebo druhé, ale nie mix. A je jedno, či sa jedná o hraný alebo animovaný film, či sa jedná o postavy dospelé alebo detské. Inak je to štandartná ghibliovka s krásnou a detailistickou animáciou. Pomalé tempo sa zrýchli až ku koncu; oceniť sa dá mierne mysteriózna atmosféra. V závere sa neprekvapivo odkryjú všetky tajomstvá a dôjde aj k pár predvídateľným zvratom. (10.11.2017)