X-Men: Apokalypsa

Film bez charismatu. Nenudí ani nenaštve, ale vše, co se v něm odehrává, je v návaznosti na komornější psychologický nádech jeho předchůdců zkrátka podraz. Takhle velké příběhové klišé a absolutní inklinaci k digitálně přeplácanému Snyderovskému rukopisu od Singera nečekal snad nikdo a vyčpělé dějové nadstavby v podobě představování "nových" rekrutů škodí nejen pochybně sladěnému scénáři, který zcela pozbyl snahy o emocionalitu nebo vytvoření silných vazeb mezi aktéry, ale i samotným hvězdným hercům, kteří nemají moc prostoru a hlavně nemají moc co hrát - ano, i Fassbender, jehož projev je samozřejmě tradičně precizní, ale rozpolcenost jeho postavy, ještě nedávno hlavní hnací motor ságy, se už také jeví jako tématický přídavek s datem minimální trvanlivosti Budoucí minulost. A bojím se, že stejnou nálepku tímto vyfasovala i celá série.... Dívá se na to hezky, hudba je skvělá, Jennifer Lawrence film od filmu hezčí a potěší prostor pro humor zastoupený opět delikátním Quiksilverem, ale tohle zkrátka nejsou ti X-Meni, které máme rádi. (20.05.2016)

Tak to byl solidní exemplář typu "jak pejsek s kočičkou vařili dort". Zklamaná jsem zejména z toho, že postavy v tomhle remixu už nic neznamenají a jejich city nejsou pravé. Kdyby byly, odpustila bych jim cokoliv. (Ve stejném smyslu, jako jsem odpustila První třídě.) Nicméně doufám, že budou pokračovat v nastolené časové posloupnosti, protože nutně potřebuju vidět film, kde Fassbender s mulletem na hlavě zkouší zničit svět, dokud mu zase někdo nevysvětlí, že se to nedělá. (18.05.2016)

S chutí natočený loveletter komiksovým fanouškům od režiséra, kterému 15 let nadávali za to, že z X-Menů odstranil jejich komiksovost a rodinnou pospolitost, která ustoupila Wolverinově exhibici. V X-Men: Apocalypse se konečně vrací 70s a 90s kostýmy, vyloženě se citují celé pasáže z předlohy (geniální pocta Weapon X od Windsor-Smithe od designu po celý koncept scény) a na scénu nastupuje odhodlaný diktátorský záporák, který se na rozdíl od slabošského Xaviera nebojí razantních řešení a v podstatě ho skrze ďábelské svádění motivované touhou po absolutní moci a kontrole (motivacemi, které s ním sdílí jeho zfanatizovaní nohsledi) donutí přejít do ježíšovského módu a konečně převzít zodpovědnost, kterou na sebe brát nechce, a proto záměrně přehlíží potenciální hrozby. Film si nevybírá snadnou cestu, když na začátku pracuje se čtyřmi separovanými liniemi, které je nutné postupně splést. Překvapivě to ale šlape jako origin sebevědomí a smysl hledajících mlaďochů (Scott x Jean, Scott x Alex, Nightcrawler), u nichž retrospektivně funguje naše znalost postav z původní trilogie. A zároveň jako emocionální zakončení "First Class", když se variují a vyvíjejí motivy a vztahy rozprostřené První třídou a Budoucí minulostí (Mystique x Charles x Beast, Magneto x Charles, Moira x Charles). Ano, málo toho na jeden film není, ale právě díky předchozí trilogii, potažmo posledním dvěma filmům to jako celek dokáže fungovat, neboť se předpokládá, že divák nejde na šestý díl frančízy takzvaně "na blind". Je paradoxní, že předchozí dva díly X-Men vlastně nejsou vůbec "X-Men". První třída představuje jen testovací, nezkušený tým. Budoucí minulost nachází X-Meny rozprášené a nefunkční. Až závěr Apocalypse přináší ve finální scéně (první trénink v Danger Room... samozřejmě se Sentinely) příslib, týmu, který z velké části známe z úplně prvních Singerových X-Menů. Singer tak uzavírá nejen druhou trilogii, ale vesměs i celou sérii tak, že se lze vydat doslova kamkoli. Ideálně směrem potenciálních spin-offů. (19.05.2016)

Apocalypsa je najdlhšia časť série, Taktiež ponúka strašne veľa charakterov, no výhoda oproti minulému dielu spočíva, že nepreskakujú z rôznych časových línií, takže si lepšie strážite ich pozíciu v deji či vývoji. Veľa stopáže tiež umožňuje Mystique zmiznúť aj na polhodinu z deja, čo je škoda, lebo Lawrencina riťka je najväčším lákadlom. Výhodou postáv je, že ich zväčša poznáme a česť i slušnému priestoru nováčikom - a každá ďalšia scéna prehlbuje ich vzťah k nám. McAvoy-Fassbender majú fantastické party, žmýkajú emócie naplno v uveriteľnej kreácii. Je tu aj vynikajúca pasáž Quicksilvera s fantastickým hudobným sprievodom, ktorého si užijete naplno. Scenár je dobre napísaný, hoci môže vyznieť ako taký návrat ku klasike - dobrí vs. zlí. Na oboch stranách však čakajú pútavé charaktery, ktoré chcete objavovať. Dialógy sú výborne napísané i zahrané. (11.06.2019)

X-Men: Apokalypsa jsou ideálním filmem pro kina. Vizuální zpracování je skutečně monumentální a dokonale apokalyptické. Snímek jsem zhlédla právě v kině za jednoho mega horkého letního dne, a v sále byl příjemný chládek. Jakmile začaly úvodní titulky a ta úžasná hudba, hned mě začalo mrazit po těle. A to se dělo ještě v mnoha scénách. Toto pokračování nabízí velkolepou podívanou s jako vždy výbornými herci z předešlých dílů: FassAvoy:), Nicholas Hoult, Lucas Till, Jennifer Lawrence, druhé "The best Cameo ever" Hugha Jackmana a Evan Peters, který si coby Quicksilver, krade většinu scén, v nichž se objeví, pro sebe. Zpomalená pasáž záchrany z expodujícího sídla za doprovodu kultovního songu Sweet Dreams je dokonalá. Z nováčků mě nejvíce zaujal asi Kodi Smit-McPhee coby Nightcrawler, Alexandra Shipp jako Storm a Olivia Munn jako Psylocke. Je sice fakt, že noví rekruti jsou charakterově poměrně ploší a o nějaké hloubce jejich postav nemůže být ani řeč, ale co, když jejich "design" je luxusní a souboje jsou tak famózní:) Hlavní záporák Apocalypse v podání Oscara Isaaca by mohl být ultimátním záporákem roku, ale něco mu chybí. Jeho ztvárnění jako by chyběla nějaká energie, dynamika. Jako by neměl tu správnou šťávu. Člověk by mohl říct, že když je tak namaskovaný (ať už pomocí maskérů či dílem CGI), tak se toho vlastně ani moc hrát nedá. Nebo by se možná i dalo, jenže scénář tomu příliš nepomáhal. Tím se dostávám k bodu, v němž toto pokračování ztrácí nejvíce. Scénář. Už v Budoucí minulosti vyzněla spousta scén příliš šablonovitě, klišovitě. Takové ty dialogy o hrdinství, synu, dcero a podobné. To šustění papírem zde bylo ještě "hlučnější", než v Budoucí minulosti. Nevím, kam Bryan Singer odložil svoji lehkost a dialogy, které v jeho X-Menovských začátcích netahaly za uši a díky nimž také vytvořil charaktery, jimž dokázal vtisknout upřímnou "lidskost." Kladl důraz na jejich vývoj a na to, aby působili jako zranitelní, ale odhodlaní "lidé", kteří hledají své místo v nepřátelské společnosti více, než abychom je viděli jako superhrdiny. Singer by měl znovu najít to, co postupně ukládá na spodek té hromady, na níž vrší čím dál více gigantických vizuálních spektáklů s mega rozpočty. Scénáristicky X-Meni začínají ztrácet tam, kde třeba Avengers, nebo Captain America nabývají na kurevské síle a propracovanosti. Dokáží vytvořit dialogy s potřebným množstvím důležitosti i osudovosti, aniž by to přitom vyznělo lacině a otřepaně. Navrhovala bych, aby Singerovi se scénářem pomohli "Russo Brothers", Shane Black nebo Joss Whedon:) (02.07.2016)