Recenze (1)
Něco tak strašně nezávislého se nevidí každý den. Mám snad i pocit, že to je až vyšší level v rámci těchto filmů. Už od pohledu je jasné, že je to točené na koleně, rozpočet patrně neexistoval a herci v tom hráli nejspíš dobrovolně, ale kromě pár záběrů se to stejně nedá označit jako amatérský film, protože ten zbytek záběrů působí nebo se aspoň snaží působit dost artově. Mé dojmy z toho se ale neustále střídaly. Úvodní scéna, ve které hlavní postava filmu jí polívku a občas s tím přestane a kouká někam do prázdna mě fakt nadchla, ať už to zní sebevíc směšně. Měla totiž určitý skrytý význam pro nadcházející děj, nicméně pak došlo na dialogové scény, které opět jsou dost umělecky a osobitě pojaté, ale zajímavě fungují jen napoprvé. Napodruhé to ještě jakž takž jde ukousnout a pochopit, že se ten záběr Jostovi hodně líbí, ale pak mě to samé čekalo ještě 3x a to už jsem se tomu musel začít smát, jak blbě to začínalo působit. Některé další scény jsou zase udělány dost lacině, když třeba otec hovoří se svými dospělými syny o tom, že umírá a že by chtěl radši odejít z tohohle světa po svém než v nemocnici, tak je to celé natočené takovým způsobem, že v záběru je neustále otec a synové se nijak neprojevují a ani nejsou vidět, takže ten záběr nepůsobí moc uvěřitelně, jako by tam ti synové ani nebyli (tfuj to jsem napsal hnusné souvětí). Jenže když na tu asistovanou sebevraždu dojde, je to umělecky ztvárněně fakt geniálním způsobem. Až teda na tu scénu, jak otci do každých rukou dávají stejný počet prášků, to spíš zase bylo k smíchu. Ale to umírání pojaté tím, že sledujeme (jakoby očima hlavního hrdiny) záběr lesa, který se postupně rozmazává a pak detail na hlavu hlavní postavy prolínající se extrémně pomalu se statickým záběrem na les, to bylo skutečně hodně působivé. Škoda jen, že celý film neskončil na 65. minutě, kde celá rodina mlčky sedí v obýváku, protože to co následovalo pak, byla buď vata nebo nefunkční pokus o emoce. A to jsem z té prostřední části byl kupodivu dost spokojený, protože právě tam je vidět, že Jost nějaký talent má. Takhle tomu víc jak tři hvězdy dát nemůžu, ale je to skutečně pozoruhodný zážitek. I přes ty směšné, pseudo-umělecké scény. Vůbec bych osobně byl radši, kdyby se tam míň mluvilo, protože ty snahy o emotivní herecké výkony se krapet minuly účinkem. Každopádně i když to je o tématu, které nesnáším (umírání na nevyléčitelnou nemoc), jsem rád, že jsem si z něj vybral film, který je tak moc nezávislý a svůj. Mohl bych říct, že to bylo jen kvůli tomu a že jsem rád, že jsem konečně viděl takový film bez citového vydírání a skoro i bez kýčovitých mouder - a ona je to i pravda. Ale nebýt obrovským fanouškem Bennigových filmů, v životě bych na tenhle film nenarazil a v životě bych neměl takové štěstí stáhnout ho ve správné chvíli. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem rád, že jsem to vůbec mohl vidět, ačkoli jsem z toho hned po dokoukání byl poněkud zmatený. 3* ()